Káthmándú (od naší zpravodajky) – Terénní auto zastavuje uprostřed cesty na úpatí kopce. Dál už se musí pěšky. Nahoru na kopec do lesa, místy dokonce potokem, který tu v období dešťů stéká po skalách.
Opačnou cestou sestupuje skupinka dětí ve školních uniformách. Pocházejí z vesnice, kterou obývala komunita Thami – jedno z nejodloučenějších etnik v Nepálu. Na mapě už ji ale nenajdete. Zmizela během zemětřesení, které Nepál zasáhlo v dubnu 2015.
Následné otřesy vyvolaly sesuvy půdy a povodně, které navždy pohřbily domovy všech 84 rodin. Obyvatelé byli přesídleni na tohle špatně dostupné místo uprostřed lesů, kde bydlí v příbytcích z vlnitého plechu.
"Děti bývají často nemocné. Mívají kašel nebo horečku, do nemocnice musí některé z nich dvakrát až třikrát do měsíce," říká 58letá žena s pozlaceným kroužkem v nose. Obdobné potíže trápí i seniory či těhotné ženy. Je to proto, že v domcích nemají podlahy ani okna a za sychravého počasí je v nich průvan. Nové domy si nemají z čeho postavit.
Finanční pomoc ještě nedorazila
Nepálská vláda na základě mezinárodní pomoci přislíbila každé rodině zasažené zemětřesením poskytnout odškodné ve výši 200 000 rupií (asi 1800 dolarů). Sem ale zatím nic nedorazilo.
Finanční pomoc se distribuuje prostřednictvím místních bank. Největším problémem pro obyvatele není ani tak dostat se do nejbližšího města, ale fakt, že nemají dokumenty potřebné pro otevření vlastního účtu.
Už po celé generace tady v horách žijí po svém, veskrze nezávisle na centrální vládě. A právě na to nyní doplácejí. Každý den se vracejí na místo, kde stála jejich vesnice, aby tam obdělávali svá pole. Je to jejich jediný zdroj obživy.
Ze svahu ale stále padá kamení a hrozí další sesuvy. Čekají proto na povolení, aby si půdu mohli vyměnit. "Chtít se tam vrátit by bylo stejné jako přát si zemřít," shrnuje jedna z místních žen.
V provizorních podmínkách žijí už rok a půl a čeká je další zima. Rodiny mají k dispozici často jen jednu místnost. Soukromí tu neexistuje.
Toalety zpravidla představují jen čtyři dřevěné kůly pokryté plachtou, které stojí vedle domů. Sprcha je nemyslitelný luxus.
Fungování celé komunity se narušilo. Vesničané se shodují, že někdy je problém mít pohromadě dospívající chlapce a dívky, a to především během menstruace. V některých částech Nepálu ještě dnes nesmí menstruující ženy vkročit do domu a spát musí venku s dobytkem.
Násilí už netolerujeme
Marginalizovaná etnika, obývající ta nejodlehlejší místa v Nepálu, jsou po přírodních katastrofách těmi nejzranitelnějšími. Ve vesnicích chybí například veřejné osvětlení nebo přívod čisté vody. Lidé v nich navíc často ještě dodržují tradiční zvyky a provizorní podmínky zhoršují bezpečnostní situaci.
"Když o sebe žena například moc nepečuje, mají ji za chvíli ostatní lidé za čarodějnici. Nebo když dojde ke znásilnění a oběť otěhotní, rodina ji vyžene, protože je pošpiněná," vysvětlují ženy z etnika Majhi ve vesnici Bhimtar.
Na tomto místě funguje česká organizace Člověk v tísni, která se snaží situaci zlepšit. Finanční dary, které na pomoc místním posbírala, investuje do vesnice prostřednictvím tzv. bezpečnostního výboru. Ten tvoří 12 obyvatel, kteří pak společně rozhodují o tom, na co se peníze využijí.
Rozhodli například, že se do každé domácnosti nakoupí moskytiéry a na domy, ve kterých žijí samotné ženy, se instaluje veřejné osvětlení.
Kromě toho výbor pomáhá udržovat pospolitost komunity. Jeho pravidelných zasedání se může účastnit kdokoliv z vesnice. Protože jeho členové prošli školením v oblasti bezpečnosti, domácího násilí a postavení žen, slouží také jako jakási poradna a obecní autorita. Případy krádeží nebo násilí na ženách už nejsou ututlávány, ale řeší se v rámci celé vesnice.
"Náš největší úspěch je spojen s případem znásilnění 14leté dívky. Dopustil se ho její vlastní strýc, který je nyní ve vězení. Dívka dál žije se svými rodiči a chodí do školy," vypráví s pyšným úsměvem téměř jednohlasně členové výboru. Později vysvětlí, že dříve by bylo považované za normální, že by rodiče dívku vyhnali z vesnice.
Ale dnes je to jiné. "Násilí už se tu netoleruje," říkají.
Cestu podpořila Evropská unie v rámci projektu Media4Development.
