Co znamená být asexuální?
Obvyklá definice asexuality je, že asexuální člověk nezažívá žádnou sexuální přitažlivost. Je to jako nemít sexuální orientaci, nebo jinými slovy - nikdo vás sexuálně nepřitahuje. Asexuálové se od sebe však liší. Já osobně jsem i aromantička. Někteří nechtějí žít vůbec sexuálně, jiní ano, ale jenom za velice specifických podmínek. Existují i takzvaní demisexuálové, kteří mají pohlavní styk pouze s lidmi, ke kterým chovají hluboké milostné city.
Můžete vysvětlit i pojem aromantička?
Aromantičnost se projevuje nepřítomností romantické přitažlivosti k ostatním lidem. Hodně asexuálů chce zažít klasický romantický vztah, akorát bez sexu. Ale já ne.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste asexuální?
Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy si všichni kolem mě začali uvědomovat svoji sexualitu. Tedy asi na začátku období puberty, kdy se začaly projevovat hormony. Děti si spolu přestaly hrát a začaly se vzájemně přitahovat. Přišlo mi to zvláštní, ale myslela jsem si, že jsem jen opožděná a začnu to také cítit. To se ale nikdy nestalo. Tehdy jsem nevěděla, že pro to existuje název. O asexualitě jsem se dozvěděla až v pozdějších teenagerských letech.
Máte nějakou sexuální zkušenost?
Vzhledem k tomu, že jsem na svoji orientaci přišla v poměrně útlém věku a neměla jsem s ní problém, jsem nikdy necítila nutnost tlačit se do něčeho, co nechci dělat. Díky tomu jsem v pubertě nikdy nemusela projít takovou tou trapnou experimentální fází. Věděla jsem, co jsem zač, a nesnažila jsem se to napravit tím, že bych s někým chodila jen proto, abych se změnila.
Měla jste takzvaný coming out, tedy že byste o své orientaci řekla v určitou chvíli rodině a přátelům?
Nikdy jsem nemusela oficiálně informovat rodinu o své sexualitě, protože jsem nikdy nepředstírala, že je to jinak. Myslím si, že by pro mé blízké bylo zvláštní, kdybych jim představila partnera, protože vždy věděli, že to není pro mě. V osobním životě o svojí orientaci mluvím, jen pokud se mě někdo zeptá. Na konci roku 2017 jsem se rozhodla o asexualitě napsat na sociální sítě, kde mám i fotky z práce v modelingu.
Když někomu řeknete, že jste asexuální, jaká bývá první reakce?
Většina neví, co to znamená, ale i tak na to mají spoustu názorů. Zvykla jsem si na lidi, kteří říkají "Ne, to nejsi." Často se mi stává, že to vezmou jako výzvu. "Hraješ si na nedostupnou. Počkej, já změním tvůj názor. Jsi moc mladá na taková rozhodnutí." Zažila jsem asi všechny reakce, které existují. Někteří lidé se o tom chtějí dozvědět více, jiní jsou méně chápaví.
Proč jste se rozhodla mluvit o své sexualitě na veřejných platformách?
Vždy mi vadilo, že asexuálové nejsou na veřejnosti dostatečně reprezentováni. Kvůli mojí modelingové kariéře mě na sociálních sítích sleduje mnoho lidí. Rozhodla jsem se, že tuto platformu využiji k reprezentaci černošských asexuálů. Myslím si totiž, že pokud chce člověk vidět změnu ve společnosti, musí pro to něco udělat. Nikdy jsem nečekala, že dostanu tak velkou odezvu. Denně mi píší lidé, že jsem jim pomohla uvědomit si spoustu věcí nebo že se díky mně svěřili rodině.
Založila jste hashtag #thisiswhatasexuallookslike (#takhlevypadáasexuál). Čeho jste tím chtěla docílit?
Existuje stereotyp, podle kterého se určuje, kdo je kdo. Lidé mi říkají, že nevypadám jako asexuál. Tímto hashtagem se snažím říct, že neexistuje žádný způsob, jak vypadat asexuálně. Ve společnosti je obvyklé domnívat se, že asexuálové chodí prakticky v pytli od brambor. Proč bychom se měli pěkně oblékat, když se nechceme nikomu líbit? To jako máme chodit v roztrhaných špinavých hadrech? Chceme se oblékat proto, abychom se líbili sami sobě. Jsem přesvědčená, že by měli lidé poznámky, i kdybych měla na sobě třeba ten pytel od brambor. Hashtag #takhlevypadáasexuál spojil mnoho lidí v naší komunitě a taky ukázal ostatním, že nás není málo.
Co byste chtěla, aby lidé o asexualitě věděli?
Přála bych si, aby si více lidí uvědomovalo, že je to opravdová sexuální orientace, stejně tak jako heterosexualita, homosexualita či bisexualita. Není to psychický ani fyzický problém, dokonce ani porucha osobnosti. Nejde to "vyléčit". Asexualita je stejně přirozená jako heterosexualita.
Jaké je procento asexuálních lidí na světě?
Podle poslední studie, kterou si pamatuji, by to mělo být asi jedno procento populace. Pravděpodobně je to i víc, protože spousta lidí neví, co asexualita je. Donedávna se tvrdilo, že zrzavých lidí je také jedno procento, a upřímně - každý známe nějakého zrzka. Ani jedno procento však není málo.
Živíte se jako modelka. Proč jste se rozhodla předvádět spodní prádlo?
Původně jsem modelkou pro společnosti se spodním prádlem být nechtěla. Kvůli své drobné postavě jsem však neměla jinou možnost. Ze začátku jsem se věnovala alternativní módě. Odjakživa se mi líbila takzvaná goth móda. Jedna z věcí, se kterou se setkávám celý život, je diskriminace kvůli mojí barvě pleti. Lidé mi vždy říkali, že nemůžu nosit to, co chci. Jediným důvodem, proč si to mysleli, bylo, že nikdy neviděli nikoho mého etnického původu třeba v reklamě. Proto jsem se rozhodla to změnit. Nakonec jsem dostala nabídky k předvádění spodního prádla.
Jak jste se dostala na Prague Pride?
Jedna z organizátorek mě kontaktovala přes Facebook. Docela mě překvapilo, že mě zve do Česka. Nikdy jsem tu nebyla a ani jsem netušila, že mě lidé budou znát.
Jaké hlavní sdělení chcete předat českým členům LGBT+ komunity?
Chci jim objasnit, o čem asexualita je a není. Především bych chtěla o této problematice zvýšit povědomí veřejnosti. Zjistila jsem, že je mnoho asexuálních lidí, kteří svoji orientaci akorát neumí správně pojmenovat. Je to pro ně matoucí a myslí si, že je s nimi něco špatně. Potom chodí na terapie a snaží se napravit něco, co vlastně není napravitelné. Chtěla bych svojí návštěvou inspirovat lidi k diskusi ve společnosti a asexualitu do určité míry normalizovat.
