Singapur - Na záchranných operacích v katastrofami stíhaném asijsko-tichomořském regionu se mají v budoucnu ve větší míře podílet armádní jednotky.
Vyplývá to z ambiciózního plánu, který dnes podle agentury AP odsouhlasilo desetičlenné Sdružení zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) a jeho blok sedmnácti partnerů (ARF), včetně Austrálie, Číny, Evropské unie, Ruska a Spojených států.
Nasazení cizích armádních složek na vlastním území je přitom pro některé státy bloku zabírajícího polovinu světa nepřijatelné.
Zahraniční armády na půdě Barmy a Severní Koreje?
Když zasáhla Asii před čtyřmi lety ničivá vlna tsunami, mohla americká letadla s humanitární pomocí v nejvíce postižené Indonésii přistávat bez problémů, letos v květnu však při podobně ničivém barmském cyklónu Nargis lodě Pentagonu pouze nečinně kotvily daleko od břehu.
Podobně při katastrofálním zemětřesení, které zasáhlo čínské provincie S´-čchuan, Kan-su a Šen-si o deset dní později, Peking nedovolil japonským letadlům distribuovat humanitární pomoc - jen proto, že šlo o letadla vojenská.
Jak přesně budou tedy "sdílet" jednotlivé státy vojenskou humanitární pomoc, není jasné. Stejně jako u Barmy si lze jen velmi těžko představit, že by se k podobnému kroku uchýlila například Severní Korea.
Cvičení roku 2009 a pohotovostní jednotky
První akcí k ověření toho, jak by to mělo v reálu fungovat, je společné cvičení, které 26 zemí a Evropská unie podniknou v příštím roce. Navrhly ho Filipíny a Spojené státy.
"Pořádat taková cvičení dává velký smysl," řekl AP singapurský šéf diplomacie George Yeo, jehož země setkání bloku hostí. Podle něj je důležité mít "společný slovník, aby mezi námi nedocházelo k nedorozuměním, když budeme mít naspěch."
Yeo uvedl, že plán počítá s ustavením styčných armádních bodů v různých zemích. Měly by být také vytvořeny "síly, které budou v neustálé pohotovosti", říká ministr. "Takže státy budou vědět, že jsou zde zdroje, které mohou povolat," dodává.
Pomoc nelze nikomu vnutit
Ministři však vyšli vstříc právě těm zemím, které se obávají, že by využití vojenských jednotek pro záchranné akce porušilo jejich suverenitu.
Společné prohlášení sice hovoří o tom, že si ministři "uvědomují, že vojenské prostředky a personál - v plné podpoře civilním operacím, a nikoli jako jejich náhrada - mají v odezvách na regionální katastrofy čím dál tím důležitější roli", upozorňuje ale také na to, že armádní humanitární pomoc nemůže být státům vnucena.
