Prostějov - Karel Řehka, velitel jedné z nejutajovanějších armádních jednotek - prostějovské 601. skupiny speciálních sil - prožil téměř dva roky svého života na misích v Afghánistánu.
"Jezdím tam za prací - tedy kvůli úkolu, který dostanu. Vždy se tam musím postarat o své lidi a dovézt je domu živé. Právě tohle vnímám nejvíc. Na romantiku - ani tu válečnou - pak už nezbývá místo," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Afghánistán je ale pro vás kromě Česka zemí, kde jste prožil nejvíce času. Jaký k němu máte vztah?
"Vede se tam nepřetržitá - už třicetiletá - válka. Země je rozbitá, generacím lidí chybí vzdělání, kvalifikovaná státní správa neexistuje. Většina Afghánců neřeší otázku, jak zabít někoho ze Západu, ale zda vůbec přežije zimu, jestli uživí své děti a zda bude mít čím topit. Na druhé straně tam ale nevládne jen středověk. Potkal jsem tam také velmi vzdělané a inteligentní lidi."
Co umí a neumí
A.cz: Ano, přežívat v podmínkách, v nichž by Středoevropan zemřel už za několik dnů, vyžaduje asi od Afghánců hodně přirozené inteligence a velké schopnosti improvizovat.
Život v některých horských vesnicích je pohledem Evropana doslova nepředstavitelný. Na druhé straně jsem při mé poslední misi spolupracoval s vysokoškolsky vzdělanými Afghánci, kteří používali doma internet se vším, co k němu patří. Uměli si dohledávat informace. Třeba o České republice a její historii toho věděli až překvapivě mnoho. Spolupracoval jsem tam dokonce s člověkem, který vystudoval brněnskou vojenskou akademii, která v té době patřila k prestižním vojenským školám. Rozhodně tedy neplatí: Afghánec - rovná se nevzdělanec.
A.cz: Vaše jednotka teď odletěla cvičit speciální komanda afghánských ozbrojených sil. Ale na pádu Talibanu se před patnácti lety podíleli především Afghánci i když s podporou Američanů. Co je tedy chcete vlastně učit?
Afghánci jsou opravdu skvělí bojovníci. Ve svém horském údolí, v němž vyrůstali, znají každý kamínek, ale když je pošlete do toho sousedního, jsou ztraceni. Nestačí být jen skvělým lovcem, který brání s kalašnikovem své údolí či vesnici, když víte, kde je nejlepší místo pro léčku či kde mám palebná postavení. Afghánistán potřebuje vojáka, který je stejně šikovný i mimo prostředí, v němž vyrůstal. Zjistíte, že Afghánský voják neumí číst mapu a není schopen orientace ani podle satelitních snímků. A pokud tohle neumí, nemůže si na svou podporu přivolat letectvo či požádat palebný přepad dělostřelectva. Afghánci jsou často dobří válečníci, ale bez zmíněných znalostí svou zemi neuhájí.
Lidé chtějí budoucnost
A.cz: Po pádu Talibanu zavládlo v Afghánistánu obrovské nadšení a úleva. Píše se ale rok 2014 a Afghánistán je skoro tam, kde byl. Navíc je tu patrná averze vůči jednotkám NATO. Jak to vnímáte?
Zažil jsem tam situace, kdy se s námi loučil afghánský vládní úředník se slzami v očích. Přinesl mi před odjezdem dárky s přáním toho nejlepšího pro mou rodinu. Pravda však je, že veřejné mínění se v Afghánistánu mění a vyvíjí. Lidé chtějí po těch třiceti letech válčení konečně nějakou budoucnost. A proto podporují každého o kom si myslí, že jim budoucnost nabídne. Ataké proto se Talibanu podařilo v minulosti obsadit většinu Afghánistánu. Lidé tenkrát - po drancování, znásilňování a neuvěřitelné devastaci poměrné vyspělého Kábulu - vnímali Taliban jako nejlepší variantu, stabilitu a bezpečnost.
A.cz: A přinesly do Afghánistánu stabilitu jednotky NATO?
Lidé jsou netrpěliví. Pokud někomu slíbíte mír a stabilitu, jenomže jemu se pak žije hůře než dříve a vy mu třeba navíc kazíte obživu při výrobě drog, není přirozeně spokojen. To je celé. Víc v tom nehledejte, protože v tom víc ani není... Na druhé straně nemůžete nečinně přihlížet, že téměř všechen heroin, který je distribuován do Evropy, pochází z Afghánistánu. I proto má alternativní zemědělství, které Afgháncům nabízíme, takový význam. Pracujeme tam s generacemi lidí, kteří nezažili mnohdy nic jiného než válku. Vybudovat stabilní stát v tomto prostředí za deset let prostě nelze. Bude to trvat několik generací.
Má to cenu?
A.cz: A nemůže to být i tak, že Afgháncům vnucujeme způsob života, který je jim cizí a nechápou ho, takže se to tam po odchodu jednotek NATO zcela zhroutí?
Jsem voják, takže mě netahejte do politických analýz. Abych se ale z vaší otázky zcela nevyzul: každá vojenská akce má své cíle i prostředky, jak jich dosáhnout. Do Afghánistánu se šlo krátce po teroristických úderech, při nichž v USA zahynulo několik tisíc lidí. Bylo to horší než útok Japonců na Pearl Harbor - ať již jde o šok, překvapení či oběti na životech. Afghánistán poskytoval tehdy zázemí lidem, kteří později zaútočili i na další země - ty evropské nevyjímaje. Položme si proto otázku: je efektivnější bojovat s teroristy na územích, kde mají základny, anebo je máme nechat dojít až k nám?
A.cz: Stojí vůbec Afghánci alespoň o nějakou formu demokracie? Stojí vůbec třeba o rovnoprávnost žen?
Tohle si netroufám posuzovat. Zajímat by nás ale vždycky mělo, zda jsou a budou v Afghánistánu či v jiné zemi lidé, kteří plánují na nás zaútočit.
A.cz: Tedy žádná frustrace z vývoje v Afghánistánu?
Této otázce čelím poměrně často. Ale nejsem frustrovaný. Věřím, že naše přítomnost v Afghánistánu význam měla a má.
Body pro armádu
A.cz: A teď budete afghánské velitele dokonce učit strategii...
Pokud nechceme být v Afghánistánu věčně, pak té zemi musíte pomoci, aby se mohla bránit. Aby Afghánci byli schopni si pořádek udržovat sami. Jiná cesta neexistuje. Proto jsme se už při minulé misi snažili v provincii Nangarhar Afgháncům postavit, vycvičit a vybavit speciální policejní jednotku. Úplně z nuly. Ty lidi jsme vybírali, cvičili a zároveň je nasazovali do ostrých akcí proti teroristům. Vedle toho jsme je učili vstřícnému chování k vesničanům. Pokud budou mít tihle lidé k vojákům či policistům důvěru, sdělí jim i důležité informace o pohybu talibanců. Ke konci našeho pobytu už policejní úderná jednotka, kterou jsme vycvičili, sama zatýkala nebezpečné zločince, zvládala protiteroristické operace, zasahovala proti drogovým laboratořím a osvobodila i rukojmí - například chlapečka jednoho z místních politiků.
A.cz: A kde je záruka, že tito vámi školení bojovníci či dokonce plánovači protiteroristických operací nepřeběhnou k Talibanu?
Jakou máte záruku, že se ze špičkového kriminalisty nestane zločinec?
A.cz: Asi znáte internetové diskuse, v nichž jste označování za žoldáky, kteří kvůli výdělku vraždí Afghánce?
Já si tím nelámu hlavu. Na druhé straně přibývá lidí, kteří už neříkají, že česká armáda je k ničemu a že jsme ji stejně nikdy nepoužili. Minuly i doby, kdy - pokud voják šel někam v uniformě - tak se mu lidé posmívali. Na tomhle obratu a možná i větším respektu k armádě mají podle mě nemalý podíl i zahraniční mise. A že jsme v očích některých lidí vrazi? Na to je jednoduchá odpověď: mohu mít výhrady k lecčemus, co se v naší republice děje, jsme ale demokratickou zemí s demokraticky zvolenými zástupci, kteří rozhodují o tom, kam odletím a co tam budu dělat. A když tito demokraticky zvolení poslanci a senátoři rozhodnou, že mám jít do Afghánistánu, tak tam prostě jdu. Hospodské řeči jsou mi proto ukradené.
