Bagrám - Naprostá izolace, minimum denního světla, k pití často jen špinavá voda. A kontakt s rodinami jen za odměnu přes prostředníky z Červeného kříže.
V takových podmínkách Američané pět let po Obamově příslibu zavření Guantánama v Afghánistánu vězní téměř čtyři desítky nikdy neodsouzených mužů. Upozorňuje na to britský list The Guardian.
Byl to jediný způsob, jak jsme mohli protestovat.
Řeč je o detenčním centru Parván, zařízení poblíž bagrámské letecké základny.
A podobně jako na Guantanámu se i v Parvánu vězni snaží domoci svých práv jediným způsobem, který jim zbývá - drží hladovky.
"Byl to jediný způsob, jak jsme mohli protestovat a dosáhnout toho, o co jsme se snažili. Američané s námi nebyli ochotni mluvit, nikdy si s námi nesedli ke stolu a neprobrali s námi problémy, s nimiž jsme se potýkali," řekl deníku The Guardian šestadvacetiletý duchovní Abdul Sattár, jenž v Parvánu strávil dva a půl roku.
Celu, kterou sdílel s třiceti cizinci, mohl opustit až letos v květnu.
Kdo nejedl, byl nakrmen
Za tu dobu, kterou strávil v americkém vězení, se Sattár podle svých slov připojil k pěti nebo šesti hladovkám.
Častokrát odmítal i pít. "Nakonec jsme museli něco sníst, protože jsme byli příliš slabí a bývali bychom zemřeli," vzpomíná. Ty, kdo byli rozhodnuti vydržet až do konce, dozorci nakrmili.
Následky protestů se na Sattárově zdraví projevily. Když ho zadrželi a nařkli z pašování zbraní - což popírá -, vážil 75 kilogramů, teď má jen padesát.
K pašování zbraní se sice Afghánec přiznal, ale až poté, co ho zavřeli do cely o velikosti metru čtverečního. "Řekl jsem jim: Dobře, povím, co chcete, jen mě pusťte z té cely," líčí mladý duchovní.
Žili jsme v přesvědčení, že kdyby se média dozvěděla, že držíme hladovku, určitě by nám někdo pomohl.
"Žili jsme v přesvědčení, že kdyby se média dozvěděla, že držíme hladovku, určitě by nám někdo pomohl," vysvětluje Sattár. To se ale vězni pletli.
Zprávy o hladovění se dostaly ven pokaždé, na pomoc ale nikdy nikdo nepřišel.
Americká armáda o tom, co se děje v jednom z jejích nejutajovanějších vězeňských zařízení, mlčí. "V rámci našeho dlouhodobého postupu se nevyjadřujeme k vězňům v jiném než velmi obecném měřítku. Naším úkolem je dodržovat úmluvu o zacházení s válečnými zajatci," řekl Guardianu mluvčí šéfa oddělení detence amerického ministerstva obrany Todd Breasseale.
Nelidské zacházení s podezřelými z terorismu ale britskému deníku potvrdily i další na sobě nezávislé zdroje. Oproti Guantánamu se navíc parvánští vězni nemohou právně bránit.
Právo na obhájce je jim úplně odepřeno, což výrazně snižuje šance na propuštění.
