Londýn – Vědecká studie. Kouzelná formulka, s níž se v dnešní době setkáváme čím dál častěji.
Badatelé z celého světa lidi prostřednictvím médií každý den zásobují výsledky více či méně důvěryhodných výzkumů o více či méně důležitých aspektech života.
Předkládají tím jakýsi komplexní návod na ideální život, všímá si komentátorka britského deníku The Guardian Anna Perkinsová.
A skutečně. Není problém si během několika vteřin vyhledat, co je zdravé jíst, pít, nosit a dělat ve volném čase, jakožto i kde a jak nejlépe bydlet, jakou si najít práci či kdy si pořídit děti.
Ten, kdo nechce, se v podstatě nemusí rozhodovat. Spolu se společenskými trendy mu vědecké studie život nalinkují samy.
A to do posledního detailu. Nedávno se dokonce objevilo naprosto vážně myšlené doporučení vědců, jak správně držet hamburgery. Opíralo se o studii, na níž tři japonští vědci usilovně pracovali čtyři měsíce.
Perkinsová to zase ve svém komentáři ilustruje na studiích pramenících z databáze zdravotních záznamů 1,3 milionu britských žen středního věku. Ta byla v polovině devadesátých let vytvořena za účelem výzkumu hormonální léčby, teď ale na jejím základě vznikají studie, nad nimiž autorka výše zmíněného komentáře kroutí hlavou.
Ze statistik už oxfordští vědci vyčetli například to, že kouření před třicátým rokem života nemá vliv na očekávanou dobu dožití, pokud ale naopak příslušnice něžného pohlaví kouří po čtyřicítce, okrádají se tím prý o celých deset let života.
Zjistilo se také to, že u zadaných žen je menší pravděpodobnost úmrtí na srdeční chorobu nebo že čím více mají ženy dětí, tím obéznější pravděpodobně budou, ovšem s výjimkou těch, které kojí déle než šest měsíců. Nyní hodlají britští výzkumníci přijít na kloub možné souvislosti chovu koček s rizikem mozkového nádoru.
Studie místo bible
Výše zmíněné se může zdát úsměvné, Perkinsová v tom ale vidí společenský úpadek.
Studie nabízejí návod, jak správně žít, a zároveň stanovují i normy.
Studie podle ní v dnešním rozháraném světě, v němž si lidé vybírají z nepřeberného množství možností, nahrazují to, co jim dříve dávala bible a později politické ideologie.
Nabízejí návod, jak správně žít, a zároveň stanovují i normy. Určují, jak nahlížíme sami na sebe (žiji zdravě, mám čisté svědomí), i to, jak nahlížíme na druhé.
Čím více toho je známo například o rizikových faktorech rakoviny, tím spíš mají lidé tendenci nahlížet skrz prsty na ty, kteří se doporučenými pravidly neřídí. Interpretace klinických studií ale většinou nezmiňují fakt, že je každý lidský organismus mírně odlišný, a univerzální návod jeho údržby pro delší životnost tak - z logiky věci - existovat nemůže.
Celý život v omylu
Vědci se navíc mohou mýlit. A v minulosti už se mnohokrát ukázalo, že poměrně zásadně. Jako příklad lze uvést známé omyly s betakarotenem v mrkvi nebo železem ve špenátu.
Časté jsou navíc případy, kdy dva vědecké týmy takřka současně zveřejňují navzájem si odporující studie.
Jako typický příklad lze zmínit studie o vlivu konzumace kofeinu na lidské zdraví. Není problém dohledat seriózní studie fundovaných vědeckých institucí, podle nichž je káva zázračným elixírem života, přičemž podle dalších se miliony lidí po celém světě oblíbeným hořkým nápojem pomalu tráví.
