Tokio/Quito - Pacifik během pár dnů zasáhla hned tři silná zemětřesení. V Japonsku a Ekvádoru přišly o život stovky lidí, tisíce dalších byly zraněny.
Zemětřesení v Tichém oceánu nejsou ničím výjimečná. Jeho pobřeží je známo svou vulkanickou činností a seizmickými aktivitami. Až 90 procent všech zemětřesení se soustředí právě v této oblasti, která je lemována řetězcem sopek, a nazývá se proto "ohnivý kruh".
Otřesy nyní zasáhly jeho dva opačné konce.
Ve čtvrtek a v pátek v noci postihlo ničivé zemětřesení o síle 7,3 stupně Richterovy stupnice Japonsko a otřesy o síle 6,1 stupně pocítil i tichomořský ostrovní stát Tonga.
V sobotu - jen několik hodin poté - se další epicentrum objevilo u pobřeží Ekvádoru. Tentokrát zemětřesení dosáhlo síly 7,8 stupně.
V Japonsku se počet obětí zatím ustálil na 41, v Ekvádoru zemřelo minimálně 272 lidí.
Objevily se proto domněnky, že spolu události souvisejí, byť je dělí 14 500 kilometrů.
Podle německého Geologického výzkumného centra (GFZ) v Postupimi je to ale příliš daleko na to, aby se mezi nimi dalo najít nějaké spojení.
Dvě různé příčiny
Silné otřesy půdy mohou vést - a často také vedou - k doprovodným zemětřesením. Někdy naopak silnému zemětřesení předchází slabší, jak tomu bylo právě v případě Japonska.
V Ekvádoru otřesy země způsobil posun litosférických desek, kdy se jedna posunula pod druhou. Oceánská deska Nazca se posouvá pod lehčí kontinentální desku Jihoamerickou neustále, rychlostí zhruba pět centimetrů za rok. Na jejich rozhraní se tak hromadí tlak, který po uvolnění může působit ničivě.
Tak ostatně vznikla dvě nejsilnější zemětřesení, která kdy zatím byla naměřena - v roce 1964 na Aljašce (9,2 stupně) a o čtyři roky dříve v Chile (9,5 stupně).
Zemětřesení v Japonsku naproti tomu způsobil pohyb euroasijské litosférické desky. Jeho hypocentrum se podle geologického průzkumu nacházelo v malé hloubce.
Zdánlivá souvislost mezi těmito dvěma událostmi je ze statistického hlediska čistě náhodná.
Podle údajů Amerického geologického ústavu (USGS) dochází k zemětřesením dosahujícím síly na škále mezi 7 a 7,9 stupně průměrně 15krát za rok. Ta silnější se pak objeví zhruba jednou ročně.
Jak připomíná list The New York Times, obě víkendová zemětřesení zasáhla hustě osídlené oblasti a díky médiím se o nich rychle dozvěděl takřka celý svět. Kdyby se třeba jedno z nich odehrálo uprostřed Tichého oceánu, kromě vědců by si ho pravděpodobně jen málokdo vůbec všiml.
