Republikáni spřádají plány na puč proti Trumpovi. Demokraté se způsobně šikují za Clintonovou

Živě
Hillary Clintonová se prohlásila za vítězku prezidentských primárek Demokratické strany. Učinila tak den poté, co si zajistila dostatečný počet delegátů, aby ji nominační sjezd Demokratické strany zvolil kandidátkou do prezidentských voleb. Ačkoli její soupeř Bernie Sanders zatím odmítá uznat porážku, Clintonová se stane první ženou kandidující za jednu z hlavních stran v USA na úřad prezidenta. Její kandidaturu už podpořil prezident Barack Obama. V komentovaném a průběžně aktualizovaném online přenosu pro vás sledujeme to, co stojí v dlouhém souboji o Bílý dům za pozornost.
Donald Trump si svými posledními výroky velmi popudil republikánské politiky
Donald Trump si svými posledními výroky velmi popudil republikánské politiky | Foto: Reuters

Kampaň před americkými prezidentskými volbami 2016

Živě
Aktualizovat reportáž
10.6.

Jakoukoli operaci s cílem Trumpa sesadit přitom komplikuje už ten prostý fakt, že se k převzetí hlavní role v tomto "kusu" nikdo nehlásí. "Dokud někdo nesebere odvahu, nemá to žádnou cenu," řekl New York Times lapidárně sjezdový delegát ze Severní Dakoty Curly Haugland. A to jde o muže, který razí velmi radikální stanovisko, že každý delegát by měl hlasovat podle svého svědomí, bez ohledu na to, jak v jeho státě dopadly primárky.

10.6.

Scénář to není pravděpodobný už proto, že Trumpovi se po počátečním zaváhání podařilo obsadit klíčový výbor, který na sjezdu bude navrhovat případnou úpravu pravidel, svými lidmi. Podle odhadů tam jeho stoupenců sedí zhruba polovina.

10.6.

Jak by případné zbavení Trumpa nominace mohlo vypadat? Nominační sjezd by měl jako obvykle formálně schvalovat pravidla pro zvolení kandidáta. Ti, kteří spřádají antitrumpovské plány, dávají najevo, že v tomto kroku by letos mohlo být odhlasováno, že k získání nominace nestačí jako obvykle většina, ale je pro to tentokrát třeba šedesát či i více procent hlasů. Zkrátka zvednout laťku tak vysoko, aby ji Trump v prvním kole nepřeskočil. A v dalších kolech se pokusit prosadit jiného kandidáta.

10.6.

Šéf senátního zahraničního výboru Bob Corker, považovaný za člověka blízkého Trumpovi a také jeho možného viceprezidentského kandidáta, deníku New York Times řekl, že Trump má zhruba dva až tři týdny na to, aby upravil své vystupování, nebo skutečně ohrozí svou prezidentskou nominaci. Jde o diplomatické, ale poměrně ostře formulované prohlášení dokumentující, že zděšení republikánských politiků je velké.

10.6.

Jenže jakkoli vám to možná může připadat paradoxní, označit Trumpa za rasistu a zasadit se o to, aby byl zbaven prezidentské nominace, jsou pro lidi z vedení Republikánské strany dvě různé věci.

10.6.

Republikány vyděsil mnoho dní trvající tanec Trumpa kolem jeho výroku, že soudce v kauze podvodného jednání jeho univerzity je podjatý, protože jeho rodiče pocházejí z Mexika a on - rozuměj Trump - chce na hranicích s Mexikem postavit plot. Předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan označil Trumpovy výroky otevřeně za rasistické a jako takové zcela nepřijatelné.

10.6.

Velmi ostře to kontrastuje s momentální situací u republikánů. V jejich řadách už se třetí den řeší spekulace, že část straníků začala spřádat plány na to, jak by šlo Trumpa o republikánskou nominaci na prezidenta ještě připravit. Jsou to hodně divoké scénáře, které s vysokou mírou pravděpodobnosti nedojdou uskutečnění. Dobře ale ukazují, jak Trumpovo vystupování z posledních dvou týdnů stranické špičky děsí.

 

10.6.

To vše se děje způsobem, který je až hyperkorektní k Bernie Sandersovi a umožňuje mu tak se zvednutou hlavou spojit s Clintonovou síly. Ani Obama, ani Biden, ani Warrenová se do jeho souboje s bývalou ministryní zahraničí nezapojili, dokud nebylo dohlasováno a současně nebylo zřejmé, že její většina na nominačním sjezdu je jistá.

10.6.

Warrenová se také v posledních dnech a týdnech ukazuje jako zřejmě nejostřejší jazyk v Demokratické straně ochotný soustavně, vytrvale a přesvědčivě útočit na Donalda Trumpa. Pro Clintonovou, ať už dá, či nedá Warrenové nějakou formální roli, půjde o klíčovou pomocnici, na kterou se bude spoléhat.

10.6.

Krátce po Obamovi se mezi ty, kteří podpořili Hillary Clintonovou, zařadil i viceprezident Joe Biden, který si ještě na podzim pohrával s myšlenkou na vlastní kandidaturu. Bleskurychle následoval i hlas, na který se v táboře Clintonové hodně čekalo: senátorky za Massachusetts a liberální ikony Elizabeth Warrenové. Ta byla původně považována za potenciálně nejnadějnější konkurentku Clintonové a svými politickými postoji má také poměrně velmi blízko Berniemu Sandersovi.

10.6.

Ledva Sanders vytáhl paty z Bílého domu, na internetu se objevilo video, ve kterém Barack Obama oficiálně oznamuje svou podporu Hillary Clintonové. Byl to diplomatický úspěch poraženého vermontského senátora, protože při předchozím telefonickém hovoru s prezidentem si vymohl, aby se tato věc dostala ven až poté, co se s ním osobně setká. Díky tomu se lépe snáší i informace, že Obama video natočil už v úterý, tedy před tím, než se za vítězku primárek prohlásila sama Clintonová.

Youtube: Obama podpořil Clintonovou

Video:
10.6.

Do amerických prezidentských voleb zbývá 150 dní

Demokratická strana ukazuje rychle, jak se to v okamžiku, kdy někdo získá de facto prezidentskou nominaci, dělá. Bernie Sanders navštívil ve čtvrtek Bílý dům, a ačkoli zatím nezařadil zpátečku a dál oficiálně pokračuje ve své kampani, způsobně prohlásil, že jeho cíl, na němž hodlá pracovat, je porážka Donalda Trumpa v podzimních volbách.

8.6.

Je to největší paradox historické prezidentské kandidatury Hillary Clintonové: čím víc se bude v kampani hlásit k Baracku Obamovi a čím víc, spolehlivě a věrohodně bude kreslit hrozbu spojenou s Donaldem Trumpem, tím blíž bude ke splnění svého snu, aby jako první žena převzala úřad amerického prezidenta.

8.6.

Donald Trump je přitom druhým mužem, kterým se Clintonová bude potřebovat zaštítit. Velká část voličů chápe Trumpovu kandidaturu, o jeho potenciálním nástupu do prezidentského úřadu nemluvě, za ohrožení demokracie v USA, minimálně pak té její ústavní a otevřené podoby, na niž je země uvyklá. Trumpovy rasistické útoky na soudce působícícho v jeho kauze z posledního týdne jsou pro takové obavy spolehlivou živnou půdou.

8.6.

Její a Obamův záměr je ale v tomto shodný. Prezident se hodlá po jejím boku do kampaně zapojit zcela vehementně. Logicky chápe, že případné zvolení Donalda Trumpa by takřka dokonale zničilo jeho politické dědictví.

8.6.

Clintonová už dala jednoznačně a opakovaně najevo, že hodlá Obamovy pomoci při přesvědčování voličů využít na maximum. V televizních debatách v průběhu letošního roku se k prezidentovi hlásila tak usilovně, až to místy mohlo působit křečovitě.

8.6.

S ohledem na vlastní klesající popularitu se Clintonová bude potřebovat v kampani silně zaštítit Barackem Obamou. Jeho působení v prezidentském úřadě podle posledního měření Gallupova úřadu schvaluje 51 procent Američanů. To je počet, který silně nahrává volebním šancím Clintonové. Spokojenost či nespokojenost s dosavadním prezidentem je zřejmě tím nejspolehlivějším faktorem předvídajícím volební výsledek.

8.6.

Hillary Clintonová povede od této chvíle do začátku listopadu jako první nominovaná demokratka premiérovou kampaň. Úspěchem v primárkách změnila historii. Aby ji při samotném volebním hlasování na podzim změnila ještě jednou, bude si paradoxně muset pomoct zaštítěním se dvěma muži: Barackem Obamou (v pozitivním smyslu slova) a Donaldem Trumpem (v tom negativním).

8.6.

Co o Hillary Clintonové jako kandidátce na prezidenta víme po čtrnácti měsících od okamžiku, kdy svůj druhý pokus o zteč Bílého domu oznámila?
1. Hillary Clintonová je disciplinovaný kandidát, v kampani neztrácí nervy, při veřejných vystoupeních se důsledně drží přípravy a neodchyluje se od ní.
2. Jak kampaň postupuje, popularita Clintonové klesá. Na konci března loňského roku, krátce před tím, než oznámila kandidaturu, vyjádřilo v průzkumu pro list Washington Post příznivý názor na ni 49 procent lidí, nepříznivý 46 procent. Letos v květnu klesl počet prvních o pět procent a počet druhých narostl o sedm procent. Třiapadesát procent Američanů tak má na demokratickou prezidentskou kandidátku negativní názor. To je míra neobliby naprosto srovnatelná s Donaldem Trumpem, k němuž tento postoj zaujímá jen o tři procenta lidí více.
3. Clintonová má v očích voličů největší problém s důvěryhodností. V tom hraje významnou roli případ používání jejího soukromého mailu a mailového serveru v čase, kdy působila jako ministryně zahraničí USA. Záležitost dál vyšetřuje FBI.
4. Clintonová musela v průběhu kampaně reagovat na rostoucí popularitu jejího konkurenta Bernieho Sanderse a přizpůsobovat své postoje jeho radikálnějším názorům. Výrazně například vyostřila svou rétoriku proti dohodám volného obchodu, na jejichž sjednání se v minulosti buď osobně podílela, nebo je podporovala.
5. Clintonová povede do podzimních voleb rozdělenou Demokratickou stranu. Voliči Bernieho Sanderse zhusta zastávají názor, že primárky byly jejich favoritovi zákulisními partajními manévry "ukradeny". To je věc, která je může od účasti u voleb odradit. Donald Trump navíc cílevědomě míří na Sandersovy voliče a chce nejradikálnější z nich přetáhnout na svou stranu.

8.6.

Také demokratičtí voliči měli v nabídce kandidáta reprezentujícího politickou revoluci, a to v osobě Bernieho Sanderse, politika označujícího sebe sama za demokratického socialistu. S nevelkým, přesto zřejmým rozdílem dali přednost Hillary Clintonové, ženě, která politicky reprezentuje status quo.

8.6.

Republikáni si v primárkách vybrali muže, který tuto revoluční choutku amerického voličstva věrně reprezentuje (jakkoli pro mnohé zcela nevhodně až nechutně). Odmítnuti byli všichni kandidáti nesoucí kvality podobné těm, které jsou silnou stránkou Clintonové.

8.6.

Hillary Clintonová je v mnoha ohledech, především pak díky zkušenostem, které nasbírala, připravena na to, co ji čeká, pokud skutečně usedne jako prezidentka v Oválné pracovně Bílého domu. Je rozhodně připravenější než Donald Trump. Její potíž je jiná: je ryzím symbolem všeho, co mají Američané za poslední čtvrtstoletí spojené s nejvyšší politikou ve Washingtonu. A letošní rok se ukazuje být tím, kdy občané Spojených států chtějí s tím vším pořádně zatřást.

8.6.

Hillary Clintonová pronesla v New Yorku řeč, kterou si představovala, že přednese už před osmi lety. Oznámila dosažení milníku, kdy poprvé v historii Spojených států bude za jednu ze dvou hlavních politických stran kandidovat na prezidenta žena. S historickou povahou okamžiku neztrácela mnoho času a záhy se pustila do jasného vymezení se vůči Donaldu Trumpovi, který bude jejím republikánským soupeřem. Trumpa označila za osobnostně nezpůsobilého pro úřad prezidenta.

Youtube: Hillary Clintonová se prohlašuje za vítězku demokratických primárek

Hillary Clintonová se na shromáždění v New Yorku prohlašuje za vítězku demokratického souboje o prezidentskou nominaci
Video:
8.6.

O jejím vítězství už zřejmě nemá pochyb ani její hlavní soupeř a poradci kolem něj. Bernie Sanders sice ve své děkovné řeči po primárkách v Kalifornii prohlásil, že jeho boj za sociální, ekonomickou a rasovou spravedlnost pokračuje až do nominačního sjezdu Demokratické strany, prakticky jde však jen o upevňování pozice pro vymožení si co nejvíce ústupků jak od Hillary Clintonové, tak od stranického vedení. Server Politico zašel ve své spekulaci tak daleko, že za poslední osobu, která Sanderse drží v pokračujícím boji proti bývalé ministryni zahraničí, označil jeho ženu Jane. Až ona rozhodne, že je čas se vzdát, Bernie se vzdá, tvrdí respektovaný server.

Youtube: Sandersův boj pokračuje

Video:
8.6.

Do amerických prezidentských voleb zbývá 152 dní

Hillary Clintonová si prozíravě počkala a za vítězku demokratické soutěže o prezidentskou nominaci se nevyhlásila v reakci na pondělní přepočet superdelegátů od agentury AP, ale až v odpovědi na sérii volebních vítězství v poslední velký primárkový den.

7.6.

Měl navíc proti sobě soupeřku, která si z osm let staré porážky z rukou Baracka Obamy odnesla právě tuto lekci: Že v primárkách se nic nepočítá tolik jako dobře propracovaná strategie na "urvání" dostatečného počtu delegátů. Clintonová vyhrála primárky zaslouženě, což nic nemění na tom, že velká část voličů Demokratické strany z ní není ani trochu nadšena, a malá část sympatizantů Demokratické strany pro ni dokonce bude mít problém hlasovat.

7.6.

Za porážku Bernieho Sanderse v letošních primárkách nemůže primárně partajní vůle vysloužilých funkcionářů. Může si za ni on sám. Co Sanders vystavěl, bylo politické hnutí, ne dobře fungující organizace, která by šla od začátku cílevědomě za sesbíráním většiny delegátů pro nominační sjezd. Až příliš často bylo zřejmé, že Sanders vede kampaň, aby dělal propagaci svému politickému přesvědčení, nikoli aby sbíral dostatek hlasů.

7.6.

Pokud by se nakrásně Sandersovi podařilo přesvědčit dostatečný počet superdelegátů, aby přeběhli od Clintonové k němu, jak vážně by mohla být brána jeho slova o potřebě slyšet vůli běžných Američanů, když ti s jasným třímilionovým náskokem preferují právě bývalou první dámu a ministryni zahraničí?

7.6.

Měl by ale akceptovat především druhý, zcela zřejmý fakt.

Pokud se posčítají hlasy všech dosud volících Američanů v demokratických primárkách, má jich Hillary Clintonová na svém kontě k dnešnímu dni 12 989 134. Pro Bernieho Sanderse hlasovalo dosud 9 957 889 lidí. Clintonová má tak před Sandersem podle statistiky serveru RealClearPolitics náskok 3 031 245 hlasů.

7.6.

S argumentem Sanderse je dvojí potíž.

Za prvé, pravidla hry byla dána dávno předem a tím, že Sanders do souboje o demokratickou nominaci vstoupil, je přijal rovněž za svá. Superdelegáti skutečně mají ve výběru prezidentského nominanta Demokratické strany silné slovo, má to ale svůj důvod. Strana, její funkcionáři i zasloužilí politici, si chtějí ponechat slovo v tom, kdo je bude v boji o Bílý dům zastupovat. Chtějí, aby v konečném rozhodnutí byly zohledněny i jiné ohledy, než je jen "vůle lidu". Nechtějí si nechat "ukrást stranu", tak jako se to letos povedlo republikánům s Trumpem.

To všechno Sanders věděl a naprostá většina superdelegátů si nyní myslí, že vhodnějším prezidentským aspirantem je Hillary Clintonová. Bernie Sandersovi se to může nelíbit, může se to pokoušet změnit, ale měl by akceptovat realitu, která je zřejmá: Demokratická strana jako organizace chce ukončit vnitřní boj a soustředit se na ten proti republikánskému nominantovi.

7.6.

Ačkoli je tedy Hillary Clintonová de facto konečně očekávanou vítězkou, pozornost se teď krátkodobě ještě upře na jejího soupeře, vermontského senátora Bernieho Sanderse. Ten se v předvečer toho, než přišla zpráva o "protnutí cílové pásky" Hillary Clintonovou, nechal slyšet, že pro něj zápas o demokratickou nominaci nekončí. Jako argument vytáhl, že Clintonová - i po sečtení hlasů v Kalifornii a New Jersey - bude mít zajištěnu většinu jen díky hlasům superdelegátů, tedy stranických funkcionářů, nikoli zásluhou delegátů, kteří byli rozdělení v primárkách, tedy na základě hlasování lidí. A že on se během příštího měsíce, před začátkem stranického sjezdu, pokusí přesvědčit dostatečný počet superdelegátů, aby poměr sil zvrátil ve svůj prospěch.

7.6.

Jak se mohlo stát, že očekávaná zpráva nepřišla až po úterním hlasování v šesti státech, především pak v New Jersey a Kalifornii? Agentura AP, která platí za oficiálního ohlašovatele volebních výsledků v USA, znovu obvolala takzvané superdelegáty a občerstvila tak inventuru preferencí této početné skupiny, která má místo na nominačním sjezdu jisté, zato hlasovat může pro toho, kdo se jí víc zalíbí. A právě z této občerstvené statistiky vzešel údaj, že Hillary Clintonová už má většinu potřebnou pro získání nominace jistou.

7.6.

Do amerických prezidentských voleb zbývá 153 dní

Potřebovali jste ještě nějaký důkaz, že americké prezidentské volby, momentálně stále ve své primárkové fázi, jsou "divné"? Pak přišel dnes v noci. V USA se nekonalo žádné hlasování, žádné volby, přesto přišla zpráva, že Hillary Clintonová se přehoupla přes kýženou hranici delegátů na nominačním sjezdu Demokratické strany.

1.6.

Hillary Clintonová se pochopitelně kvůli hloupému přívlastku, kterým ji častují Severokorejci, nemusí dělat starosti. Je dokonce velmi pravděpodobné, že pochvalu, kterou si od nich vysloužil Trump, použije v předvolební kampani při přesvědčování, ehm, tedy spíš odrazování amerických voličů.

S čím si ale starosti dělat musí: jestli něco průběh republikánských primárek ukázal, pak to, že strašení Trumpem na americké voliče letos nezabírá. Pochvaly ze Severní Koreje v kampani fungovat nebudou. Clintonová se musí pokusit o něco, co se jí dosud během roku, kdy ona sama vede svůj druhý boj o Bílý dům, zoufale nedaří. Tedy přesvědčit Američany pozitivně o tom, že právě ona představuje lepší budoucnost pro jejich zemi.

1.6.

Severokorejský deník zašel ve svém komentáři tak daleko, že poradil americkým voličům, koho určitě nemají volit. "Prezident, pro kterého američtí voliči musí hlasovat, není hloupá Hillary, ale Trump," napsal doslova komentátor.

1.6.

Do amerických prezidentských voleb zbývá 159 dní

Donalda Trumpa to trápit nebude, s jeho preferencemi to dozajista ani trochu nepohne, přesto to stojí za zaznamenání: DPRK, deník oficiálně vycházející ve stalinistické Severní Koreji, ho ve svém komentáři označil za moudrého politika a prozíravého prezidentského kandidáta.

Trump si tuto pochvalu vysloužil zejména svým výrokem, že by byl ochoten stáhnout americké jednotky z Jižní Koreje, což severokorejští bolševici v komentáři rovnou označují za počátek sjednocení poloostrova. Pomohlo určitě i to, že Trump dal najevo svou ochotu setkat se oficiálně se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem.

30.5.

Pro řadu republikánů to může být zajímavá směs a také příjemný kontrapunkt k Trumpovi. Ten se zejména v ekonomické oblasti odchyluje výrazně od dosavadního republikánského postoje "čím méně státu, tím lépe". Pro voliče, kteří mají fiskální konzervatismus za posvátnou věc, je libertariánská kandidátka zajímavou volbou. Zvlášť pokud nemají vyhraněně konzervativní postoje v sociálních otázkách.

30.5.

Co obecně od libertariánů čekat? Jejich program je kombinací konzervatismu v hospodářské politice a liberálního postoje v sociálních otázkách. Přísná, úsporná rozpočtová politika, co nejmenší zásahy státu do ekonomiky, co nejnižší daně. Na druhé straně vstřícný postoj k imigrantům, sňatkům homosexuálů, podpora legalizace měkkých drog. A to vše zarámováno lehce izolacionistickou zahraniční politikou, stavící se proti vojenským intervencím USA v zahraničí.

30.5.

Zvolení obou pánů za kandidáty libertariánů oslabuje zároveň tlak v části Republikánské strany na postavení "nezávislého" kandidáta, který by konkuroval ve volbách Trumpovi. Do této snahy je zapojen například poslední prezidentský kandidát republikánů Mitt Romney. S ohledem na blížící se konečný termín pro uzavření kandidátek i to, že se až tak nikdo o nezávislou republikánskou kandidaturu nehlásí, může být pro Romneyho a jemu mezi republikány podobné podpora Johnsonovi s Weldem elegantním vybruslením ze situace.

30.5.

Skutečnost, že libertariáni právě letos nominují dva ex-republikánské politiky s exekutivní zkušeností, není náhoda. Kandidátka Johnson-Weld má představovat solidní alternativu pro republikánské voliče, kteří nehodlají hlasovat pro Trumpa.

30.5.

Tento fakt otevírá možná až nečekanou příležitost pro Libertariánskou stranu. Partaj, která ve Spojených státech působí 45 let, si v neděli na bouřlivém kongresu vybrala prezidentského a viceprezidentského kandidáta do letošních voleb. Soupeřem Trumpa a Clintonové se stal Gary Johnson, politik, který v barvách Republikánské strany působil dvě volební období ve funkci guvernéra Nového Mexika. Viceprezidentským kandidátem libertariánů je další bývalý republikán a guvernér William Weld (v Massachusetts vládl v letech 1990 až 1997).

30.5.

Letošní volby jsou mimořádné v jednom ohledu: obě hlavní politické strany se rozhodly nominovat kandidáty, kteří jsou v historickém srovnání mimořádně nepopulární. Jak Donald Trump, už jistý kandidát republikánů, tak Hillary Clintonová, už brzy jistá kandidátka demokratů, odpuzují podle průzkumů veřejného mínění přes polovinu americké populace, což je věc nevídaná.

30.5.

Do amerických prezidentských voleb zbývá 161 dní

Spojené státy mají s malými výjimkami po celou dobu své existence spolehlivě dvoustranický systém. Za posledních sto let stojí za zmínku snad jen dvoje volby, kdy se objevil tak silný kandidát třetí strany, že měl moc a sílu ovlivnit konečný výsledek. V roce 1992 kandidoval jako nezávislý miliardář Ross Perrot a připsal si 19 procent hlasů (doteď se spekuluje, jak moc jeho výsledek přispěl k porážce George Bushe staršího a vítězství Billa Clintona). Pro letošní rok ještě zajímavější volby proběhly v roce 1912, kdy bývalý prezident Theodore Roosevelt nezískal republikánskou nominaci, založil narychlo vlastní Progresivní stranu a v jejích barvách dokázal získat 27 procent hlasů (kandidát republikánů, tehdejší prezident William Howard Taft, dostal o čtyři procenta méně.)

26.5.

Jaké to paradoxy: byli to právě tito delegáti, kteří v ještě nedávno často splétaných scénářích měli Trumpa o nominaci připravit. A byl to právě tento složitý delegátský systém, který Trump častoval nevybíravými přívlastky a obviňoval ho, že byl stvořen, aby mu zatarasil cestu k vítězství.

26.5.

Šestadvacátý květen se v historických análech stane dnem, kdy si Donald Trump definitivně zajistil republikánskou nominaci na prezidenta. Podle agentury AP, která v USA platí za oficiálního "volebního skrutátora", se právě dnes Trump přehoupl přes absolutní většinu delegátů pro nominační sjezd. Paradoxně, stalo se tak v den, kdy se nikde nehlasovalo. Pro Trumpa se vyjádřil dostatek delegátů, kteří nezískali mandát v přímém hlasování voličů.

26.5.

Pokud by takto velká část Obamových voličů skutečně přeběhla k Trumpovi, pak to velmi zvyšuje jeho šance na vítězství v duelu s Clintonovou. Bývalá ministryně zahraničí má pro nejbližší měsíce dva nejdůležitější úkoly: sešikovat za svou kandidaturou voliče jejího soupeře z primárek Bernieho Sanderse a sešikovat stejným způsobem i voliče Baracka Obamy. Otázka, zda se jí to podaří, skýtá odpověď na jinou hádanku: zda se v lednu příštího roku stane novou americkou prezidentkou.

26.5.

A ještě jedno velmi varující číslo pro Clintonovou s vyhlídkou na souboj s Trumpem. Podle průzkumu pro televizi ABC a deník Washington Post se 15 procent voličů Baracka Obamy z minulých voleb chystá letos hlasovat pro Trumpa. Opačně je počet přeběhlíků menší: jen šest procent voličů Mitta Romneyho z roku 2012 chce letos volit Hillary Clintonovou.

26.5.

Výsledky čerstvých průzkumů přitom ukazují, že Hillary Clintonová může mít celkem potíž s tím, získat si na svou stranu všechny dosavadní sympatizanty Bernieho Sanderse. Sondáž, kterou si nechaly zpracovat televize NBC a deník Wall Street Journal, ukázala, že pouze 66 procent Sandersových voličů hodlá v souboji Clintonová - Trump volit bývalou ministryni zahraničí.

26.5.

Jak moc tomuto výsledku přikládat význam a co prakticky znamená?
1. Hlavní význam spočívá v níže naznačeném: zasazuje do reality halasně vykřikované odhady, že Trump v podzimním volebním finále nemá šanci. Má, a reálnou.
2. Další nejdůležitější věc, kterou je třeba brát v patrnost: výsledek zrcadlí prostou skutečnost, že boj mezi několika republikánskými kandidáty už skončil. Strana sice zůstává rozpolcena, ale Trump nemá žádného konkrétního soupeře. Pokud se podíváte na historická data, vidíte, že i v předchozích předvolebních kampaních zaznamenal kandidát, který se čerstvě zbavil vnitrostranické konkurence, nárůst preferencí. Mohl se jmenovat třeba Mitt Romney nebo John McCain.
3. Výsledek ukazuje i na to, že demokraté zůstávají momentálně daleko víc rozpolceni než republikáni. Bude na Hillary Clintonové, až definitivně vyrohuje ze souboje Bernieho Sanderse, aby prokázala, že dokáže stranické řady sešikovat za sebou alespoň tak jako Donald Trump.

26.5.

Do amerických prezidentských voleb zbývá 164 dní

Hlavní a nejdiskutovanější aktuální událostí předvolební kampaně v USA je skutečnost, že v široce citovaném a respektovaném průměru průzkumů počítaném serverem RealClearPolitics Donald Trump předstihl Hillary Clintonovou. Sice jen o pouhé dvě desetiny procenta, přesto jde o významnou věc. Zvláště pak ve světle donedávna četných komentářů, jak realitní magnát nemá ve volbách proti bývalé ministryni zahraničí a první dámě šanci.

Foto: Aktuálně.cz
Ikona - Logo Aktuálně.cz

Milí čtenáři,
už od 18. ledna pro vás průběžně sledujeme a glosujeme zajímavé dění kolem amerických voleb 2016. Aby se vám náš online přenos dál rychle a komfortně načítal, zakládáme nový, už třetí v pořadí (stránka s prvním i druhým už byla příliš dlouhá).
Pokud si chcete přečíst naše poznámky a glosy, které jsme publikovali od 18. ledna, není nic snazšího než kliknout na odkaz, resp. pouták níže.

Pavel Tomášek Pavel Tomášek
Aktualizováno 10. 6. 2016 12:11
 

Právě se děje

před 28 minutami

V benešovské nemocnici bude omezený režim nejméně ještě v pondělí

Benešovská nemocnice bude fungovat v omezeném režimu přinejmenším ještě v pondělí. Po útoku kryptovirem v noci na středu nelze spustit přístroje včetně počítačové sítě, plánované operace byly zrušeny. Na nápravě budou přes víkend dál pracovat IT specialisté. Vedení kraje předpokládalo, že počátkem příštího týdne již nucené omezení skončí, aktuální zprávy z nemocnice tomu ale nenasvědčují. "Stále trvá nouzový stav nemocnice, a to zatím do pondělí 16. 12. včetně," řekl mluvčí zařízení Petr Ballek.

Lékaři mohou pacientovi například ošetřit odřeninu nebo zašít řeznou ránu, zvládnou běžné převazy a kontroly. Pokud ale bude potřeba rentgen, je to problém. Nemocnici se však podle mluvčího podařilo zajistit, že zaměstnanci dostanou výplaty standardní elektronickou cestou na své účty

Další zprávy