Ammán - Největší uprchlický tábor na Blízkém východě Zátarí před pár dny oslavil tři roky od svého vzniku.
Původně dočasné útočiště pro několik stovek uprchlíků - zřízené u hranic se Sýrií jordánskou vládou a Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) - se rozrostlo k nepoznání a dnes v něm žije kolem 81 000 lidí.
Uprchlíci se v něm začali usazovat a tábor nyní funguje téměř jako město pulzující životem.
Stany nahradila montovaná obydlí, vznikla zdravotnická zařízení a školy, v centru dokonce vyrostlo tržiště, kde se lidé scházejí a obchodují. Běženci, které ze své země vyhnala válka, začali vést uprostřed pouště normální život.
Zářným příkladem je Abú Mahmúd. V táboře si ve svých 48 letech otevřel pizzerii, jež svým zákazníkům nabízí i rozvoz.
Stejně jako mnozí další uprchlíci z jihu Sýrie měl Abú již z dřívějška kontakty na jordánské obchodníky, takže jeho dodávky pocházejí z místní komunity.
Z jižní části Sýrie nedaleko jordánských hranic přišla většina současných obyvatel tábora. Mnozí věřili, že se za několik měsíců vrátí zpátky domů. Nyní za svůj domov považují Zátarí.
The first biz offering home delivery in @ZaatariCamp is Mu'ajanat Esalam -(Pizzeria of Peace) P: @NasserTouaibia pic.twitter.com/SeHFoLaret
— UN Refugee Agency (@Refugees) 17. Únor 2015Internet jako jediné spojení s okolním světem
Život v izolaci uprchlického tábora přesto není jednoduchý a s prodlužující se dobou života v něm vyplouvají na povrch nové potřeby jeho obyvatel.
Jednou z nich je přístup k internetu. "Je to můj jediný prostředek ke kontaktu s okolním světem," vysvětluje v rozhovoru pro televizi Al-Džazíra osmadvacetiletý Mohamed.
Patří mu obchod s elektronikou, po které je v táboře nebývalá poptávka. Lidé kupují mobily a tablety, aby se prostřednictvím nedalekých vysílačů mobilního signálu mohli připojit k internetu. Facebook a zpravodajské servery v arabštině jsou jedinými zdroji informací o válce, jež už přes čtyři roky pustoší jejich zemi, kam se - jak všichni doufají - jednou vrátí.
Myšlenka na zřízení bezplatné veřejné WiFi v táboře je úředníkům OSN přesto stále vzdálená.
S ohledem na často nedostatečné finance poskytované na zvládání syrské uprchlické krize dávají jednoduše přednost jiným programům.
Jedním z nich je fond na poskytování studijních stipendií.
Vzdělání je základním kamenem společnosti
Alaa je devatenáctiletá dívka, která se svojí rodinou přijela do tábora v roce 2013 poté, co byla jejich vesnice v syrské provincii Dará srovnána se zemí. Navzdory životu ve stísněném karavanu dokázala během dvou let získat stipendium na studium arabského jazyka a literatury na univerzitě v jordánském Mafraku a dokončit první ročník jako nejlepší studentka.
“Každý den jezdím do školy a cítím se šťastná, když se mohu dostat ven z tábora a spatřit stromy a jiné barvy než jen barvu pouště,” řekla Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, jehož prostřednictvím stipendium získala.
“Cítím se úspěšná, protože moje úsilí nebylo k ničemu,” přiznává Alaa. Vynaložené úsilí, které popisuje, znamená měsíce studia ve spalujícím horku pouště nebo hluboko do noci s pouhou solární svítilnou. To vše ve ztížených podmínkách, které nabízí prostředí uprchlického tábora.
Její mladší sestře Sondos válka přerušila docházku na střední škole, kterou musela dokončit až v táboře. I ona by ráda studovala na univerzitě, chtěla by být doktorkou. Není ale zdaleka jediná. Poptávka daleko převyšuje nabídku dostupných stipendií, a tak mnohým mladým lidem hrozí, že šanci na získání vyššího vzdělání nikdy nedostanou.
Naděje na normální život
Mnohem méně štěstí mají lidé žijící venku mimo tábory, pro které jsou i ty nejzákladnější potřeby často těžko dostupné. Podle UNHCR žije až 85 procent těchto syrských uprchlíků pod hranicí chudoby.
Nejen kvůli tomu je role tábora Zátarí nepostradatelná. Jeho primární úlohou už totiž není jen poskytovat přístřeší, vodu a základní potraviny. Nabízí jeho obyvatelům šanci navázat v budoucnu na životy, které vedli doma před válkou.
“Vzdělání je první krok v budování silné společnosti. Bez něho by nebylo žádných lékařů, učitelů ani inženýrů, kteří pomohou znovu vybudovat Sýrii. Když se nám podaří získat vzdělání, máme šanci být v budoucnosti zase soběstační,” dodává Alaa.
