Už šest let bavíte sociální sítě jako autor satirického účtu DG MEME. Proč jste ho rozjel?

Protože jsem měl plné zuby toho, jakým způsobem mluví evropské instituce k lidem. Bylo to v červnu 2018, jako externí konzultant jsem seděl na zasedání generálního ředitelství pro komunikaci v Evropské komisi (generální ředitelství, DG, jsou obdobou ministerstev - pozn. red.). Čtyři stovky lidí se tam bavily o komunikačních strategiích pro evropské volby. O tom, jak dostat lidi k volbám. Pro mě to bylo naprosto zničující. 

Proč?

Protože to vypadalo, že nikdy neviděli normální lidi na ulici. Jako by si mysleli, že všichni venku mluví pěti jazyky, mají doktorát z věhlasné univerzity a nemůžou se dočkat, až budou budovat Evropskou unii. Po dvou hodinách jsem zvedl ruku a položil takovou mírně sarkastickou otázku. A najednou se celá místnost začala smát.

Související

Pocta klíčovému diplomatovi. Černínský palác jeho jménem vyšle do NATO mladé naděje

Jak zněla vaše otázka?

Nerad bych ji zveřejňoval, přece jen se hodila pouze pro danou situaci. Podstatné je, že jsem si uvědomil, že ti lidé stejně dobře jako já věděli, že to, o čem diskutují, nebude fungovat. Nikdo se to ale neodvážil říct. Po konci schůzky za mnou přišla řada úředníků a blahopřáli mi. Říkali, jak jsem byl odvážný. Nevěřil jsem vlastním uším. Vždyť euroúředníci mají definitivu, jsou takřka nevyhoditelní. Já jako externista jsem mohl dostat ihned padáka. Byl jsem z toho deprimovaný a vyprávěl to večer kamarádce u piva a ona řekla: Když jsi tak dobrý v kritizování, proč to neděláš sám? 

Co jste jí odpověděl?

Utrousil jsem, že na to nemám rozpočet ani lidi a že bych mohl maximálně používat memy. Mít generální ředitelství pro memy a satiru, DG MEME. A jak jsem to vyslovil, došlo mi, že by to mohlo fungovat. Každému, kdo pracuje v evropské bublině, je jasné, že DG MEME bude něco souvisejícího s Evropskou komisí, a memy se líbí všem. V ten den, 21. června 2018, jsem zveřejnil první obrázek pod tímto profilem.

Byl jste v té době už na Twitteru, dnešním X?

Vůbec ne. Sociální sítě mě nikdy nijak zvlášť nebavily, byla to pro mě ztráta času. Měl jsem jen Facebook, takže tak rok a půl až dva jsem byl jako DG MEME jenom na Facebooku. Pak jsem přešel na Twitter a tehdy mě to začalo bavit. Na Twitteru je spousta zajímavých lidí, politiků, novinářů, které lze sledovat, a je snadné tam dělat vtípky. 

Na X vás sleduje 118 tisíc lidí. Nabral jste je postupně, nebo nastal nějaký moment, kdy si vás přidal každý, koho zajímá evropská politika?

Řekl bych, že to šlo postupně nahoru, ale v jeden moment se změnila moje přijatelnost pro eurobublinu. Bylo to v roce 2019 poté, co jsem poskytl rozhovor pro bruselský server Politico. Díky tomu se ke mně přiznalo mnoho euroúředníků, kteří mě do té doby sledovali tajně. Věděli, že existuju, ale nikdy se neodvážili dát mi lajk nebo si mě přidat mezi sledované stránky. 

Proč to neudělali podle vás? 

Asi měli strach, že je přiznání k satiře o EU poškodí v jejich kariéře.

Co jste řekl v rozhovoru pro Politico tak zásadního?

Vůbec nic. Tehdy jsem ještě působil jako DG MEME inkognito, v textu nebylo uvedené ani moje jméno. Mluvil jsem obecně o tom, že člověk občas potřebuje pořádnou porci humoru, aby přežil v prostředí evropských institucí. Myslím, že to bylo hlavně tím umístěním, že o mně napsalo nejdůležitější médium pro evropskou bublinu, co mě vyneslo obrazně řečeno ze sklepa na denní světlo.

Soutěž v zírání

Zveřejňujete vtípky skoro každý den. Máte nějakou rutinu v tom, kdy a o čem tweetovat?

Ani ne. Je to pro mě pořád jen koníček, který dělám vedle svojí práce softwarového inženýra. Když se objeví nějaká zpráva, která mi přijde vtipná, nebo mě zaujme fotka, chvilku ji poválím v hlavě. Když cítím, že to mám, otevřu Photoshop a zkouším spojit obrázek s textem. Snažím se, aby to bylo málo slov. Aby text byl co nejúdernější a lidé ho rychleji přečetli. Mám ale vysokou míru zamítnutí, skoro polovinu memů, na kterých pracuju, hodím nakonec do koše.

Kde se inspirujete?

Nemám žádný tajný recept. Vyrostl jsem na četbě komiksů, zejména satirických od Charlieho Browna. Předpokládám, že to mi pomáhá vizualizovat situace, spojovat obrázek s krátkým, úderným textem. 

Související

Ze zákulisí: Proč je Orbán proruský? Odpověď visí na sloupu v každé maďarské vesnici

22:28

Jaká je vaše nejoblíbenější postava z evropské politiky, o které rád děláte memy?

Velkou slabost mám samozřejmě pro lotyšského eurokomisaře Valdise Dombrovskise. 

Proč přesně?

Na fotkách se vždycky tváří, jako by ho jeho práce vůbec nebavila. Jako by se tam ocitl náhodou, a pořád si musí s někým podávat ruku. Setkal jsem se s ním osobně a je to ve skutečnosti velmi vtipný chlapík. Ptal jsem se ho, jestli to, že se neustále tváří tak vážně, až nudně, je jeho volba komunikace. Řekl mi, že to tak cítí, když zastupuje instituci. Je zábavné sledovat, jak se lidé liší ve veřejné situaci a v reálném životě, když jsou uvolnění. 

Vyhlásil jste soutěž v zírání, kde je ve finále právě Dombrovskis s Petrem Fialou. Co vás zaujalo na českém premiérovi?

Kromě toho, že dokáže stejně strnule zírat jako Dombrovskis, mě baví jeho profesorský vzhled. Pro mě je to taková ta sympatická tvář populistické strany, která je vystrčená dopředu, aby spojovala tyhle dva póly. A pobavil mě jeden z jeho posledních tweetů, kde tvrdí, že Česko musí dostat top portfolio v Evropské komisi, protože leží uprostřed Evropy. Nevěřím, že to jako akademik napsal sám, musel vědět, že to takhle nefunguje.

Fabio Mauri s eurokomisařem Valdisem Dombrovskisem. | Foto: Archiv Fabia Mauriho (se souhlasem k užití)

Je ještě někdo z české politiky, koho sledujete?

Tak to je jasné - vašeho prezidenta. Je to nejzapamatovatelnější osoba české politiky. 

Kvůli jeho vzhledu? Vím, že jste ho zařadil do soutěže krásy mezi unijními politiky, je ve finále se španělským premiérem Pedrem Sánchezem.

Pro jeho minulost. Třeba jak zachránil francouzské vojáky na Balkáně, jak vystupuje, že jezdí na motorce… Je to nejvíc cool český politik. Připomíná mi Chucka Norrise. Strašně dobře se o něm dělají memy. Hodně úspěšný byl třeba ten, že prezident Pavel je takový borec, že jediný umí artikulovat se zavřenými ústy. Už podruhé se chystám na festival Colours of Ostrava, na besedu s lidmi, a doufám, že se tam s vaším prezidentem letos potkám. Požádal jsem ho o to před nějakou dobou.

Proč přesně?

Dělám teď sérii několika vážnějších rozhovorů, ve kterých bych chtěl mluvit o válce na Ukrajině a pokusit se vysvětlit, zejména lidem v jižní Evropě, proč je Rusko problém. Lidé v Itálii, Portugalsku, Španělsku vůbec netuší, co to znamená sousedit s Rusy. Myslím si, že mícháním memů a seriózních rozhovorů můžu trochu pomoci tohle komunikovat.

Kde rozhovory vycházejí?

Zveřejňuji je na svojí webové stránce. Udělal jsem už rozhovor s litevským ministrem zahraničí Gabrieliusem Landsbergisem, oslovil jsem estonskou premiérku Kaju Kallasovou a velmi rád bych mluvil právě s Petrem Pavlem. Novináři musí většinou sledovat úhel pohledu svojí země a to já nemusím. Můžu si dovolit dívat se na unii z ptačí perspektivy nebo si vybrat někoho jednoduše zajímavého. Například jsem dělal rozhovor s člověkem, který vymyslel slovo brexit, byl to jeden z poradců Davida Camerona. A nedávno jsem si dal kafe se šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Fabio Mauri s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. | Foto: Archiv Fabia Mauriho (se souhlasem k užití)

Jaký jste z ní měl pocit?

Bylo to na konci kampaně před eurovolbami, takže byla velmi unavená. Říkala, že ještě jedenáct dní a bude konec. Chvílemi se upřímně smála mým memům, ale bylo vidět, že toho má hodně na talíři a celkově se hodně kontrolovala.

Jezdíte na Colours of Ostrava, sledujete české politiky víc než třeba maďarské, měl jste českou přítelkyni. Je to náhoda, nebo máte slabost pro Česko?

Rozumím si s vámi, snadno se s Čechy spřátelím. Myslím, že český smysl pro humor je stejně černý jako ten můj. A jste přímí. Když má člověk něco vyřešit se skupinou Italů, všichni řeknou ano, ano, ano, nakonec je to ale stejně ne. Vy Češi, to je buď ano, nebo ne. Žádná pochybnost, žádná komplikovanost. 

Vaše sláva v Česku stoupá, čeká vás vystoupení na české ambasádě ve Vídni, jak jsem zaznamenala. O co jde přesně?

To je další věc na Češích: v evropské bublině všichni znají DG MEME. Ale jen Češi měli tu odvahu pozvat mě a říct "pojď, uděláme spolu akci". Já přitom nejsem nebezpečný, mám Evropskou unii rád. Snažím se o konstruktivní kritiku. Ve Vídni budu 15. července v podvečer vysvětlovat EU pomocí memů, bude to pro obecné publikum. Rád bych s tou prezentací pak projel víc měst, tak uvidíme, jak to bude fungovat. Začnu každopádně u vás, u Čechů.

Související

Soudce při EU o klíčovém českém sporu: Představte si, jak by probíhal, nebýt Bruselu

Evropskou bublinu velmi dobře znáte. Jak byste ji popsal? Jsou euroúředníci nudní?

Samozřejmě, že ne. Je tam spousta zábavných a velmi bystrých lidí. Jejich role ale vyžaduje, aby byli neutrální a předstírali, že se jich nic nedotýká a nejsou ničím zaujatí. Musí vypadat nudně, protože se to od nich očekává. Jejich šéfové jsou někdy byrokraté s velkým B, kteří jsou tam dosazeni proto, aby všechno zablátili a měli všechno pod kontrolou a nedovolili, aby se stalo něco neočekávaného, spontánního. Tito lidé jsou rozhodně nudní.

Jaké memy na vaše sledující nejvíc fungují? Umíte už odhadnout, co bude trhák? 

Už vím, kdy se mem stane virálním. Pokud je vtipný obrázek nebo fotka, tak ať tam dáte jakýkoli nápis, stejně to bude mít úspěch. Před časem mi jeden chlapík poslal fotku, na které je von der Leyenová, jak si upravuje sluchátko během debaty v parlamentu a vypadá to, jako by ukazovala vztyčený prostředníček. Hned jsem věděl, že to bude bomba. Dopsal jsem k tomu "Když vynikáš v neverbální komunikaci." Byl to hit.

Někdy to ale neodhadnu. V poslední době hodně zafungoval mem, na kterém diskutují von der Leyenová s italskou premiérkou. Nad hlavu Giorgie Meloniové jsem dopsal: "Itálie musí dostat aspoň místopředsedu komise." A Ursula odpovídá: "Drahoušku, už máš DG MEME!" Váhal jsem, jestli to mám zveřejnit, připadalo mi to moc sebestředné. Ale pak jsem si řekl, že je to vtipné, tak jsem to pustil. A mělo to velký úspěch. Myslím, že lidé uznali důležitost práce, kterou dělám - udržuju jim při životě zdravý rozum. Tak, že si z nich utahuju.