Vatikán - Ta část krypty svatopetrské baziliky byla dobrých tisíc let nepřístupná. Až archeologický výzkum, konaný na pokyn papeže Pia XII. v době druhé světové války, objevil hrob prvního z papežů, svatého Petra.
To místo je pouhých pár metrů pod námi. Chodba se stáčí trochu doleva, shlížejí na nás sochy v nikách, umístěných ve stěně obložené leštěným mramorem. Po pár krocích se po pravici otevírá prostor kaple, v níž leží dubová rakev. Působí ve vší té okázalosti prostě.
Přesně v této rakvi už 49 let leží ostatky kardinála Josefa Berana, jediného Čecha pohřbeného v hrobce určené papežům.
Češi nyní přijeli do Věčného města, aby - se souhlasem papeže Františka - ostatky vyzvedli a naplnili poslední kardinálovo přání vrátit se domů. Komunisté mu to znemožnili.
V uspěchaném 21. století a v přesně rozvrženém programu obřadu není úplně čas se zastavit a naplno si uvědomit jedinečnost chvíle. Stačí si ale spočítat, kdy naposledy Češi vyrazili do ciziny pro ostatky pražského biskupa poslaného do vyhnanství, v němž zemřel.
Kníže Břetislav I. přivezl z Hnězdna ostatky svatého Vojtěcha před dlouhými 979 lety.
Svět už je jiný a nebojuje se o to, kdo bude mít atributy státnosti, jako tehdy v době česko-polského soupeření o lebku mučedníka zabitého pohany. Ale se státností to souvisí.
Česko letos oslaví sto let od vzniku republiky. "A kardinál Beran ve své osobě ztělesňuje všechno dobré, co bylo spojeno s naší zemí ve 20. století," říká docela prostě plzeňský biskup Tomáš Holub.
Co tím myslí? "Hrdinství, boj proti nacismu, ochota postavit se komunismu, respekt vůči náboženské svobodě a statečné snášení útlaku komunistického režimu," vypočítává biskup a někdejší hlavní armádní kaplan, na jakou část kardinálova odkazu je podle něj v současnosti třeba navazovat.
Snad je příznakem té uspěchané doby, že jsme o tom spolu hovořili před pár dny po telefonu v sedm hodin ráno, jindy nebyl čas. Ale jako by to řekl teď, když kolona s Beranovou rakví přes Řím míří do Nepomucena, koleje českých bohoslovců.
Právě zde kardinál v římském exilu bydlel - mezi Čechy a v prostém dvoupokojovém bytě se dvěma stoly, skříní a postelí. Na malém stolku tiše stojí původní mitra, kterou nosil. Po chodbách tiše chodí studenti a kněží, ve večerním vzduchu voní jasmíny, které rostou u vchodu.
Je to trochu jiný svět než ten, který známe a ve kterém po husitství, rekatolizaci, komunismu a sporech o církevní restituce zeje mezi velkou částí společnosti a náboženskými institucemi (a jejich hodnotami) příkop. "Návrat kardinála Berana by mohl být oním restartem vztahu české společnosti a církve," přemítá ministr kultury Ilja Šmíd.
Večerní rozloučení s kardinálem je důstojné. Z nepomucenských vitráží na nás hledí svatí Ludmila, Zdislava z Lemberka a Jan Sarkander a zpoza nich k nám slabě doléhá ruch pulzující metropole.
Pomocný pražský biskup Zdenek Wasserbauer otevírá biblickou knihu Exodus, popisující odchod Židů z egyptského zajetí.
"Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti. Ten totiž zavázal Izraelce přísahou: 'Až vás Bůh navštíví, vyneste odtud s sebou moje kosti'," čte biskup Wasserbauer.
Starozákonní patriarcha Josef stál u zrodu izraelského národa, který si zrovna v tuhle chvíli připomíná 70 let nezávislosti.
"Ty kosti jsou symbolickým pojítkem s praotci. Propojením s dějinami spásy, které přes všechny zádrhele a nepřátele jdou vždycky dál. Co nás může, bratři a sestry, odloučit od Hospodinovy lásky? Snad soužení, útisk nebo pronásledování? Nebo komunistická strana?" mluví na aktuální téma Wasserbauer. Má talent pro rétoriku.
Není to vůbec dlouhé, po dvaceti minutách přichází pointa: Josefovy kosti nebyly podle Wasserbauera jen připomínkou, ale i výzvou, že je třeba začít novou kapitolu dějin.
My teď také domů povezeme Josefovy kosti. Ale jako by to bylo nějak naruby: komunisty a estébáky perzekvovaný kardinál Beran se vrací do země, jejíž vládu vede soudně potvrzený agent Státní bezpečnosti a jejíž prezident namísto účasti na slavnostní mši ve svatovítské katedrále bude promlouvat na sjezdu komunistů, o jejichž podporu se chce vláda opřít při získání důvěry. A kteří za tuto podporu budou jistě něco chtít.
O to víc může být odkaz kardinálovy nezlomnosti a samotný moment návratu pro příští roky důležitý.
