|
Má téměř tisíc kilometrů dlouhou hranici s Afghánistánem, odkud putuje směrem na západ heroin. A většina tranzitních cest vede právě přes Írán.
Ten ale už dávno není čistě tranzitní zemí. Počet drogově závislých Íránců se odhaduje zhruba na tři až čtyři miliony lidí. Vysoké číslo vzhledem k tomu, že stát má přibližně sedmdesát milionů obyvatel.
Duchovní Alí Zám, který se problému drog věnuje, nedávno odhadl, že jen v Teheránu se denně zkonzumuje v průměru přibližně pět tun narkotik.
Vláda o problému ví
V severní části Teheránu začíná vždy v pět hodin odpoledne léčebná seance v sídle nevládní organizace Congress 60.
Založil ji před třemi lety elektroinženýr Hosejn Dežakam.
Na stěnách se mísí výzvy ke skoncování se závislostí s citacemi z Koránu, za vitrínou jsou vystavené odborné brožurky. Autorem některých z nich je sám Dežakam.
Dežakam tvrdí, že se snaží léčit narkomany postupným snižováním dávek a jejich zapojením do sportovní činnosti. Z vlastních vyléčených pacientů už sestavil například týmy ve fotbale, ragby nebo lukostřelbě.
Souhlasí s názorem, že situace v zemi je katastrofální.
"Vláda se dlouho tvářila, že problém není tak velký. Teď už to ale nelze zamlčovat. Už podporuje i nevládní organizace, jako je ta naše, protože jinak se tragická situace v Íránu nedá zvládnout," tvrdí Hosejn Dežakam, který sám byl v minulosti mnoho let závislý na heroinu.
Zemi zaplavily levné drogy z Afghánistánu. V Teheránu zdomácnělo rčení, že jsou levnější než zmrzlina. A prý téměř každý Íránec zdá někoho, kdo drogy bere.
Íránská armáda není schopná afghánskou hranici spolehlivě uhlídat, protože pašeráci mají v mnoha případech lepší výzbroj. Používají raketomety, těžké zbraně, přístroje na noční vidění.
A často to vypadá, že spíše oni chytají íránské vojáky než naopak.
Afghánci nemohou za všechno
Dežakam ovšem tvrdí, že levný afghánský heroin už dávno není jediným problémem.
"V samotném Íránu se rozrostly tajné laboratoře, dodávající na trh i dražší drogy. Například crack nebo ice. Už nejde jen o afghánské pašeráky."
Krátce po páté se v hlavním sále jeho organizace rozsvítí svíce a na společném sezení ti, kteří se snaží už delší dobu zbavit závislosti, mezi sebou vítají nováčky.
Téměř vždy je sál plný, většinou se pořádají oddělená sezení pro ženy a muže. Přeci jen je Írán stále islámskou republikou.
Příčinou je i nesvoboda
Důvodů, proč tak velké množství Íránců a Íránek propadá drogám, je podle místních znalců několik.
Prvotním je samozřejmě snadná dostupnost a nízké ceny. Jen v roce 2005 bylo v zemi zabaveno 300 tun narkotik, což ale podle policejních odhadů představuje jen deset procent z toho, co prošlo Íránem nebo v něm zůstalo.
Kritici režimu tvrdí, že mnoho lidí - zejména mládež - řeší narkotiky své problémy s nedostatkem perspektivy a seberealizace, případně s nudou.
Kulturní aktivity jsou v zemi výrazně omezovány, v literatuře, filmu i hudbě existuje cenzura. Mladým lidem je neustále vštěpováno, co všechno se nesmí. Někdy jsou speciální "mravnostní" policií rozháněny i večírky v soukromých bytech.
Sport je jedinou oblastí, kterou úřady islámské republiky nijak neomezují, ale i to platí spíše jen pro muže.
Odliv mozků pokračuje
Navíc je v zemi dvacetiprocentní nezaměstnanost a řada mladých a hlavně těch vzdělaných Íránců hledá způsob, jak se dostat pryč.
Při procházce centrem Teheránu nelze přehlédnout téměř každodenní fronty před německou nebo kanadskou ambasádou. Právě Německo a Kanada patří k zemím ochotným v omezené míře přijímat íránské kvalifikované síly.
Výraznou skupinu lidí závislou na drogách jsou veteráni z íránsko-irácké války z let 1980 až 1988, kteří si takto "léčí" traumata a psychické problémy.
Dostupnější než alkohol
Podle Dežakama určité procento narkomanů přešlo na drogy i proto, že jsou dostupnější než alkohol. Ten je v Íránu od islámské revoluce v roce 1979 zakázán.
"Přesto existuje i skupina lidí závislých na alkoholu. Protože je ale dražší a hůře dostupný než heroin a další drogy, z bývalých alkoholiků se většinou stali narkomani."
Drogy lze v Teheránu sehnat na mnoha místech. Nejčastěji na náměstích nebo v parcích.
Teoreticky je sice i držení malého množství narkotik tvrdě trestáno a může za to hrozit až smrt, ale při tak enormním počtu lidí zapojených do drogového řetězce tyto zákony v praxi příliš neplatí.
V roce 2001 soud nechal pověsit v centru Teheránu pětici pašeráků na jeřábu a více než dvě třetiny trestanců v íránských věznicích sedí kvůli drogám. Příliš to ale nepomáhá, stejně jako střílny, dráty a příkopy podél afghánské hranice.
Podle údajů OSN je Írán co do počtu drogově závislých lidí vzhledem k celkové populaci země na nelichotivém prvním místě na světě.
