Praha - Před deseti lety se ve zlém rozešlo vedení Bytového družstva Balabenka na Praze 9 se svým členem Tomášem Matouškem. Vyloučilo ho a následně i zažalovalo o 214 tisíc korun na ušlém nájmu, který měl zaplatit, když v bytě dál jako nečlen družstva bydlel.
Kvůli tomuto banálnímu sporu chtěl Matoušek po státu odškodné rovných deset miliard korun. A to pro délku osmi let, než soud pravomocně rozhodl a žalobu odmítl. Protože ministerstvo spravedlnosti žádost o miliardové odškodné odmítlo, podal na ně žalobu, kterou soud začal projednávat minulý týden.
"Docházelo zcela evidentně k neodůvodněným průtahům. Výsledek mohl být již v roce 2008," argumentoval před soudem Matoušek, který na jednání přišel v džínových tříčtvrťácích. Všichni lidé, kteří ho znají, se podle něj mohli domnívat, že je dlužník. A je to prý navíc horší o to, že jeho matka donedávna byla soudkyně na Praze 9.
"Má matka byla vystavena difamujícímu tvrzení, že dlužím z titulu užívání bytu přes 200 tisíc, o tom byli informováni všichni její spolupracovníci. Valnou většinu těchto soudců jsem znal osobně. Protože to řízení trvalo devět let, více než devět let na mně toto podezření lpělo," uvedl s tím, že se to dotklo i jeho profesní cti, protože je advokát.
"Značným způsobem to podkopalo mou víru ve spravedlnost v tomto státě. A protože na spravedlnosti jsem profesně závislý, tak to pro mně nebylo příjemné," vysvětloval Matoušek.
"Žaloba není důvodná. Částku neuznáváme," reagovala právní zástupkyně ministerstva spravedlnosti.
Všichni jsou podjatí!
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Zdeňka Burdová poté začala číst průběh sporu mezi Matouškem a bytovým družstvem. Žaloba bytového družstva nejdříve přišla k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, kde se rozhodování s argumentem podjatosti vzdalo celkem sedm soudců. A to právě kvůli tomu, že Matouškova matka zde pracovala. Případ tak začal nakonec řešit Obvodní soud pro Prahu 8, který definitivně případ ukončil loni v dubnu, když žalobu družstva odmítl pro neurčitost.
Viníkem průtahů v původním řízení nebyl jen soud či advokátka družstva, která se často omlouvala z jednání. Nemalý podíl na nich měl sám Matoušek. Ten totiž opakovaně podal námitku podjatosti na všechny soudce, kteří by se případem mohli - i v budoucnu - zabývat. Tedy kromě soudců Obvodního soudu pro Prahu 8 také Městského a Vrchního soudu v Praze. A námitky podjatosti tak musel řešit dokonce i Nejvyšší soud. Jen toto zdrželo případ o více než rok.
Sám Matoušek nijak nevysvětlil, jak k sumě deseti miliard došel. A stejně tak ani na opakovaný dotaz deníku Aktuálně.cz neodpověděl, proč podával námitky podjatosti na desítky soudců.
Soudkyně Burdová sice uznala, že délka osmi let byla nepřiměřeně dlouhá a došlo tím k nesprávnému úřednímu postupu. Ale požadavek na odškodné ve výši deseti miliard odmítla s tím, že postačuje pouze konstatování, že bylo porušeno Matouškovo právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. "Žalobce se na celkové délce řízení sám podílel neodůvodněnými námitkami podjatosti," upozornila.
Přes dva tisíce žalob
Žádosti o odškodné za nesprávný postup státu eviduje ministerstvo spravedlnosti. Jen loni jich přibylo 2359. A mnohé z nich jsou podobně přestřelené jako ta Matouškova. Mimo jiné i proto, že to lidé jen tak zkoušejí, přestože mají jen mizivou šanci uspět. Kromě času je to totiž nic nestojí.
Při žalobě na stát o odškodné totiž nemusí žalobce platit soudní poplatky ani advokáty státu. Naopak ten, kdo se soudí o peníze v běžném sporu, musí uhradit soudní poplatek ve výši pěti procent žalované částky.
A úspěšnost žalob na odškodné ukazují i statistiky. Byť mnohdy lidé žádají miliony a miliardy, jen výjimečně uspějí. "Loni bylo soudně přiznáno 48,8 milionu korun," uvedl mluvčí ministerstva spravedlnosti Jakub Říman. Dalších 86 milionů pak ministerstvo zaplatilo samo bez soudu.
To, že to mnozí jen zkouší, protože je to zdarma, někteří z nich přiznávají.
Příkladem je i realitní magnát Radovan Vítek, který na podzim 2004 skončil na několik týdnů ve vazbě. A po osmi letech podal na stát žalobu a požadoval 411 milionů korun za to, že mu uvedená vazba zmařila stamilionový obchod. Soud žalobu ale zamítl. Na otázku, zda podá odvolání, pak Vítkův advokát Tomáš Rybář řekl: "Proč bych to nezkusil, když za to nemusím platit soudní poplatky?" Ani s odvoláním ale neuspěl.
Ubudou stovky žalob, věří ministerstvo
Tuto praxi nyní může změnit sněmovna. Ta na své současné chůzi ve třetím čtení projednává novelu občanského soudního řádu. A ministerstvu se podařilo prosadit pozměňovací návrh, který ruší osvobození od soudního poplatku ve věcech odpovědnosti státu za škodu. "Pro příště by se mělo za podání jedné takové žaloby platit dva tisíce korun," potvrdil Říman.
Ministerstvo se o zpoplatnění žalob snaží už několik let, ale nyní je poprvé šance, že sněmovnou projde. Dříve to poslanci odmítali s argumentem, že v mnoha případech žádají o odškodné lidé, kteří by si zaplacení poplatků nemohli dovolit, byť by byli sebevíc v právu.
"Je to kompromis. Pokud někdo má oprávněný nárok, tak ta částka nepovede k tomu, že by to řízení nezahájil," kvituje navržený poplatek dva tisíce korun předseda ústavněprávního výboru sněmovny Jeroným Tejc, podle něhož má návrh velkou šanci na to, že projde.
I ministerstvo věří, že počet žalob, které nemají žádný smysl a administrativně výrazně zatěžují stát, výrazně poklesne. "Můžeme jen odhadovat, že při vyloučení tzv. chronických stěžovatelů by se mohlo jednat řádově o stovky žalob ročně," řekl Říman.
Chronické sudiče to neodradí, říká advokát
Advokát Vojtěch Veverka, který se na náhrady škod specializuje, je ale skeptický. Podle něj podobné omezení nebude příliš fungovat.
"To se mi zdá tak málo, že chronické sudiče to neodradí, ale lidi, kteří byli opravdu poškozeni, to odradit může," uvedl Veverka. Ten by navrhoval jiný model: Žaloby zpoplatnit procentem z žalované sumy a nechat soudcům možnost v odůvodněných případech zaplacení poplatku prominout.
Není to přitom jediná změna v poplatcích, kterou navržená novela zákona přináší. Ta naopak snižuje poplatky v případě žalob proti diskriminaci na jeden tisíc korun. Dosavadní poplatky jsou nyní podle ministerstva příliš vysoké a znemožňují tak obětem diskriminace podávat žaloby. "Oproti západu jsou tady ty diskriminační žaloby skoro nulové," souhlasí Veverka.
