Na svém blogu píšete, že likvidací předních vůdců Hizballáhu ke zničení hnutí nedojde. Proč myslíte?
Hizballáh je velmi komplexní organizace. Když se podíváme, jak funguje hnutí Hamás, které je strukturou víceméně srovnatelné s Hizballáhem, je to precedens. V období konce druhé intifády kolem roku 2004 Izraelci zlikvidovali celou jeho elitu - od duchovního vůdce přes nejvyšší politické lídry až po takzvané malé ryby. A Hamás to nezničilo. Naopak tu máme o necelé dvě dekády Hamás, který uskuteční teroristické útoky 7. října 2023 (zemřelo při nich přes tisíc Izraelců, pozn. red.).
Dnešní nestátní radikální aktéři už nefungují jako radikální organizace v 70. nebo 80. letech, které byly založené na osobnosti jednoho vůdce a pyramidové struktuře. Nyní je vedení decentralizované a nějakým způsobem se počítá s tím, že může dojít k eliminaci velitelů. Je pravděpodobně připravovaná řada lidí, kteří je mohou zastoupit. Opravdu to tedy není o likvidaci pár navenek významných osobností hnutí.
Oslabí smrt Hasana Nasralláha Hizballáh?
Jde o samozřejmě závažný úder do fungování hnutí, ale není to něco, co by je úplně paralyzovalo. Hizballáh by byl samozřejmě rád, kdyby se boje zastavily a bylo dosaženo příměří. Pak bude záležet na tom, jakou zvolí taktiku. Izraelské akce se snaží spíš vyprovokovat další konfrontaci s Hizballáhem a následně aplikovat tvrdou politiku likvidace vyšších i nižších velitelů.
Jak pravděpodobné podle vás je, že Izrael zahájí pozemní invazi do Libanonu, o které se začalo mluvit o víkendu?
Pravděpodobnost určitě není malá. Izraelci ale obecně nemají s pozemními operacemi do Libanonu příliš dobré zkušenosti. Proběhlo jich už několik, největší byla v 1982, která následně pokračovala okupací jižního Libanonu, ale nakonec se stáhli. Jak se okupace protahovala až do roku 2000, klesala i podpora izraelské společnosti. Izraelská armáda měla poměrně velké ztráty a v podstatě se jí tou operací úplně nedařilo odizolovat nebo eliminovat Hizballáh.
Podívejte se na Gazu, která není geograficky příliš komplikovaná a ani tam Izraelci zatím zdaleka Hamás nezničili. V Libanonu jsou hory a krajina, kde se členové Hizballáhu velmi dobře orientují a jsou na útok připravení.
Hizballáh se může stát ještě nebezpečnějším
Píšete také, že po likvidaci vedení Hizballáhu by se mohlo stát hnutí pro Izrael ještě nebezpečnějším. Z čeho vycházíte?
Z historického vývoje. Jak jsem zmiňoval, po faktické eliminaci Hamásu v průběhu druhé intifády se mělo za to, že už nebude tak nebezpečný. Časem se ale ukázalo, že Hamás změnil strategii, zaměřil se na raketové útoky z Gazy a už nepokračoval v sebevražedných atentátech. A o necelých dvacet let po zničení celé garnitury Hamásu byli stále schopní zorganizovat bezprecedentní teroristický útok, jaký proběhl 7. října.
To je zcela jasný příklad, že z dlouhodobého hlediska tvrdé operace proti radikalizaci nefungují. Hnutí získá novou generaci, která může uvažovat ještě daleko radikálněji než jejich předchůdci. Proto i Hizballáh může zregenerovat a může být ještě sofistikovanější a nebezpečnější organizací. Představa o tom, že vojenský úder a likvidace velitelů hnutí zničí, nefunguje a je nedomyšlená. Naopak mohou fungovat jiné strategie, které vezmou radikálnímu hnutí příznivce, což nakonec může vést k mírovému procesu. Takový postup je ale samozřejmě komplikovanější.
Může tedy poslední velký útok Izraele stát za radikalizací libanonského obyvatelstva?
Případ Libanonu je složitý, protože spousta místních Hizballáh nepodporuje a chápe ho jako aktéra, který tam zavléká konflikt s Izraelem, který potom zdaleka nedopadá jenom na Hizballáh, ale dotýká se všech Libanonců. Spíš společnost nebude mít absolutně žádnou důvěru vůči Izraeli, protože ho budou ještě výrazněji vnímat jako nepřátelského aktéra, který paušálně trestá Libanonce za aktivity Hizballáhu.
Vezměte si, že v minulosti část křesťanské komunity v Libanonu spolupracovala s Izraelci. To dneska prakticky úplně vymizelo, protože Izrael si dlouhodobou politikou vůči Libanonu znepřátelil společnost jako celek. A to samozřejmě komplikuje mírové snahy a potenciální mírový proces.
Marek Čejka
- Vystudoval právo a politologii. V letech 2001-2002 absolvoval stáž na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v roce 2014 zkoumal americký judaismus a islám na Hartford Seminary v Connecticutu.
- V současnosti působí kmenově na Mendelově univerzitě v Brně. Spolupracuje také s Vojenským historickým ústavem a externě přednáší na Masarykově univerzitě.
- Je autorem řady článků a několika knih: Judaismus a politika v Izraeli (2002, 2009), Izrael a Palestina (2005), Encyklopedie blízkovýchodního terorismu (2007), Dějiny moderního Izraele (2011), Lidé svatých zemí (2012)
- Je spoluautorem knihy Rabíni naší doby (2010, s Romanem Kořanem), která vyšla též nakladatelství Routledge. V roce 2020 mu vyšla kniha Korán, meč a volební urna. Provozuje blog o blízkovýchodní politice.
Hrozí po zabití Nasralláha na Blízkém východě větší regionální konflikt?
O tom scénáři se mluví a mezinárodní společenství z něj má obavy, de facto to nikdo nechce. Nicméně strategie izraelského premiéra Benjamina Netanjahua je hrát v tomto ohledu vabank. On pravděpodobně počítá s tím, že údery natolik oslabí Hamás a Hizballáh, že nebudou schopni dál bojovat, a konflikt se tak dále nerozhoří.
Ale zůstává otevřená otázka, jakým způsobem se teď zachová Teherán, protože množství nedávných úderů se dotklo Íránu přímo - s likvidací Nasralláha došlo i k zabití vysokých představitelů íránských revolučních gard. To jsou všechno potupy pro íránský režim, který je nějakým způsobem tlačený k tomu, aby odpověděl. Kdyby došlo k masivnějšímu konfliktu mezi Íránem a Izraelem, tak by to mohlo získat charakter většího regionálního konfliktu. Kvůli geografické vzdálenosti je ale otázka, jak by vlastně probíhal.
