Spring Breakers

Režie: Harmony Korine

Obsazení: Selena Gomez, James Franco, Heather Morris, Ashley Benson ad.

Co říká distributor: Čtyři sexy středoškolačky se rozhodnou vyloupit fast food, aby měly peníze na krátkou jarní dovolenou. Jenže to je jenom začátek… Při oslavách v motelovém pokoji se zábava zvrhne a překročí zákonnou hranici. Dívky jsou zatčené a stanou před soudem... pouze v bikinách se ocitnou v soudní síni, kde za ně překvapivě zaplatí kauci nechvalně proslulý místní gangster Alien. Vezme dívky pod svá křídla a začíná ta nejdivočejší jarní jízda, co pamatují. Na oko drsný Alien má i citlivou stránku, a tak si ho mladé školačky zamilují a vydávají se společně na prázdniny, o kterých se žádné z nich ani nezdálo.

Verdikt: Jít

Pokud čekáte „plážovou komedii“, jste vedle. Tohle je spíš plážový film noir, plný zpomalených stylizovaných obrazů, skvělé hudby a prošňupaných nocí. Režisér Korine skládá z těch nejpožitkářštějších oblastí popkultury - reprezentovaných housem, dubstepem, rapem, videoklipovou estetikou, marihuanou, kokainem a stylizovaným násilím - až krutě reálné puzzle.

A je opravdu důsledný.

Nemá cenu poodhalovat děj ani naznačovat, co se stane s naší partou holek na prázdninách poté, co je z vězení vytáhne gangster Alien (v podání Jamese Franca, který si tu bezpochyby vystřihl svou životní roli). Kvůli příběhu tento film zcela jistě nemá cenu sledovat. Jde totiž o jeden dlouhý videoklip.

Předchozí věta však znamená pravý opak, než když se použije u jakéhokoli z filmů, u nichž se běžně užívá. Tato jízda je totiž až příliš dlouhá – to přitom není kritika. To je jen konstatování toho, co se stane, když se někdo rozhodne podívat pod povrch povrchnosti. Rozhodně tam nenajde hloubku. Je to nekonečný, prázdný, děsivý i opojný pohled. A je to nepochybně zábava. Jen se musíte opatrně rozhodnout, v jakém smyslu.

-

Smrtonosná past: Opět v akci

Režie: John Moore

Obsazení: Bruce Willis, Jai Courtney, Amaury Nolasco, Cole Hauser, Sebastian Koch ad.

Co říká distributor: Bruce Willis se ve skvělé formě vrací se svou nejslavnější filmovou rolí - jako nezničitelný policejní detektiv John McClane. Tentokráte přijíždí do Moskvy, aby tady našel svého syna Jacka, který se mu poněkud odcizil. Johna ale čeká překvapení, zjistí, že i když jejich vztah otec-syn má k ideálu hodně daleko, jablko nepadlo daleko od stromu. Jack totiž v Moskvě působí jako tajný agent chránící informátora z vládních řad, Komarovova. Otec a syn McClaneovi jsou nuceni překonat osobní neshody a nasadit vlastní krky, aby dostali Komarovova do bezpečí a odvrátili hrozbu katastrofálního zločinu v bezútěšném místě naší planety - v Černobylu. Do hry tak vstupuje obchod s plutoniem, ruští oligarchové, brutální moskevské podsvětí a také různé představy Johna a Jacka McClaneových, jak za těchto okolností prosadit zákon.

Verdikt: Nejít

Pátá „past“ je palčivý příklad nepovedeného díla jak z minulosti, které by ovšem bylo pravděpodobně považováno za blbé i v době mezi prvním a druhým dílem. Ten film je prostě tragický. Tragický tím, jak je úplně nevýjimečný, zaměnitelný a nepropojený s celou sérií "pastí".

Pokud se ptáte na model vyprávění, je zhruba takový: Postavy někam dorazí a dovědí se, že se musí dostat někam jinam. Pak se tam objeví zlí a odhalí se dílčí tajemství, ale mezitím už postavy vědí, kam jinam se musí dostat, a tak proskočí oknem/podlahou/lešením a dostanou se tam, přičemž tam se objeví zlí...

Nepokoušejte se přemýšlet nad tím, že plán (kohokoli) nedává smysl, protože na příští zastávce sice nezačne dávat smysl, ale přestane dávat smysl jinak, než nedával smysl původně. Každá zastávka slouží k diskusi o rodině, přičemž libovolná replika mezi otcem a synem se dá odhadnout tak dvě repliky dopředu.

Jeden jejich rozhovor u auta po posledním proskoku oknem/podlahou/lešením a před dalším proskokem oknem/podlahou/lešením už navíc není jak ze špatného drahého filmu, ale jak ze špatného videobéčka. Mezitím McClane tisíckrát připomene, že je jen na dovolené (není to vtipné ani jednou), objeví se nějaká ta citace předchozích dílů (nepousmějete se ani jednou) a kvůli mizernému střihu nestihne McClane po ráně pěstí ani tvrďácky odplivnout krev (protože střih přijde ve chvíli, kdy teprve špulí hubu).

Ale co... ve světě tohoto filmu mají každopádně velmi, ale fakt velmi křehké podlahy, neřezající skla a hlavně gravitaci jak na měsíčním povrchu, protože žádný pád není dost vysoký, žádná podlaha dost pevná a žádné sklo skutečně nebezpečné. Což by vůbec nevadilo, kdyby těmi podlahami a skly nepropadávali a neproskakovali dva trapní blbečkové, se kterými by se (naopak zranitelný a depresivní) McClane z prvních dílů vůbec nebavil, zastřelil je mezi dvěma potáhnutími z cigára ve výtahové šachtě, zatímco ty zbývající by pak vyřídil dřív, než by vyběhl zastavovat letadlo.