Na včasnou specializovanou pomoc dosáhne jen část žen a jen nepatrný zlomek dětí. Dokonce ani pro všechny nejzávažnější případy neexistuje adekvátní forma pomoci. Než se dětem z postižených rodin dostane odborné pomoci, trvá to rok až šest let. Tou dobou už je traumatická, odborně nezpracovaná zkušenost může negativně ovlivnit do konce života. Navíc synové se pak sami mohou stát agresory, dcery pozdějšími oběťmi násilí v manželském či partnerském soužití, neboť přejímají vzorce chování od rodičů.
Situaci se snaží změnit projekt Dětství bez násilí, na němž spolupracují Nadace Terezy Maxové dětem, developerská společnost CTP a Centrum Locika, které se jako jediné centrum pro děti ohrožené domácím násilím specializuje na práci s celou rodinou. Díky tomuto programu a letošnímu grantu od CTP a nadace se projekt rozšiřuje do dalších tří krajů, tak aby se pomoc dostala včas k co největšímu počtu rodin zasažených domácím násilím.
"Otevření poboček v dalších třech krajích umožní pomoc i dětem, které jsou pro úřady neviditelné. Když jsme před čtyřmi lety otevřeli Centrum Locika, jeho kapacita se okamžitě naplnila. Je možné, že se to samé stane i tentokrát," říká zakladatelka a ředitelka centra Petra Wünschová. Díky podpoře Maxové a její nadace se navýší kapacita i pražského centra.
Pomoci je potřeba celé rodině zasažené násilím
Její letité zkušenosti ukazují, že násilí v rodině a přenášení těchto vzorců na další generace se dá zastavit jedině soustředěnou terapeutickou prací a podporou směrovanou nejen k oběti násilí, ale i k jeho původci a svědkům (nejčastěji dětem), tedy k celé rodině.
Takto pomáhá už dnes stovkám dětí ročně a prokazatelně snižuje, minimalizuje nebo i zcela odstraňuje trauma, které v souvislosti s násilím dítě zažívá. Centrum rovněž zastává filozofii, že dítě má právo na oba rodiče, a pokud je to jen trochu možné a bezpečné, mají mu i přes zkušenost s násilím v jeho životě oba rodiče zůstat.
Díky finanční podpoře nadace a sponzorů se v Ústeckém, Moravskoslezském a Plzeňském kraji proškolí tři organizace, které program Dětství bez násilí zařadí do svého portfolia služeb. Z celkové částky 8,7 milionu korun jde 6,5 milionu právě na podporu vzniku služby pro ohrožené děti v jednotlivých krajích. Díky rozšíření služby se v průběhu tří let dostane pomoci více než 600 dětem z celé republiky. Cílem projektu také je skutečně včasná pomoc dětem, nejlépe do šesti týdnů od chvíle, kdy je v rodině odhaleno násilí.
Tereza Maxová je někdejší topmodelka, jež se prošla po všech významných světových molech (Dior, Chanel, Prada, Gucci, YSL, Ralph Lauren) a jejíž další směřování ovlivnila návštěva pražského kojeneckého ústavu v roce 1996. Po silném zážitku s tolika opuštěnými kojenci založila Nadaci Terezy Maxové dětem, jež usilovala hlavně o to, aby každé dítě mohlo vyrůstat v rodině, ať již v té původní, či náhradní. Následně činnost rozšířila o podporu dětí, které prožily domácí násilí. Dlouhodobě například podporuje Dětské krizové centrum.
"Setkala jsem se s maminkami, které utekly z domova, protože jim hrozila fyzická likvidace. Jiné násilí snášely, ale utekly až v momentě, kdy se přelilo i na děti. Některé ženy soužití s agresorem poznamenalo natolik, že věřily tomu, že jsou marné a takové zacházení si zaslouží. Jedna z nich byla dokonce donucena kopat si svůj vlastní hrob a věřila, že si zaslouží nebýt," líčí Maxová. "Člověk by očekával sociálně slabé rodiny s problémy s alkoholem, ale tady jsem potkala i vysokoškolačky, ženy z dobrých rodin, které zvnějšku měly dobrý fungující vztah," dodává.
Domácí násilí - důležité kontakty
Kontakty pro děti
- Linka bezpečí 116 111 (bezplatně nonstop)
- Non stop linka důvěry 777 715 215, 241 484 149
- Centrum Locika 273 130 878, 734 441 233
- Rodičovská linka pomoci 606 021 021
Akutní pomoc pro všechny, kteří zažívají násilí v rodině
- Intervenční centrum Praha 281 911 883, 734 510 292 (popř. další intervenční centra v krajích - kontakty zde)
- Bílý kruh bezpečí 116 006 (bezplatně nonstop)
- Dona linka 251 51 13 13 (nonstop)
- Acorus 283 892 772
- Rosa 602 246 102
- Profem 608 222 277
Pomoc s agresivním chováním vůči blízkým
- Středisko sociálních služeb Praha - program Viola 773 666 784
- SOS Diakonie - program Stop násilí ve vztazích 777 734 173
- Liga otevřených mužů - Kurz zvládání vzteku 608 120 884
Násilí na seniorech
Senior linka Život 90 - 800 157 157
Začíná to nenápadně, následky mohou být celoživotní
I mnohé extrémní případy domácího násilí začínají podle Wünschové nenápadně: manžel zažívá problémy v práci, přijde domů, tam není navařeno, protože to žena kvůli péči o děti a vlastní práci nestihla. Poprvé ji seřve, později poprvé uhodí. Pak jí zakáže kontakt s nejbližší rodinou a oběť se tak stává plně závislou na agresorovi. Násilí se stupňuje.
Možnosti, na koho se obrátit, jsou omezené, nicméně v každém kraji fungují intervenční centra, která pomáhají lidem ohroženým domácím násilím. V devíti krajích pak funguje organizace Bílý kruh bezpečí. Služby poskytuje zdarma a anonymně, provozuje i bezplatnou nonstop linku 116 006 pro oběti kriminality a domácího násilí.
"Chceme, aby se o problému domácího násilí, jehož jsou svědky děti, začalo mluvit. Aby si maminky řekly, že to, co se jim děje, není normální, a rozhodly se obrátit o pomoc. A aby věděly kam. Policie jim často nepomůže, dokud nemají viditelná zranění či neschopenku," říká Tereza Maxová.
Jak ale upozorňuje šéfka Centra Locika, neznamená to, že by se svědci násilí, často například sousedé, neměli na policii obracet. "Policisté tyto případy evidují, a když mají těch hlášení víc, přikládají tomu větší důležitost a tím spíše mohou zasáhnout," vysvětluje.
Většina žen, které jsou v azylových domech, utekla z důvodů násilí. Azylových domů je v Česku kolem dvou stovek. Jenže jen málokterý jim a jejich dětem dokáže zajistit odbornou psychologickou pomoc. Nabízí pouze bezpečné lůžko, navíc podle zákona jen na jeden rok. Matka s dítětem tak rok co rok putují do jiných azylových domů, popřípadě se vrátí zpět domů, kde brzy vše najede do starých kolejí.
Protože když nikdo odborně pomocí terapie nezpracuje prožitá traumata, mohou mít na obětech, svědcích i agresorech celoživotní následky. Oběti dále žijí s pocitem, že si takové zacházení zasloužily a že jsou k ničemu, agresor má dál svoji "pravdu" a neumí se kriticky podívat na své jednání, v dítěti se hromadí nejen strach a stres, ale i touha po pomstě. Když ne na agresorovi, tak na komkoliv jiném, často na spolužákovi ve škole, někdy i učiteli. Jde o tzv. přesměrovanou agresivitu.
Neřešené domácí násilí může plodit další agresory a oběti
Jak upozorňuje Petra Wünschová, statistiky ukazují, že domácí agresoři nebo školní šikanátoři se často rekrutují právě z dětských obětí domácího násilí. "Pakliže nepomůžeme všem stranám tohoto konfliktu, nikdy tento kruh nerozetneme a roztočí se další koloběh násilí," říká. Narovnat vztahy v rodině jde podle ní i v extrémních případech. Tím je třeba rodina, v níž bylo dítě přítomno pokusu otce o vraždu matky.
"Trvá to několik let, na začátku se to zdá zcela beznadějné, jde to pomalými postupnými krůčky, ale může se to podařit. Bohužel současná praxe je taková, že o dětské svědky se zajímáme výhradně proto, abychom z nich vytěžili co nejvíce informací, tedy co všechno viděli. Nikoho už ale nezajímá, jak se cítí a jak by potřebovali pomoc."
Navíc když se s aktéry nepracuje, žena si obvykle najde dalšího násilníka, protože má podle Wünschové sklon hledat silnou osobnost, která by ji ochránila, ne někoho, s nímž je jí dobře. Také případný nový vztah agresora může skončit stejně - postupně si podmaní i novou družku a začne ji fyzicky a psychicky týrat. A tak vznikají další a další oběti a další nešťastné děti, které jsou svědky traumatických zážitků.
Projekt Dětství bez násilí pomáhá tyto problémy řešit. Problém však mohou být finance. Nadace Terezy Maxové dětem a CTP totiž zaplatí rozšíření pražské pobočky Lociky a vznik tří center v regionech, včetně prvního roku jejich fungování. Dále by se již měl snažit tuto službu financovat stát. "My nemůžeme suplovat jeho roli," upozorňuje Maxová. "Navíc si myslíme, že se to státu bohatě vyplatí. Protože peníze, které vydá na děti v dětských domovech a náhradních rodinách, na zdravotní a sociální služby pro členy rozvrácených rodin, jsou násobně vyšší."
Petra Wünschová vyčísluje, že na vyřešení problémů 2500 evidovaných dětí ohrožených domácím násilím by stačilo 80 milionů korun. Tato státem podporovaná služba již s úspěchem funguje rok na Slovensku, na Západě je už řadu let samozřejmostí.
Domácí násilí stojí Česko ročně 14,5 miliardy
Česko přichází kvůli domácímu násilí ročně zhruba o 14,5 miliardy korun. Podle analýzy Úřadu vlády ČR největší část představuje "ztráta produktu" kvůli zranění a pracovní neschopnosti po domácích výpadech. Předloni to bylo osm miliard korun. Léčba stála pět miliard korun a dalších 250 milionů si vyžádala terapie psychických následků. Výdaje policie a justice na řešení kauz dosáhly 86 milionů korun. Krizová pomoc, poradenství, chráněné bydlení, intervenční centra a další služby vyšly na 487 milionů korun.
Zdroj: ČTK
Česko zaostává za vyspělými zeměmi
"Když jsme se s manželem přestěhovali z Nizozemska do České republiky, zaskočilo mě, že zde není státem hrazená pomoc dětem potýkajícím se s domácím násilím. Proto je tak nesmírně důležitá práce neziskových organizací, jež tuto službu nabízejí. Z ostatních zemí víme, že je pomoc takto poznamenaným dětem klíčová nejen pro jejich dětství, ale i pro celý život. Pokud máme možnost to nějak změnit, pak se nechceme obracet zády a předstírat, že násilí v rodinách je normální," říká k projektu Carolien Vosová z CTP.
Jestli se Česko posune v této oblasti někam dál, záleží podle šéfky Lociky i na jeho ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí. Tento dokument, známý také pod označením Istanbulská úmluva, se ale v Česku stal politicko-společensko-církevním kolbištěm.
Obsah úmluvy, která chce zajistit rovnost mužů a žen a snížit případy domácího násilí, většina Čechů vůbec nezná a vychází z podivných interpretací některých politiků a církevních představitelů, podle nichž zakazuje říkat mužům muž, ženě žena a zabraňuje holčičkám, aby si hrály s panenkami, které považuje za genderově nevyvážené.
"Ratifikace Istanbulské úmluvy uvázla na mrtvém bodě. Pakliže ji Česko neratifikuje, vypadneme ze společenství vyspělých zemí, které se o oběti domácího násilí starají," dodává Petra Wünschová z Centra Locika.
