Jednou z organizací, která se ke smíření snaží přispět, je Koalice za RECOM. Chce sjednotit zástupce ze všech zemí bývalé socialistické Jugoslávie, aby společně zkoumali zločiny, které se staly během válek provázejících její rozpad. Záznamy o počtech mrtvých nebo zmizelých si nyní vede každá země sama a historie se třeba v srbských učebnicích vykládá jinak než v těch bosenských. Řada lidí stále marně pátrá po příbuzných, kteří během válek zmizeli, další - mezi nimi i lídr bosenských Srbů Milorad Dodik - zločiny popírají. Byl to ostatně právě on, kdo v Pale před čtyřmi lety Karadžičovy koleje slavnostně otevřel.
"Neschopnost přijmout utrpení jiných než vlastních obětí je překážkou ke smíření," je přesvědčená Nataša Kandićová, která s Koalicí přišla. Dnes čtyřiasedmdesátiletá Srbka cestovala během 90. let po celé rozpadající se Jugoslávii a zveřejňovala svědectví mučení, znásilňování a vraždách. Tisíce obětí skončily v masových hrobech a jejich těla nebyla identifikována. Stále jsou proto vedeni jako pohřešovaní. Na svobodě zůstává i mnoho těch, kteří tyto zločiny páchali.
Nataša Kandićová
Je srbská lidskoprávní aktivistka a zakladatelka Centra pro humanitární právo. Právě bádání této organizace bylo naprosto klíčové pro rozsudky Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Podařilo se jim například prokázat vinu srbských vojenských jednotek na masakru civilistů v Srebrenici. Za svoje snahy čelí útokům zejména v domovském Srbsku, naopak Spojené státy nebo Evropská unie ji opakovaně ocenily.
"Pokud bychom vytvořili společný seznam všech obětí a vzdali se důrazu na jejich etnický původ, umožnilo by to zpochybnění 'oficiálních pravd' a naopak dialog o tom, že existuje několik možných interpretací minulosti. Otevřelo by to cestu k vytvoření kolektivní památky událostí, založené na prokázaných faktech a historických výzkumech," věří Kandićová.
Organizace, kterou vede, proto prosazuje takzvaný "RECOM", tedy mezinárodní vyšetřovací komisi složenou ze zástupců všech nástupnických států Jugoslávie. Její vznik by podle zakladatelů dokázal urychlit odhalování zločinů a křivd, poskytl prostor pro výpovědi obětí a přispěl ke kvalitnímu vzdělávání mladých lidí o vlastních dějinách. "Oběti by se rozlišovaly podle toho, co se jim stalo, a podle regionu, kde k tomu došlo. Ne podle národnosti. My tak děláme výzkum už teď, pomáhá to měnit tradiční národnostní perspektivu," popisuje Kandićová.
Iniciativě za RECOM se za posledních 12 let podařilo sjednotit přes dva tisíce nevládních organizací z celého západního Balkánu. Vedou ji zástupci občanské společnosti ze šesti států včetně Kosova, které Srbsko ani Bosna oficiálně neuznávají. Původní snahu přivést ke společnému jednání politickou reprezentaci svých zemí museli vloni na konci roku vzdát.
Po počáteční podpoře politiků začali narážet na odpor. Svůj postoj přehodnotili Chorvaté, rozmysleli se srbští i bosenští lídři v Bosně, jejíž srbská část navíc odmítla akceptovat dokonce i rozsudky mezinárodního tribunálu v Haagu. Na ně RECOM ve svém bádání navazuje. Slovinci pak trvají na tom, že sami žádné oběti války nemají a jejich účast je zbytečná. "Každá ta země si vytvořila oficiální příběh o válkách, utrpení svých obyvatel i zločinech svých armád, které jsou znázorňovány jen jako 'incidenty'," vysvětluje současný stav Kandićová.
Podle ní politici dnes méně než dřív připomínají vlastní oběti, zároveň ale víc obviňují "ty druhé" - skutečné nebo údajné pachatele. "Jsme dnes vzdálenější tomu konfrontovat vlastní minulost, než jsme byli před deseti lety," připouští aktivistka. Její organizace se proto nakonec rozhodla vytvořit celojugoslávský seznam obětí války sama, bez politické podpory.
Bez minulosti není budoucnost
Konkrétně v Bosně přispívá zaměření na otázky minulosti k neschopnosti řešit aktuální problémy. Země je zadlužená, přerostlý veřejný aparát rozdělený mezi tři samostatná etnika každoročně spolyká obrovskou část rozpočtu. Trvale vysoká je nezaměstnanost, ze země kvůli chybějící vidině budoucnosti odcházejí mladí lidé na Západ.
"Jsou tu vážné problémy ve vztahu k vládě práva, boji s korupcí a svobodě médií. Odráží to obecný nedostatek pozornosti elit na skutečné problémy občanů," zhodnotil vloni situaci Valentin Inzko, vrcholný představitel pro Bosnu a Hercegovinu. Toho do země vysílá mezinárodní společenství, aby dohlížel na dodržování Daytonské dohody.
Současnost a budoucnost regionu je prioritou i pro českou diplomacii a ministerstvo zahraničí vznik RECOM podpořilo necelým půl milionem korun. Západnímu Balkánu by se mohl věnovat i zvláštní summit, který Česko uspořádá v rámci svého předsednictví Evropské unii v roce 2022. O vstup do evropské sedmadvacítky Bosna i další země regionu velmi usilují.
Krvavý rozpad Jugoslávie
Válka v Bosně a Hercegovině byla nejničivějším z několika jugoslávských konfliktů v 90. letech. Celkem trvala tři a půl roku a nepřežilo ji nejméně 95 tisíc lidí.
Ukončila ji až dohoda o míru podepsaná 21. listopadu 1995 v americkém Daytonu. Shodli se na ní představitelé Srbů (Slobodan Milošević, tehdy prezident Srbska), Bosňáků (Alija Izetbegović) a Chorvatů (chorvatský prezident Franjo Tudjman).
Daytonské uspořádání Bosnu rozdělilo mezi muslimsko-chorvatskou federaci a srbskou republiku a výrazně oslabilo centrální vládu. Dodnes je základem bosenské ústavy, a ačkoliv přineslo mír, tak s pokračujícím napětím mezi etniky přispívá k politické nestabilitě a paralýze země.
Války v bývalé Jugoslávii:
- 1991: Slovinsko
- 1991-1995: Chorvatsko
- 1992-1995: Bosna a Hercegovina
- 1997-1999: Kosovo
- 2000-2001: Makedonie
Badatelské práce členů RECOM mezitím pokračují. Podařilo se jim shromáždit seznam 13 500 obětí války v Kosovu v letech 1998 až 2000 a nyní chtějí zmapovat pohřešované. Výsledky zveřejní v únoru příštího roku. Věnují se dál Chorvatsku a také Bosně, jejíž podmínky Kandićová považuje za vůbec nejkomplikovanější z celé někdejší Jugoslávie. "Bosenská 'Kniha mrtvých' obsahuje 96 tisíc jmen. Není ale jasné, odkud údaje o jejich identitě pochází, je potřeba je ověřit," vysvětluje.
Podle ní se politici zdráhají podpořit nezávislé bádání proto, že by došlo k odhalení dalších zločinů. "A mohli by přijít o voličskou podporu," je přesvědčená. Petici za vznik nadnárodní vyšetřovací komise podepsalo skoro 600 tisíc lidí. Celkem má dnes západní Balkán oficiálně asi 20 milionů obyvatel.
