Kyjev (Od našeho zpravodaje) - Z hustého sněžení v desetistupňovém mrazu vystupují nad kyjevské náměstí ukrajinské a evropské vlajky, ohně hořící v barelech jako jediný zdroj tepla a kouř z polních kuchyní. V nich se vaří pro ty, kteří tady tráví dny a noci.
V hlavním štábu revolucionářů v prvním patře kyjevské radnice spí nebo leží na zemi lidé, kteří přijeli z různých míst Ukrajiny. Zdi a sloupy jsou oblepené revolučními plakáty a praktickými informacemi, dokonce je tady už i nepřetržitá lékařská služba.
Ze všech stran je toto sídlo obklopeno dvoumetrovými barikádami. Ze dřeva, pletiva, drátů, sněhu, kusů betonu. Ze všeho, co je k dispozici. Ve středu ráno je speciální policejní oddíly Běrkut strhly a pokusily se zaútočit na radnici, ale později se stáhly. Během několika hodin barikády vyrostly znovu.
Revolucionáři tak dosáhli malého vítězství a ministr vnitra Vasilij Zacharenko ve středu slíbil, že žádný útok na náměstí nebude.
"Udělat, co můžu"
Demonstruje se už skoro tři týdny. Jak dlouho ještě lidé ve stanech u barelů s ohněm vydrží, když zatím žádný z cílů - odstoupení vlády a prezidenta či podepsání asociační dohody s Evropskou unií - nebyl splněn?
Starší muž ve vatované bundě má v ruce lopatu a usilovně přehazuje sníh na jednu z několika barikád, které ve středu znovu vyrostly na kyjevském náměstí Nezávislosti.
Dvaašedesátiletý Volodymyr tu nespí. Přijel pomoci ze 150 kilometrů vzdáleného Žitomiru a zase se vrací domů.
"Nevěřím jim ani slovo. Policie určitě zase zkusí zaútočit. Chtěl jsem přijet a aspoň něco udělat, co můžu, abychom se zbavili této gangsterské vlády," říká. Nechce se přitom fotografovat, má strach, že by ho mohla policie identifikovat a zatknout.
Vedle vaří čaj a připravují obložené chleby dvě učitelky z Kyjeva. Každý den po práci sem jezdí a dobrovolně rozdávají jídlo a pití. "Máme strach, že sem policisty pošlou, aby to rozehnali, ale dokud to půjde, budeme tady," říká jedna odhodlaně.
Druhá dodává, že příslušníci speciálních oddílů těžkooděnců Běrkut určitě nejsou z Kyjeva, protože takto by se nemohli chovat vůči vlastním lidem.
Prý jsou z Krymu a možná i přímo z Ruska (Krym je součástí Ukrajiny, ale většinu obyvatelstva tam tvoří Rusové, kteří jsou v kontrastu s Kyjevany a Západoukrajinci odpůrci EU a chtějí naopak co nejtěsnější spojení s Ruskem).
Mrazivé drama
Ohromný dav sleduje řečníky a muzikanty na pódiu, občas se na velké obrazovce objeví televizní zprávy. Jakmile je vidět prezident Viktor Janukovyč s komisařkou EU pro vnější vztahy Catherine Ashtonovou, spustí se ohlušující pískot a nadávky.
Vzhledem k počasí a místu je ukrajinská revoluce za dohodu s Evropskou unií mrazivým dramatem ve stalinských kulisách. Teplota hluboko pod nulou a doslova zběsilé sněžení těm, kterým stojí za to protestovat, nadšení neubírají.
"Nesmíme to vzdát, nebo se jednou budeme stydět před svými dětmi!" burcuje řečník z pódia. "Ukrajinci jsou neporazitelní," říká do mikrofonu zpěvačka rockové skupiny, která vystupuje po něm.
A proč ty stalinské kulisy? Náměstí s přilehlou širokou třídou Kresčatyk vybudovali po válce ve stylu takzvané stalinské gotiky, protože Kyjev byl v těchto místech během druhé světové války srovnán se zemí. Majestátní budovy postavené v časech stalinismu teď vytvářejí revoluci za evropskou Ukrajinu svérázné pozadí.
Radniční noclehárna
Typickou ukázkou této architektury je také radnice, kde mají revolucionáři svůj hlavní štáb. Odpočívají tady lidé, kteří přijeli odjinud nebo byli dlouho "nasazeni" na náměstí.
Andrej a Vasilij dorazili ze Lvova. "Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu tady na radnici ležet na zemi a dělat revoluci. Ale je to potřeba. Chceme patřit k Evropě, ne k Rusku. Jestli teď Janukovyčovi dovolíme unii s Ruskem, už se toho nezbavíme, jako kdysi Sovětského svazu," říká Vasilij.
Petro pracoval několik let v Evropě, tři roky také v Česku. I proto prý chce do Evropské unie. "Janukovyč nechce mít nic společného s Unií, protože je hlavou mafie, která krade pro sebe. Bojí se, že by to v Evropě už nešlo. Třeba jeho syn se během několika posledních let stal miliardářem," přemáhá Petro ospalost a divoce gestikuluje.
Za prezidenta by chtěl boxerského šampióna Vitalije Klička, předáka opoziční strany Udar. "Je to sportovec, má smysl pro čest a peníze si vydělal poctivě, na rozdíl od jiných politiků."
Domů se nechystají. Prý vydrží, protože jde o hodně.
Ustupují. Ale neodcházejí
Těžkooděnci z Běrkutu večer ustoupili dál od náměstí. Zůstávali ale sešikovaní, zahřívali se dupáním a smáli se.
Stojí také před budovou vlády a zatarasili ulici, která vede k prezidentskému sídlu. To je vzdušnou čarou jen několik stovek metrů od stanového městečka. Těžkooděnci zkrátka neodcházejí, takže každá následující noc bude nejistá.
Opozice nedokázala v parlamentu prosadit pád vlády, takže situace je patová. Vypadá to na opotřebovací válku, kdo déle vydrží. Na jihu a východě Ukrajiny stojí za Janukovyčem více lidí než na západě a v Kyjevě, i když i z jeho tradičních voličských bašt je hlášen pokles prezidentovy popularity.
"Premiér ani nikdo jiný neodstoupí. To není jako u vás. Tady když se někdo dostane k moci, tak se drží jako klíště vpité pod kůži," říká taxikář, který má podobně jako mnoho dalších Kyjevanů auto ozdobené vlaječkou napůl ukrajinskou a napůl eurounijní s hvězdičkami.
Pro euroskeptiky a ty Čechy, kteří v Bruselu vidí zlo, by současný Kyjev asi byl těžko stravitelný. Vidět ty lidi, nadšeně mávající vlajkami EU a mající na hlavě čelenky s unijními symboly.
Tráví dny a noci v hlubokém mrazu a obklíčeni nepřátelskými těžkooděnci kvůli tomu, že by třeba jednou rádi žili v Evropské unii.
