Režisér, kameraman, scenárista, ale také střihač a zvukař Vadim Kostrov odletěl už 3. března se dvěma přestupy do Istanbulu. Následně se usadil v Paříži. Emigrovala s ním jen jeho žena, zbytek rodiny zůstal v Rusku - v Jekatěrinburgu a jeho rodném městě Nižnij Tagil, kde stojí známá továrna na tanky Uralvagonzavod.
Rusko opustila i část filmařových přátel. S těmi, co v zemi zůstali, je stále v kontaktu. Většina z nich si dopady války, kterou jejich země vede proti Ukrajině, teprve začíná uvědomovat, protože mobilizace se nyní dostala i do velkých měst. "Povolávací rozkazy dávají bezpečnostní složky i lidem v metru nebo je rozdávají do aut, která zastaví. Nezáleží na tom, kdo jste nebo jestli máte nějaké vojenské zkušenosti," popisuje třiadvacetiletý režisér.
Podle něj lidé v ruských městech doposud nerozuměli, že je válka, protože se jich netýkala. To se ale s mobilizací, kterou Vladimir Putin vyhlásil minulou středu, změnilo. "Teď už se její součástí Rusové stali. Ti stejní lidé, co ještě v létě utráceli a jezdili na dovolené, nyní stojí ve frontách na hranicích," popisuje režisér šesti celovečerních filmů. "Dříve se říkalo, že když chce být člověk izolovaný od okolního světa, musí na Sibiř. Teď lidé nejsou v bezpečí ani tam," říká s tím, že do války se může nyní dostat skoro každý.
Americký deník Washington Post napsal, že do sousedních zemí už prchlo více než 180 tisíc Rusů. U hranic s Gruzií stojí až 30kilometrová fronta aut a na přechod hranic lidé čekají až čtyři dny. Podmínky jsou navíc horší než v březnu, kdy odjížděl Vadim Kostrov. "Letenky z Moskvy s přestupy do Istanbulu nás stály 300 tisíc rublů (v březnu v přepočtu 68 tisíc korun), za to si můžete v Rusku koupit auto. Teď je to šílené, letenka jenom do Gruzie stojí milion rublů (440 tisíc korun), a to není nijak daleko. Ve skupinách na Facebooku se lidé proto baví o možnosti pronajmout si celé dopravní letadlo. Když se naplní dvě stě lidmi, tak to pořád vyjde mnohokrát levněji, než si koupit letenku z Ruska," líčí.
Propaganda a válečné pomníky byly předpovědí
Mnoho Rusů ale podle Kostrova půjde na Ukrajinu bojovat dobrovolně. "Velký vliv má propaganda. Pořád jsme zvyklí slýchat o fašistech a nacistech, kteří spoustu lidí, jako mého dědu, připravili o část rodiny. Proto když pak lidé slyší, že jsou někde fašisté, něco to v nich spustí. A protože se bojí, tak se část z nich rozhodne jít do války zabíjet," vysvětluje.
Mladý filmař také poukazuje na to, že na mnoho Rusů působí neustálá přítomnost vojenské techniky. "V každém ruském městě máme vrtulníky, zbraně, nejčastěji ale tanky. Vždy tam stály jako předpověď toho, co přijde. Byla to předpověď, kterou jsme ignorovali. Teď mě to děsí.
Sám si u tanku jako malý hrál, jak také zobrazuje i ve svém filmu Podzim, který je částečně autobiografický. "U tanku jsme se potkávali, hráli si tam, v zimě jsme sáňkovali. Byla to normální věc, dokonce nám to přišlo i cool. Vždycky kolem byla spousta dětí," popisuje Kostrov s tím, že i při natáčení kolem štábu vyčkávalo asi šest dětí, než je k němu pustí. "Tank je u nás jako jakákoliv jiná věc na hřišti," dodává.
Jediné řešení je revoluce
Kostrov také kritizuje ruské vedení. Říká, že mu nevěří ani slovo, protože se jedná o "vrahy, kteří si vymysleli paralelní vesmír stvořený ze lží." Řešení vidí v revoluci, která by vládce v Kremlu svrhla.
"Částečně už to začalo. Probíhají sabotáže vojenských objektů a v několika republikách se už mluví o tom, že by si vytvořili vlastní pasy. A až se začnou vracet mrtví lidé, kteří byli mobilizováni, tak o válce začne pochybovat víc lidí. Nakonec to nevydrží a změna přijde silou," domnívá se. "Miluju Rusko. Rusko ale není vláda, jsou to lidé."
Režisér se proto i ve svých filmech snaží ukazovat jiné Rusko. "Snažil jsem se reflektovat svou minulost a minulost své země. Moje snímky jsou portrétem běžného ruského města a také portrétem dětí mojí generace," líčí a odkazuje především na svou trilogii Léto, Podzim a Zima zachycující hlavního hrdinu v různých fázích dospívání - od harmonických vzpomínek dítěte na léto, přes první pochopení životních těžkostí až po pubertální věk spojený s vyrovnáváním se s nimi. Na trilogii měl navazovat ještě další film - Jaro. To už ale kvůli invazi natočit nestihl. "Počasí se změnilo, ale jaro pro mě nepřišlo," dodává.
Trilogii, která zaujala na mezinárodních festivalech v Lisabonu nebo Sheffieldu, představí osobně na festivalu Ostrava Kamera Oko, který začal ve středu a potrvá do neděle 2. října. "Těším se na to, až v Česku své filmy ukážu. Ostrava mi z obrázků totiž Nižnij Tagil připomíná," dodává.
