Camden (USA) - USA jsou zemí neomezených možností. Každý bez rozdílu tam má možnost ukázat, co umí, a mít se podle toho.
Tak nějak by se dal stručně charakterizovat étos amerického snu.
Realita se ale v mnoha případech a na řadě míst liší. Zejména pokud se narodíte v Camdenu, nejchudším městě ve Spojených státech, které svému mottu "Snil jsem o neporazitelném městě" dostává jen v suverénně nejvyšší úrovni kriminality.
Ta je v Camdenu pětkrát vyšší než čítá celonárodní průměr.
Na dohled od blyštících se filadelfských mrakodrapů, za řekou Delaware, se na 23 čtverečních kilometrech rozléhá ponurá aglomerace plná zanedbané infrastruktury a 4000 vybydlených domů.
V takovém prostředí žije 77 tisíc lidí, přičemž na 40 procent z nich nemá práci a 42,5 % jich žije pod hranicí chudoby.
Největší a nejluxusnější hotel ve městě zkrachoval v roce 1985 a od té doby chátrá. Jediné místo, kde se dá řádně ubytovat, je motel na předměstí.
"Amerika se rozhodla koncentrovat své chudé na jednom místě za vysokou zdí. Ta zeď je ekonomická a nelze ji překonat. Camden nejlépe ilustruje to, co se v Americe pokazilo a co se dál dělá špatně," řekl reportérovi televize NBC duchovní Michael Doyle, jenž se v Camdenu stará o chudé už přes čtyřicet let.
Ještě v první polovině dvacátého století při tom ve městě sídlil největší výrobce lodí na světě. Když ale fabriku zavřeli, ti, kdo mohli, se odstěhovali a pro zbylé není práce.
V letech 1969 a 1971 městem otřásly masivní rasové nepokoje a od té doby vedení radnice není s to dostat město z krize. A situace se nelepší. Právě naopak. Statistiky místní policie z loňského roku jsou nejtragičtější v historii - došlo k celkem 67 vraždám. Střelné zranění je na policejní ústřednu hlášeno v průměru každých 33 hodin.
Není divu. Radnice není schopna dostát svým závazkům, a tak musela snížit počet policistů na polovinu. Uhlídat pořádek se tak marně snaží dvě stovky mužů a žen v uniformách.
"Došlo to tak daleko, že se lidé bojí vycházet i za bílého dne. A to jsme ve Spojených státech amerických. Není možné, aby se děti bály sedět na schodech před svým vlastním domem," přiznává šéf místních strážníků Scott Thomson.
