Sedmadvacetiletý Budko žil před válkou v Kyjevě a pracoval jako barista. Jeho snem bylo stát se grafickým designérem. Když ruská vojska 24. února 2022 vtrhla na území Ukrajiny, vstoupil do armády. Krátce po výbuchu granátu převezli Budka do nemocnice v Charkově. Přestože lékaři dělali maximum, aby mu alespoň jednu nohu zachránili, o tři týdny později mu v jiné nemocnici v Poltavě obě končetiny amputovali. Do nemocnice se za ním sjížděli lidé z celé Ukrajiny, aby ho podpořili v cestě za uzdravením.
"Nikdy jsem to nechtěl vzdát, už kvůli rodině a kamarádům. Pořád byli se mnou, neměl jsem čas se litovat nebo přemýšlet nad tím, jak budu žít dál," říká. Oleksandr Budko se nyní pohybuje na protézách, profesionálně tančí balet a stal se národním hrdinou.
Do armády přitom vstoupil bez předchozích zkušeností, nikdy nebyl vojákem, ale rád sportoval. "Vždy jsem prostě věděl, že když to začne, půjdu na frontu. Hned v únoru jsem z Kyjeva hledal cesty, jak se stát vojákem, abych se mohl zúčastnit těch nejtěžších bojů. Z počátku jsem byl jen dobrovolník," líčí Budko.
Dnes má šest protéz, které se dají měnit podle toho, co zrovna dělá. Dvě mu lékaři uzpůsobili pro sport, konkrétně běh a crossfit. "Jsem jako pavouk," vtipkuje. Byť jeho protézy už na první pohled poutají pozornost, říká, že se s nimi sžil a nemá rád, když ho lidé litují. Svou první náhradní nohu dostal ještě na Ukrajině, ty ostatní ve Spojených státech.
Cesta na divadelní prkna
Právě v USA se Budko poprvé seznámil s baletem, setkal se tam s ukrajinským tanečníkem Oleksijem Ťuťunnikem. "Balet mi přišel krásný, chtěl jsem to zkusit. Lidé z oboru, se kterými jsem se postupně setkával, vymysleli, jak mě zapojit i s protézami. Netrvalo dlouho a se svou choreografií jsem vystupoval před tisíci diváky po celé Kalifornii," popisuje a vypráví, že tancem divákům vypráví příběh o válce.
"Chci ukázat, jaké jsou její důsledky. Jedním z nich jsem já. Když se na mě lidé podívají, uvidí, k čemu válka vede. Moc bych si přál, aby lidé nejen na Ukrajině, ale i v zahraničí chápali, že válka si nevybírá a že to, co se stalo mně, se může stát každému," vysvětluje Budko odhodlaně.
Vojákovu divadelní cestu exkluzivně sleduje nový film americké hollywoodské herečky a producentky Sarah Jessicy Parkerové. Snímek nazvaný Front Raw sleduje skupinu ukrajinských baletních tanečníků, kteří po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu utekli ze země. Jednou z ústředních postav bude právě Oleksandr Budko. "Když se režiséři o mně dozvěděli, už se film dávno natáčel, ale rozhodli se ho celý změnit. Mám z toho velkou radost," dodává veterán.
Do Prahy přijel kromě představení filmu pokřtít svou novou knihu, válečné memoáry s názvem Příběh tvrdohlavého muže, které vydává jeho nejlepší kamarád, který nyní žije v Česku. V malé kavárně na Žižkově se Budko, jemuž přátelé říkají Teren, sešel s převážně českou ukrajinskou komunitou. Na akci dorazila i hrstka Čechů, mezi nimi například spoluzakladatelé česko-ukrajinské organizace Hlas Ukrajiny.
K Česku má Oleksandr Budko velmi kladný vztah. Na otázku, jak hodnotí českou pomoc Kyjevu, vypráví, že v jeho jednotce na frontové linii byli dokonce čtyři Češi. "To je ten největší důkaz, víc nepotřebuju. Není to jen o politických a diplomatických jednáních, na vlastní oči jsem se přesvědčil, jak skvělí jste. Dobrovolně se vystavujete riziku, nasadíte svůj vlastní život, abyste pomohli zachránit ty naše. To se nezapomíná," děkuje válečný veterán.
Budko ani s protézami nevylučuje, že se do armády znovu vrátí. Válka podle něj může trvat ještě dlouho a věří, že svou zemi dokáže bránit dál. Sám sebe považuje za vzor pro ostatní ukrajinské vojáky, kteří chtějí překonat trauma ze zranění.
