Praha - O roli a vlivu sovětské propagandy při okupaci Československa se Josef Váňa přesvědčil svérázně hned dvakrát. Poprvé při natáčení amerického válečného filmu Most u Remagenu v roce 1968 v Davli u Prahy a podruhé o sedm let později, když se pohádal s inspektorem vojenských hudeb Sovětského svazu. Tehdy se už Střední skupina sovětských vojsk usadila v Československu "na věčné časy".
"V osmašedesátém jsem pracoval jako řidič Ústřední vojenské hudby, která sídlila - stejně jako čestná a strážní jednotka - v pražských kasárnách na náměstí Republiky," vzpomíná Josef Váňa. Právě čestnou jednotku totiž američtí filmaři požádali, aby jim v jejich nepřítomnosti ohlídala vojenskou techniku - v tomto případě tanky.
"Nevím, zda by to bylo možné i dnes, ale tenkrát velení pražské posádky, či kdo to vlastně povoloval, filmařům vyhovělo a vojáky čestné a strážní jednotky jim půjčilo," říká Josef Váňa, jenž se redakci Aktuálně.cz přihlásil se svědectvím po přečtení článku "Hollywoodský velkofilm hrál roli v okupaci z 21. srpna". A dodává: "I rozmístění zaparkovaných tanků na vašem snímku odpovídá tomu, jak to tenkrát při jejich hlídání našimi vojáky vypadalo."
Podívejte se, jak to u mostu v Davli, kde se film Most u Remagenu natáčel, vypadá dnes. A porovnejte to s historickými snímky z doby natáčení filmu:
Jaké však bylo tenkrát překvapení československé strážní jednotky, která střežila filmové americké tanky, když ji 21. srpna obklíčili sovětští výsadkáři a jejich velitele si odvedli. Údiv byl o to větší, že americké filmaře vystřídali ti sovětští, kteří přijeli s výsadkáři a pečlivě si dobové válečné obrněnce natáčeli.
Marné bylo vysvětlování Čechoslováků, že jde o tanky k filmu Most u Remagenu a že Američané točí zrovna jinde. "Sovětský velitel jen hulákal, že jde o bojové tanky a žádné filmové, že on tomu přece musí rozumět. Nemělo cenu mu odporovat," vysvětluje pamětník Váňa.
Sovětský inspektor: Veze mě kontrarevolucionář! Nepojedu!
O sedm let později - v roce 1975 - navštívil Československo inspektor vojenských hudeb Sovětského svazu, aby prověřil kapelu Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR. A jak už to při podobných návštěvách bývalo, zamířil i do Karlových Varů za nákupem porcelánu a křišťálu. Řidič volhy Josef Váňa tedy sovětského inspektora i s jeho československým protějškem naložil a vyrazili.
Zřejmě z dlouhé chvíle se pak sovětský inspektor rozhovořil o imperialistické hrozbě v podobě amerických tanků v Československu, kterou prý zhlédl před sedmi lety v sovětské televizi.
"Vůbec jsem nechápal, proč se o tom najednou rozpovídal. Možná proto, aby posílil své sebevědomí ´osvoboditele´ Československa. Protože jsem ale věděl, jak to ve skutečnosti s tanky při natáčení amerického válečného filmu bylo, zmocnil se mě v tu chvíli nepopsatelný vztek. Nebral jsem si tenkrát moc servítky a sovětskému náčelníkovi naopak něco řekl o švindlířském filmování jejich televize nedaleko Davle. Ještě víc ho ale asi šokovalo, že ho poučuje obyčejný šofér, který se měl podle něj jen držet volantu a mlčet, když on náčelník hovoří. Takže zařval, že lžu a abych okamžitě zastavil, protože on s kontrarevolucionářem - řidičem ve vozu nepojede," popisuje konflikt Josef Váňa.
Hádku uklidnil až náčelník Ústřední vojenské hudby Holý, který ukřičeného sovětského inspektora do Karlových Varů doprovázel.
"Takže se v jízdě za porcelánem a křišťálem nakonec přece jen pokračovalo. Holý byl sice komunista a politicky dost praštěný, jinak ale šlo o hodného člověka, který se uměl lidí zastat. Takže hádka se sovětským inspektorem hudeb neměla pro mě žádné důsledky. Holý to prostě zahrál do autu," uzavírá vzpomínku na okupaci Československa před pětačtyřiceti lety Josef Váňa.
