Před šesti lety jsme dělali rozhovor, když jste jako aktivista uspěl v boji proti hazardu. Nyní jste politik a náměstek primátora. V čem se Matěj Hollan změnil?
Musel jsem se naučit pravidelnému rytmu. Dlouhému sezení na různých komisích, na radách a také tomu, že mi čas organizuje někdo úplně jiný. Dále jinému vystupování, dress codu a těmto věcem. Z pozice aktivního občana se mi podařilo prosazovat hodně věcí, což se mi, myslím, daří i teď v politice. Ale nevím, jestli bych uměl označit sám sebe jako výborného politika.
Před měsícem jste po kritikách skončil jako náměstek pro dopravu. To vypadá, jako byste uznal, že jste selhal.
Pouze byla v koalici dohoda o změně těch kompetencí. Myslím si, že jsem to dělal daleko lépe než Richard Mrázek, ke kterému se to vrátilo, ale už nás nebavilo se o tom stále dokola hádat, hlavně před volbami. Už jsme všichni chtěli mít pokoj a neřešit nesmyslné spory.
Dřív jste byl brán jako člověk, který umí komunikovat, a najednou to vypadá, že jste tu schopnost ztratil.
Soustředil jsem se na prosazení věcí v rámci politiky. Přestal jsem z časových a jiných důvodů dělat vlastní sebeprezentaci, kterou jsem naopak potřeboval tehdy v tom občanském sektoru. Tam jsem potřeboval být v záři reflektorů, být vidět, v pozici náměstka to není potřeba.
Dokonce jste se na víc než rok stáhl ze sociálních sítí.
Ano, nechtěl jsem řešit diskuse na Facebooku, ale dotahovat věci, jako je stavba koncertního sálu nebo projekt sociálního bydlení. Hodně lidí mi dává pozitivní odezvu z těch oblastí, kterým se věnuji. Volil jsem mezi tím, jestli být klasickým politikem, který se soustředí hlavně na svoji prezentaci, nebo dělat svou práci. A výsledky té práce, co mám za sebou, jsou obří. Podařilo se nám realizovat prakticky všechno, co jsme chtěli. Z tohohle pohledu to beru jako velmi úspěšnou misi.
Popište ten váš projekt sociálního bydlení.
Jmenuje se Rapid Re-housing (rychlé znovuzabydlení) a soustřeďuje se na ukončování bezdomovectví rodin s dětmi. Je to pilotní projekt a vylosovali jsme před dvěma lety padesát rodin. Sčítali jsme lidi bez domova v Brně, abychom měli přesná data, a zjistili jsme, že máme zhruba 500 rodin bez přístřeší nebo s nevyhovujícími podmínkami - tím myslím ubytovny a nějaké úplně nevyhovující bydlení. Z nich se vylosovala jedna desetina, tedy padesát rodin.
Vaši oponenti tvrdili, že nebudou platit a ty byty stejně zničí. Jak to vypadá?
Čtyřicet z dvaačtyřiceti rodin už po roce prodloužilo nájem, protože neměli ani korunu dluhů. Uvidíme, jak to dopadne v celých těch padesáti. Já doufám, že ta úspěšnost bude vysoce nad 90 procenty. Část z nich pracuje, část nepracuje. Jsou to matky samoživitelky, mají zdravotní problémy, nemohou si najít práci, ale část si našla zaměstnání, ty rodiny se zcelily. To základní, na čem to stavíme, je to, že člověk dokáže bydlet. Občas s nějakou sociální pomocí.
Proč tedy sklízíte takový posměch, kritiku?
Je za tím hodně i očekávání, které jsme ve voličích vzbudili v roce 2014. Lidé si možná mysleli, že všechno bude hned. A pak jsme začali dělat tu klasickou politiku, což jsou dlouhé termíny, dlouhá jednání a kompromisy. Není všechno okamžitě.
Druhý výrazný moment byl v roce 2015, kdy začala migrační krize a najednou spousta lidí s hrůzou zjistila, že to Žít Brno není strana, která by chtěla obehnat hranice a postřílet všechny uprchlíky. A bylo to určitě i hodně našich voličů. Sklidili jsme v roce 2014 velký úspěch na základě sběru protestních hlasů proti Romanu Onderkovi (tehdejší primátor Brna, nynější poslanec za ČSSD, pozn. red.). Lidé nás volili hlavně proto, aby přišla změna. Pak zjistili, že máme nějaké názory, že chceme dělat inkluzi, že chceme dělat sociální bydlení, že nechceme odmítat uprchlíky programově.
A vy jste si myslel, že všechno půjde snadněji?
Hodně nás mělo zkušenosti s politikou z občanských aktivit - hazard, Rekonstrukce státu, územní plánování. Překvapil mě až střet s úřední realitou po převzetí dopravy. Poradit si s odborem dopravy tak, aby skutečně fungoval, to se ukázalo jako problém. Tam jsme narazili.
Proč jste tedy šel do dopravy?
Vyměnil jsem to za zdravotnictví, které na mě původně připadlo po koaličním vyjednávání. To mi nebylo blízké, ale prostě se tak rozdělily resorty. Doprava je mi daleko bližší a my to chtěli řídit, protože doprava v Brně není dobrá. Myslím si, že jsme to dokázali hodně posunout, byť nás to určitě poškodilo.
Zviditelnil jste se v boji za nádraží v centru. Nyní ale zastupitelstvo - i hlasy Žít Brno - podpořilo variantu u řeky.
Měli jsme na výběr. Buď s našimi hlasy projde, že odsun je podmíněn výstavbou podzemní železnice a že stále jako možnost zůstane nádraží v centru. A pokud budeme dál proti a trvat jen na nádraží v centru - které jsme samozřejmě navrhovali i přímo na jednání zastupitelstva, bohužel pro to bylo jen 10 hlasů -, tak že se odsune nádraží bez podmínek a hotovo. Tady jsme si řekli, že je pro město zodpovědnější aspoň tam zabezpečit dopravu.
Zpapaláštěl jste?
Tohle je hodně otázka na někoho jiného. Já si to vůbec nemyslím, protože vím, jak funguji uvnitř, co dělám ve svém volném čase a že nijak nezneužívám nějakých výhod. Připadám si pořád jako stejné dítě jako předtím.
Ale pokud se píše o Matěji Hollanovi, tak se skoro vždy zmíní, jak jel načerno či jak zneužívá služební auto.
Používání služebního auta je v této funkci úplně normální věc. Bez toho se to nedá časově zvládat. Já jsem toto řešil už na začátku, jestli budu dělat pózu, že všechno zvládnu vyřešit bez auta. Udělal bych tak ale třetinu věcí. Před třemi roky jsem sklidil obrovskou kritiku za to, že jsem najel tisíce kilometrů s týmem po Evropě, abychom zjistili know-how na stavbu koncertních sálů. Pokud by tohle nebylo a ty desítky tisíc kilometrů bychom nenajeli, vůbec bychom nevěděli, co máme stavět. Cestování a pracovní cesty k tomu výkonu funkce patří.
Udělali byste teď něco jinak, když se díváte zpětně? Například jízda načerno či slavné bičování, které je k dohledání na YouTube?
Ano. Ta jízda načerno byla v tom, že jsem nastoupil do nočního rozjezdu, když jsem byl po práci na pivu a jel jsem v jednu nebo ve dvě domů. Zazmatkoval jsem, že u sebe nemám klíčky, že mi vypadly. Než jsem si stačil vytáhnout lístek, který jsem u sebe měl, tak ten autobus zastavil a já jsem z něho vyběhl.
Je to tedy jen roztleskané na sítích?
Ano. U politika je blbé, že se vám někdy stanou věci, které těžko vysvětlíte. Já si to ponesu, mám čisté svědomí. A nemyslím si, že mi to bičování na Ukrajině uškodilo. Naše fanoušky to velmi pobavilo.
Ale někdy to vypadá, že jste brán jako univerzální symbol zla.
Já dokázal odstavit od moci Romana Onderku i ODS. Věděl jsem, že po mně strašně půjdou, nenechají nit suchou. Dostal jsem od válu tu garnituru, která se, doufám, už nikdy nevrátí. Ale uznávám, že na sítích to vypadá, že město úplně bezvadně funguje, žádná opozice vlastně není potřeba, jen Hollan vše dělá špatně.
Jsem zvědavý, jak to u voleb vyhodnotí lidi, jestli si vzpomenou, jak to tam vypadalo za Onderky nebo za Libora Šťástky (exstarosta Brna-střed za ODS). Ukáže se, jestli pro ně budou důležitější ty pozitivní změny, které se v Brně udály. A to říká strašně moc lidí, jak se posunulo. Strašně se zlepšila kultura a Brno se posouvá evropským směrem. Buď převáží nějaké moje osobní kauzy, nebo ta odpracovaná práce. Já nevím. Brno se podařilo nahodit novým, proevropským, moderním směrem a myslím, že lidi to taky chápou. Ale je možné, jako v parlamentních volbách, že všechny zásluhy si připsal Babiš a všechno špatné šlo za sociální demokracií.
Ale kontroverzně vás vnímají i vaši současní koaliční partneři piráti, u nichž jste neuspěl v primárkách. Proč?
Je to rozhodnutí Pirátské strany, jasně dala najevo, že témata jako kultura, doprava, územní plánování ji nezajímají. Protože to není jen o mně, nepustili tam nikoho s těmito tématy. Pokud víme, že je tu obrovské množství voličů, kteří mají rádi kulturu, líbí se jim, co řešíme v sociální tematice, a chtějí, abychom hájili rozumné územní plánování, tak budou muset hledat stranu, která jim to nabídne. Piráti to nebudou.
Jak to tedy bude s Žít Brno, když námluvy s piráty nevyšly?
Do voleb s piráty dovládneme, na radnici se bavíme dál, máme rozjeté společné projekty a nikdo nemá důvod je bořit. Nyní procházíme vnitřní diskusí o tom, jak ty volby pojmeme. Víme, že se jich účastnit chceme, a za nějakou dobu dáme vědět jak.
Co bude, když nepřesvědčíte voliče?
Nezblázním se z toho. Naskočím do věcí typu sociální bydlení, kdy určitě tato sněmovna bude řešit zákon, chci se hodně věnovat drogám, územnímu plánování, na které teď nemám úplně čas, protože mám jiné kompetence. A určitě chci být dál u Janáčkova kulturního centra a stavby toho výborného akustického sálu, který se už začal projektovat.
Dříve byl problém poznat, co je ze strany Žít Brno legrace a co myslíte vážně.
Ano, my jako aktivisté jsme si z toho dělali velkou legraci, v tématu hazardu i dalších to obrovsky pomáhalo. Napadaná strana nevěděla, co se děje, strašně zmatkovala a my jsme si mohli vydávat dementi, čeho jsme chtěli, a tlačili je, kam jsme chtěli. Možná se něco takového děje nyní i mně. Ale my si s tím hráli záměrně jako s metodou boje, která vede k úspěchu.
Ale nyní už s vámi taková legrace není…
Došli jsme k tomu, že po vstupu do politiky tato rovina nepůjde využívat. Zapojit do politického vyjednávání mystifikaci a říct po měsících koaličnímu partnerovi "Hele, my jsme si z vás po celou dobu dělali srandu" by k ničemu nevedlo. Založili jsme politiku na datech a vyplatilo se to, prosadili jsme strašně moc.
