Od naší asijské zpravodajky - Malé souostroví Kinmen se do zpráv příliš často nedostane. Když už ano, je to kvůli Číně, s níž těsně sousedí. To byl i případ z konce minulého týdne, kdy Peking spustil neohlášené vojenské cvičení v Tchajwanském průlivu, kde zmíněné ostrovy leží. Čínská lidová armáda nasadila letadla, lodě i drony a uvedla, že cílem cvičení je vyzkoušet skutečné bojové kapacity armády.
Pozornost se tak upřela právě na Kinmen ležící blíž Číně než Tchaj-wanu, ke kterému patří. Souostroví je jediným tchajwanským teritoriem, které v 50. letech minulého století zažilo boje s čínskými komunisty sídlícími na pevninské Číně. Ostřelování pokračovalo dalších bezmála dvacet let.
Zástupce rybářů Čchen doufal, že se manévry nerozšíří, aby mohli pokračovat v práci. Jeho obavy se nenaplnily. "V pátek vyrazilo na moře méně lodí, ale ne kvůli vojenskému cvičení, ale proto, že je špatné počasí. Máme sezonu měnícího se počasí, takže je i méně ryb," vysvětluje pro Aktuálně.cz.
Špatné počasí se projevuje i tím, že přes hustou mlhu nejsou vidět téměř žádné lodě a prolétající letadla jsou jen slyšet, ať už patří k jakékoliv straně.
Muž jménem Asheng, který pracuje pro soukromou společnost a jehož prací je hledat v tchajwanských vodách čínské lodě, proto žádné hlášení nepodal. "Z míry mě to nevyvádí, jsem na to zvyklý," říká při obhlídce vod. Žádné hlášení nepřišlo ani od rybářů sdružených pod asociací. "Máme speciální rádio pro rybáře, přes které jsme je vyzvali, aby nám hlásili podezřelou aktivitu čínských lodí. Zatím nám nikdo nevolal," uvedl Čchen v pátek ráno.
Do Číny za zábavou
Nic podezřelého neviděl ani dvaašedesátiletý Aming, který v pátek za rozbřesku jel na lov ryb, krevet a krabů. "Moc jsem toho neulovil, ale Čínu z toho vinit nemůžu. To jenom ryby ke mně nechtěly," popisuje v přístavu, zatímco urovnává své sítě.
Nedostatek úlovků považuje za dlouhodobý problém, kvůli kterému podle něj nemá rybaření budoucnost. "Nechtěl bych, aby to dělaly moje děti. Naštěstí se tomu ani jedno z nich nevěnuje," říká čtyřnásobný otec. Podle rybářské organizace se na Kinmenu profesi v současnosti věnují na plný úvazek maximálně stovky lidí.
V tomto případě je částečně namístě Čínu vinit. "Dříve jsme to byli my, kdo překračoval námořní hranici, a oni nás nechávali. Teď to jsou ale oni, kdo je silnější. Byly doby, kdy tu bylo tolik čínských lodí, že jsme nemohli ani normálně lovit. Dokázaly tam zůstat i týdny a měsíce, jednoduše jsme jim nemohli konkurovat," vybavuje si Aming případy z minulosti.
Situace se zlepšila po roce 2000, kdy vznikla pobřežní stráž. "Od té doby je naše živobytí lépe chráněno," líčí muž, který se narodil do doby vzájemného ostřelování mezi ostrovem a Čínou. Jedna čínská střela dokonce poškodila dům, ve kterém s rodinou žili. Protože ale místo výbušniny nesla propagandistické letáky, neexplodovala.
"Střely létaly v noci a přes den jsme sbírali letáky. Nesměli jsme je číst, já je ale četl. Vzpomínám si, že jsem jim moc nerozuměl. Museli jsme je pak odevzdávat ve škole. Kdo jich sesbíral nejvíc, dostal pochvalu," vypráví.
Postupně se jeho pohled na jen pár kilometrů vzdálenou Čínu proměňoval, především proto, že se přes úžinu nelegálně doplavil na druhou stranu za zábavou. "Pití, karaoke a ženy," upřesňuje s úsměvem. S výlety přestal v roce 1992, kdy zákon takové cesty zlegalizoval. "Už to pak nebyla zábava."
Strach proto není něco, co by si nyní s Čínou spojoval. "Když budou chtít použít sílu, tak s tím nic neuděláme," popisuje pocity Kinmeňanů. "Přijali jsme náš osud, je to náš život," líčí. "Lidé u moci jsou nervózní, ale lidé tady žádné napětí nepociťují," uzavírá.
Potřebují jenom upustit páru
Situace, která z dálky mohla působit nebezpečně, tak přímo na Kinmenu žádné pozdvižení nevyvolala. Lokální armáda ani nevyzvala ke zvýšené opatrnosti. "Lidé na Kinmenu vnímají situaci jinak než na zbytku Tchaj-wanu," potvrzuje slova rybáře profesor Ma Hsiang-yu z místní vysoké školy National Quemay University, který se zaměřuje na námořní obranu a hranice.
Ma označuje ostrov za velmi přátelský k Pekingu. Čína se toho podle něj snaží využívat a pomáhat Kinmenu s rozvojem. "Hodně lidí jezdí do Číny pracovat a na blízkosti s touto zemí místní vydělávají," upřesňuje.
"Víme, že je musíme nechat upustit páru, takže naše odezva je obecně mírnější," hodnotí expert na vztahy s Čínou ze stejné univerzity Lu Cheng-fung. "Čína má domácí problémy, například co se týká ekonomické situace a vnitřních politických vztahů, takže jde spíš o to uklidnit domácí hlasy a odvést jejich pozornost," dodává Ma.
Roli v klidném přijetí akce hraje také to, že se čínská provokace očekávala - analytici, politici i místní tušili, že nastane, otázka jenom byla kdy. Nakonec vojenské cvičení přišlo jen pár dní poté, co se prezidentského úřadu chopil Laj Čching-te, známý také pod anglickým jménem William Laj. Peking ho dlouhodobě označuje za separatistu a právě jemu přičetl vinu za svou reakci.
"Ohavné činy Laj Čching-te a dalších, kteří zradili národ a své předky, jsou hanebné. Všichni separatisté usilující o nezávislost Tchaj-wanu budou v dějinách přibiti na sloup hanby," cituje americký deník The New York Times z prohlášení čínského ministerstva zahraničí.
Laj přitom prohlašuje, že chce zachovat status quo ve vztazích mezi Tchaj-pejí a Pekingem. Ostrov funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení. Čína ho ale považuje za svoji provincii a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti.
Článek vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ).
