Praha - Antibiotika se zdají být rychlým všelékem na běžná onemocnění. Vede to však k jejich nadbytečnému užívání, bakterie si vůči nim vytvoří rezistenci a antibiotika jsou rázem neúčinná.
Pokud lidé antibiotika užívají v případech, kdy to není nutné, bakteriální původci infekcí si postupně vůči nim vytváří odolnost - rezistenci - a antibiotika se stávají neúčinnými.
Jde přitom o výrazně širší, celosvětový problém. Zbytečným užíváním přispíváme ke vzniku odolnějších bakterií, proti nimž nebude léčba zabírat. A zde dřímá velké nebezpečí, neboť zbytečná spotřeba těchto medikamentů dál roste.
První varování již v roce 2011
Již v roce 2011 Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že akutní hrozbou jsou právě rezistentní bakterie a viry, na které nezabírají ani širokospektrální léky.
Pokud se rychle nezmění přístup k léčbě, brzy se vrátíme do dob, kdy lidé běžně umírali na zápal plic a další dosud léčitelné infekce. Může se tak naplnit katastrofický scénář, podle něhož část lidstva vyhubí jedna neléčitelná infekční choroba, varovala tehdy organizace.
Podle tehdejších údajů BBC rezistentní bakterie každý rok zabily 25 tisíc obyvatel Evropské unie. Tito lidé umírali, přestože byli léčeni nejnovějšími medikamenty.
Antibiotika na chřipku? Nesmysl
Na 18. listopad připadá Evropský antibiotický den. Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí u této příležitosti zveřejnilo data ze sledování rezistence vůči antibiotikům.
Z údajů za rok 2012 vyplývá, že v průběhu uplynulých čtyř let (2009 až 2012) rezistence vůči antibiotikům v evropském regionu významně vzrostla.
Jen pro příklad, v devíti z deseti případů je bolest v krku způsobená virem, v případě chřipky je to dokonce ve 100 % případů. "Nezřídka se přitom setkáváme s tím, že i na tato onemocnění jsou nesprávně antibiotika předepisována," říká ministr zdravotnictví Martin Holcát.
Češi excelují v nesprávné léčbě
Patrné jsou podstatné rozdíly ve výskytu rezistence mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie. Vysokou úroveň rezistence tradičně potvrzují státy jižní a východní Evropy, naopak nejnižší rezistence se vyskytuje v severských zemích.
Podíváme-li se na mapu, zobrazující míru odolnosti vůči antibiotikům, a tím také míru nadužívání tohoto medikamentu, nevychází Česko z tohoto srovnání dobře. Spolu se Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem či Bulharskem patří v tomto parametru vůbec k nejhorším zemím EU.
Co je v České republice největší "antibiotický problém"? "Klesá spotřeba vysoce účinných základních antibiotik, jako je třeba penicilin, přesně zacílených na určité původce infekcí. Naopak roste spotřeba antibiotik rezervních, například novějších makrolidů," říká Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika při Státním zdravotním ústavu.
To zadělává na velký problém. Široké spektrum makrolidových antibiotik podle ní "potlačuje přirozené bakteriální osídlení a selektuje rezistentní bakterie, přičemž dochází ke ztrátě účinnosti antibiotik v důsledku rezistence a mnohonásobnému zvýšení nákladů na léčbu".
Příčinou vzestupu antibiotické rezistence je časté nadužívání a nesprávné užívání antibiotik v humánní a veterinární medicíně a také nedostatky v oblasti prevence a kontroly infekcí usnadňující šíření rezistentních mikrobů ve zdravotnických zařízeních i v běžné populaci. V praxi se často stává, že pacienti antibiotika požadují, aniž by to jejich diagnóza vyžadovala.
"Téma narůstající antibiotické rezistence je jednou z hlavních zdravotnických priorit Evropské unie," dodává ředitelka Státního zdravotního ústavu Jitka Sosnovcová.
