Raleigh - Úřady ve Spojených státech v minulém století sterilizovaly desítky tisíc žen. Na neetické praktiky upozornil případ Elaine Riddickové ze Severní Karolíny.

Dnes sedmapadesátiletá Afroameričanka má sice velkou rodinu a dům plný dětí, jen jedno z nich je ale její vlastní. Ostatní jsou adoptované.

Jediného vlastního syna porodila ve čtrnácti letech poté, co byla znásilněna. Když se v osmnácti letech šťastně provdala a chtěla zplodit další potomky, nešlo to.

Až po letech lékaři přišli na to, že byla při císařském řezu sterilizována. A nejen ona. Stejný osud potkal od dvacátých do sedmdesátých let minulého století dalších šedesát tisíc žen po celé Americe. Úřady nechávaly v tichosti sterilizovat ženy, u nichž předpokládaly, že se o své děti nepostarají a nevychovají z nich pracovní sílu.

"Takoví lidé byli předem vyčleněni ze společnosti, často jen kvůli barvě pleti," potvrzuje Paul Lombardo z právní fakulty Univerzity státu Geogria. Za sterilizací stála snaha snížit náklady na sociální pomoc nejchudším vrstvám obyvatelstva.

Se zákrokem souhlasila pouze Elenina matka, zda si ale uvědomovala, co vlastně podepisuje, už se ale asi nikdo nedozví. Úřední dokument totiž stvrdila pouze křížkem.

"Říkali, že jsem slabomyslná a promiskuitní. Ani jedno z toho není pravda. Vždy jsem se o sebe byla schopna postarat sama a promiskuitní jsem nikdy nebyla, " cituje americká televize CBS Elaine Riddickovou.

Na to, že ji lékaři ve čtrnácti letech sterilizovali, navíc přišla náhodou. "Byla jsem často nemocná, hodně jsem krvácela a omdlévala, tak jsem šla k doktorovi," popisuje.

V Severní Karolíně bylo podle dostupných informací "úřední" sterilizací postiženo na sedm tisíc žen.

Za celoživotní neplodnost 20 tisíc

Místní samospráva uvažuje o odškodném. Jak velká by měla být částka, která by ženám kompenzovala celoživotní neplodnost, ale půjde stanovit jen velmi těžko.

Zatím nejpravděpodobnější se zdá, že každá sterilizovaná žena dostane dvacet tisíc dolarů, což odpovídá přibližně 343 tisícům korun. 

"Není to ani náhodou dost na to, aby mi to vynahradilo utrpení, které prožívám celý život. Jsem z toho šílená. Už mě nebaví skrývat své city," dodala Elaine Riddicková.

Podobně hovoří i další lidé. "Moje prateta byla sterilizovaná v roce 1930. Řekli jí, že musí na operaci slepého střeva. Z operace apendixu se ale nakonec vyklubalo podvázání vejcovodů. Každá kompenzace za takový čin se mi zdá malá," svěřila se časopisu Time příbuzná dvou postižených žen Karen Becková.

Už to, že se veřejná diskuse na toto téma vůbec rozběhla, ale lze považovat za velký úspěch. Ve zbylých jedenatřiceti státech Unie, kde úřady přikročily k obdobným praktikám, se o odškodnění obětí zatím ani neuvažuje.

Předpisy povolující sterilizaci byly napsány tak, aby znemožnily pozdější žaloby postižených žen. Jednotlivé státy proto k odškodnění obětí nemůže nikdo nutit.