Kyjev - Odstřelovač Mikael Skillt už celý rok působí na Ukrajině, jen tuto zimu se na měsíc vrátil domů do Švédska, aby viděl rodinu a pozdravil se s přáteli.
"Nikdy nevíš, jestli se nevidíte naposledy," říká v jednom kyjevském hotelu. Mikael nyní působí jako instruktor a trénuje nové dobrovolníky pro prapor Azov. Je mezi nimi i řada Chorvatů, píše záhřebský deník Jutarnji list.
Jednotku, která je spojována s krajně pravicovým Pravým sektorem, provází zejména ze strany proruských bojovníků špatná pověst. Prý jsou to nacionalisté a někdy dokonce neonacisté.
Dobrovolníci z praporu ale podobná obvinění odmítají, radikálové údajně mezi nimi nemají místo. A k zajatcům se prý chovají vždy čestně a podle válečných pravidel.
"Když skončíme s naší prací, jen zřídkakdy někdo přežije. Ale zajatcům se nikdy nic nestalo. Právě před pár dny jsme chytili jednoho ruského špeha," říká Mikael, který strávil sedm let jako odstřelovač ve švédské armádě.
On ani jeho lidé vůbec nepochybují o tom, kdo stojí na druhé straně v první linii - ruští vojáci vyslaní bojovat za separatisty.
K Mikaelově jednotce stále přicházejí noví zájemci, kteří nejprve procházejí čtyřtýdenním výcvikem. Mezi cizinci, kteří chtějí sloužit v praporu Azov, je prý nejvíce Chorvatů - a přichází jich stále víc. Právě teď jich je ve výcviku sedm, nejmladší je čerstvě plnoletý, nejstarší bojoval již za občanské války v bývalé Jugoslávii, ze které si odnesl velkou jizvu.
Ukrajina je má druhá vlast
Když skončíme s naší prací, jen zřídkakdy někdo přežije. Ale zajatcům se nikdy nic nestalo.
Celkem je prý mezi dobrovolníky víc než 25 Chorvatů. Většinou se dřív neznali, pocházejí z různých částí této balkánské země, jedno je ale spojuje. "Chceme být tam, kde na ruské straně působí Srbové, chceme s nimi bojovat," říkají chorvatští dobrovolníci Mikaelovi, který opustil dobře placenou práci ve Stockholmu a vypravil se hned na začátku střetů na Ukrajinu. Ta se prý stala jeho novou vlastí a věří v její vítězství.
Prapor Azov je dnes uznávanou jednotkou, ve které od začátku bojů působili i cizinci. Donedávna byli nejpočetněji zastoupeni Skandinávci, ale nyní už je nejvíc Chorvatů. "Hochům z Chorvatska tahle válka dost připomíná to, co se dělo začátkem 90. let u nich doma," říká instruktor mužů, kteří raději skrývají svou totožnost a často i důvody, proč na Ukrajinu dorazili.
Výjimkou je Záhřeban Andro, který byl na začátku září zraněn během bojů u vsi Šyrokyne a velkou část podzimu pak strávil v nemocnici v Dněpropetrovsku. Na Ukrajinu prý nejprve odjel pomáhat se zásobováním ukrajinské armády. Když ale viděl proudy uprchlíků a slyšel tragické příběhy lidí z Doněcku a Luhansku, rozhodl se vzít do ruky pušku.
Tím, kdo se v pluku Azov stará o přísun dobrovolníků, je Gaston Besson. Před 20 lety tento Francouz sám bojoval v Chorvatsku a později v Bosně a poslední měsíce strávil často na cestách mezi Ukrajinou a Chorvatskem. Dobrovolníkům ale příjezd jen zprostředkuje, cestu si musí zaplatit sami. Až když dorazí do jihoukrajinského Mariupolu, kde má prapor Azov základnu, dostanou jídlo a střechu nad hlavou.
