Washington - Před pětašedesáti lety cestoval Don Oberdorfer americkým vojenským vlakem Koreou. Bylo to krátce po 27. červenci 1953, kdy bylo uzavřeno příměří v korejské válce.
Vzpomíná, jak cestoval tehdy zdevastovanou zemí po konfliktu, který si vyžádal přes tři miliony mrtvých.
"Jedeme z přístavu Pusan na sever a všude kolem je to příšerné, děsivé. Nejšpinavější děti, které jsem kdy viděl. Pobíhají kolem vlaku a žebrají. Byl tam jeden chlapec s jednou nohou. Tu druhou měl utrženou nad kolenem. Všude se děti a lidé sbíhají k našemu vlaku, volají hello, hello a chtějí hodit něco, co má jakoukoliv cenu," zapsal si Oberdorfer do svého deníku 11. srpna 1953 při cestě apokalyptickou, válkou zničenou krajinou.
Oberdorfer se později stal novinářem deníku Washington Post a autorem velmi uznávané knihy, v níž srovnává historii Severní a Jižní Koreje.
Mezi dvěma miliony obětí bylo i 36 tisíc Oberdorferových krajanů. Amerických vojáků, kteří bojovali na straně Jižní Koreje. Ostatky většiny se vrátily domů rychle, ale zhruba 5300 jich na Korejském poloostrově zůstalo.
V den podepsání příměří byly na severní straně. Ať živí, nebo už mrtví. O jejich osudech nikdo ve Spojených státech ani jinde moc neví. Severokorejský režim to vždy střežil jako přísné tajemství.
Americký prezident Donald Trump a severokorejský vůdce Kim Čong-un se na summitu v Singapuru dohodli, že ostatky se vrátí domů. Američané už posílají rakve do Pchjongjangu.
Speciální letadlo přepraví na Havaj kosti amerických vojáků symbolicky v den výročí příměří 27. července. Postupně mají být převezeny k identifikaci všechny ostatky.
Ostatky v masových hrobech
Americká ministerstva obrany a zahraničí mají poprvé od konce války šanci zjistit, za jakých okolností vojáci USA na severu Koreje zemřeli a kde byli pohřbeni.
Nejvíce vojáků ztratila americká armáda v zimě 1950, už v prvním roce války. V polovině září vedl generál Douglas MacArthur legendární vylodění v Inčchonu. Ofenzíva za účasti 75 tisíc vojáků USA změnila poměr sil na bojišti a zabránila kolapsu jihokorejské armády.
Následně ale poslala armádu na bojiště Čína a ta pro změnu zabránila úplné porážce Severokorejců. Právě tehdy - během čínského protiútoku na konci roku 1950 - padlo mnoho Američanů, jejichž těla zůstávají doteď na severu.
Mnozí zahynuli rukou čínských vojáků, nikoliv severokorejských.
Pentagon ví o třech oblastech, kde jsou Američané pohřbeni v masových hrobech. Tou první je město Unsan na severozápadě KLDR. Tady čínská armáda vedla na konci roku 1950 masivní protiúder. V hrobech je více než 1500 ostatků amerických vojáků.
Další oběti jsou pochovány poblíž nádrže Čosin. Zhruba 120 tisíc čínských vojáků zde obklíčilo 30 tisíc Američanů, Britů a Jihokorejců. Tvrdá bitva trvala sedmnáct dní, části amerických a britských sil se podařilo z obklíčení probít.
Patrně mnoho amerických obětí války je pohřbeno v blízkosti demilitarizovaného pásma, které rozděluje Severní a Jižní Koreu. K dispozici je jen málo informací o zajatcích, kteří skončili v severokorejských pracovních táborech. Jak dlouho žili, jak zemřeli a kde leží jejich ostatky.
Televize CNN nedávno připomněla v reportáži osud poručíka Karla Seydela z Colorada. Zmizel právě během bitvy u Čosinu. Jeho manželka Rosanne stále žije a ve dvaadevadesáti pořád čeká na jakoukoliv informaci o něm. Teď má možná poslední šanci se něco dozvědět.
