Magazín odhalil případ díky interním upozorněním a vlastním rešerším. Usvědčený redaktor v neděli vyklidil svou kancelář a v pondělí rozvázal pracovní poměr. Informoval o tom ve středu server Spiegel Online.
Relotius zpočátku pro Spiegel psal jako novinář na volné noze, zhruba rok a půl pak byl řádným zaměstnancem časopisu. V tištěné a internetové verzi periodikum zveřejnilo od roku 2011 na 60 Relotiových textů.
První podezření se podle magazínu objevila po publikování článku o domobraně v Arizoně v listopadu tohoto roku. Jeho kolega, který se podílel na rešerších k příběhu, pojal podezření a vyjádřil znepokojení. Podařilo se mu shromáždit materiál usvědčující kolegu z manipulací.
Relotius zpočátku pochybení popíral, ale nakonec přiznal, že si vymyslel mnoho pasáží nejen v dané reportáži, ale také v mnoha jiných textech. Nikdy se také nesetkal s mnoha osobami, které citoval ve svých příbězích. Nakonec se přiznal, že si vymýšlel celé příběhy nebo překrucoval fakta. Přinejmenším částečně tak zfalšoval nejméně 14 článků.
Magazín uvedl, že redaktor porušil dávné hodnoty periodika. Nyní se stále vyšetřuje, jak často a jakým způsobem.
Relotius se veřejně k obviněním nevyjádřil. Ve středu se ale na twitteru objevil údajný profil redaktora. "Fleischauer mi pomáhal," odkazuje jeden příspěvek zjevně na sloupkaře Spiegelu Jana Fleischauera.
V minulosti Relotius pracoval pro mnoho dalších vysoce respektovaných médií. Publikoval například v německém časopisu Cicero, ve švýcarském nedělníku Neue Zürcher Zeitung am Sonntag, v německých denících Financial Times Deutschland, taz a Die Welt, v agentuře DPA, v magazínu deníku Süddeutsche Zeitung, na serveru Zeit Online nebo v nedělníku Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung.
Relotius obdržel zejména v Německu mnoho mediálních ocenění. Americká televize CNN ho dokonce v roce 2014 prohlásila novinářem roku.
I letos dostal německou cenu pro nejlepší reportáž roku - za příběh o syrském chlapci, který se domnívá, že spoluzavinil rozpoutání občanské války ve své zemi. Porota ocenila text "bezpříkladné lehkosti, obsažnosti a závažnosti, který nikdy nenechává na pochybách, o jaké zdroje se opírá". Ve skutečnosti jsou i v tomto případě všechny zdroje nejasné. Mnohé je možná vymyšlené - citace, místa i osoby, připouští Der Spiegel.
