Praha/Varšava - Dva občané, kterým je dohromady 140 let a oba se zcela upřímně považovali za přátele Česka. Tak sebe a svého kolegu Alexandra Kuranova popsal v pondělí na tiskové konferenci ruský novinář Vladimir Sněgirjov.
České zpravodajské služby to vidí jinak: podle nich jde o ruské špiony. Z čeho přesně oba Rusy viní, ale Bezpečnostní informační služba nesdělila.
Mlčí i ministerstvo zahraničí, které ruským novinářům - na základě informací tajných služeb - odmítlo udělit akreditaci.
Kuranov napsal řediteli BIS Jiřímu Langovi otevřený dopis, v němž tvrdí, že je neprávem považován za "spícího agenta Moskvy", který byl nyní znovu "aktivován". Podle expertů oslovených Aktuálně.cz mohl on a jeho kolega například verbovat agenty pro ruskou rozvědku, provádět přímou špionáž při získávání citlivých informací nebo se účastnit dezinformační kampaně Kremlu.
"Pohár přetekl"
"Nevím, jak v tomto případě, ale v minulosti jsme měli k vypovězení ruských diplomatů či novinářů vždy hodně dobré důvody. Pohár naší trpělivosti s tím, co ti lidé u nás a proti nám dělali, zkrátka přetekl," říká někdejší náměstek ministra zahraničí a velvyslanec v Moskvě Petr Kolář.
Přesto prý není příznivcem krajního kroku, jímž je vypovězení cizince ze země.
"Někdy je totiž lepší mít takového člověka pod kontrolou a jen ho sledovat, protože se pak dozvíte, co vše tu proti nám vlastně podniká a koho kontaktuje. Když ho ale vypovíte, tak na jeho místo nastoupí další, jehož ovšem musíte nejdříve dost pracně odhalit," vysvětluje Kolář.
Bolestná pak bývá i odveta Kremlu: za jednoho vypovězeného ruského diplomata-špiona či novináře-špiona Rusové zpravidla vyhostí dva až tři české diplomaty z Moskvy. "Vždy ty nejpotřebnější a nejpracovitější, aby nás to hodně zasáhlo a většinou i zasáhne. Rusové cílí vždy neomylně na kvalitu našich lidí," dodává.
Na ruském velvyslanectví v Praze působilo například před dvěma lety 140 lidí, zatímco na tom českém v Moskvě jen 13 diplomatů. Rusové tedy - na rozdíl od Čechů - vyhoštění i důležitých jedinců příliš nepocítí.
"Proto jsem také jako náměstek ministra zahraničí vždy nabádal, abychom si každé vyhoštění Rusa kvůli tomuto nepoměru dobře rozmysleli. Někdy ale byla zjištění zpravodajských služeb natolik závažná, že nám nezbývalo nic jiného než sáhnout k tomuto krajnímu kroku," objasňuje Kolář spletitost každého vypovězení.
Vzpomínky na radar
V jiných případech Praha reagovala na varování spojeneckých zpravodajských služeb, že se z jejich země do Česka přesouvá nebezpečný ruský diplomat-agent. Někdy tedy česká kontrarozvědka (BIS) pokračovala v jeho sledování i v Česku, jindy naopak doporučila ministerstvu zahraničí jeho okamžité vyhoštění.
"Vždy ale případ od případu. Občas je výhodnější cizího agenta sledovat, jindy - když už to nic nepřináší - vypovědět," říká šéf zahraničního výboru Senátu pro obranu a bezpečnost František Bublan (někdejší šéf zahraniční rozvědky a dlouholetý pracovník BIS). "Je ale možné, že v tomto případě došla trpělivost s tím, co ti dva proti naší zemi - třebaže pod krytím novinářů - podnikají."
Samostatnou kapitolou je podíl v Česku působících Rusů na masivní dezinformační kampani. Petr Kolář jednu takovou zažil, třebaže se netýkala ruské anexe Krymu či války na Ukrajině, ale umístění amerického protiraketového radaru v Brdech.
"Aktivita Rusů proti radaru byla tehdy mimořádně intenzivní a vlastně i dost efektivní. Veřejné mínění totiž nebylo radaru příliš nakloněno," vzpomíná Kolář.
O tom, že ministerstvo zahraničí má k odebrání akreditace dvěma ruským novinářům dobré důvody, nepochybuje ani někdejší náměstek Tomáš Pojar.
"I my jsme k podobným krajním krokům vůči Rusům (oficiálně byli kryti legendou byznysmenů či novinářů) na základě informací kontrarozvědky přistupovali, rovněž až po pečlivém zvažování. A většinou už míra naší trpělivosti opravdu přetekla. Zpravodajci nás třeba na určité lidi opakovaně upozorňovali, my jsme na ně nedali, ale nakonec jsme po čase stejně akceptovali jejich názor: rizika pro naši zemi jsou už neúnosná," říká.
A připomíná: Aktivity ruských zpravodajských služeb za posledních patnáct let na území České republiky významně vzrostly. Stačí nahlédnout do výročních zpráv BIS.
Že BIS o případu neinformuje, je podle jejího mluvčího Jana Šuberta normální. Důvody se nesdělují nikdy.
"Zpravodajská služba ze samé podstaty své role nikdy veřejně neříká, jakou institucí, firmou nebo osobou se zabývá nebo zabývala, proč tak koná nebo konala a k čemu dospěla. Pokud by tak učinila, torpeduje svoji práci."
Protest z Moskvy
Ruské ministerstvo zahraničí považuje vyhoštění Alexandra Kuranova a Vladimira Sněgirjova za "nevlídné kroky českých úřadů poškozující dvoustranné vztahy. Tyto kroky jsou v rozporu s Prahou deklarovaným odhodláním respektovat principy svobody slova a práva novinářů. Důrazně protestujeme v souvislosti s nekonstruktivními akcemi Prahy, které nezůstanou bez odpovídající reakce," uvádí se v prohlášení ruského ministerstva zahraničí.
Jednou z českých obětí recipročního vypovězení z Ruska byl v minulosti i nynější zpravodaj České televize v Polsku a na Ukrajině Josef Pazderka.
Praha před lety vypověděla novináře Vladimira Silkina kvůli akcím neslučitelným s jeho profesí. "No a já to schytal jako odvetu. Měl už jsem nějaké informace, k čemu to směřuje, ale i tak to nebylo příjemné," vzpomíná.
Pazderkovi však mnohem více vadí něco jiného: že je ruské velvyslanectví v Praze vstupní zpravodajskou bránou do Česka a vlastně i EU či NATO.
"S tím obrovským počtem se nic nedělá, neškrtá se. Takže to často odnášejí novináři, ať již ti čeští, anebo ruští - to je přece úplně absurdní. Z českých veřejnoprávních médií přitom v Rusku působí jen dva - z ČT a ČRo," připomíná.
