Podle posledních průzkumů má zatím navrch bývalý soupeř současné hlavy státu Viktora Juščenka v prezidentských volbách, prorusky orientovaný Viktor Janukovyč.
Oranžová revoluce odezněla, co bude dál?
Hnutí, které před rokem a půl stálo v čele Oranžové revoluce a odstranilo zkorumpovaný režim prezidenta Kučmy, je přitom už delší dobu rozpolceno.
Julia Tymošenková, kterou její bývalý spojenec Juščenko počátkem září odvolal z funkce ministerské předsedkyně, dnes stojí v čele vlastní strany a na mítincích brojí jak proti Janukovyčovi a Moskvě, tak proti možnosti, že by se s ním dnešní prezident po volbách sešel ve vládě.
"Pokud by vznikla taková koalice, jaký by pak byl význam revoluce?" ptá se Tymošenková. "Revoluce ještě neskončila, musíme pokračovat v boji," dodává.
Ukrajinci jsou přitom s výsledky reforem hrubě nespokojeni, navíc viní vládu z masivní korupce.
Země je rozdělena, západ soupeří s východem
A pokud jde o představy o budoucnosti země, zůstává Ukrajina stále dramaticky rozdělena.
Jedni vidí jedinou možnost ve spolupráci se západními zeměmi a organizacemi jako je NATO a Evropská unie, druzí se obracejí k tradiční hodnotě, kterou pro ně představuje Rusko.
Ukrajinsky hovořící, spíše nacionalistický západ hledí na Moskvu s nedůvěrou, zatímco východ země, kde převládá ruština, má Janukovyče s jeho programem za přirozenou volbu.
Důvody názorového rozdělení země lze hledat v historii. Západ státu byl stovky let pod nadvládou Rakouska-Uherska a Polska, zatímco dnes průmyslový východ byl ruský.
Krym je ukrajinský! Nebo ne?
Rozpor Rusko - Ukrajina - Západ dobře ilustruje příklad poloostrova Krymu, kde je Ruská přítomnost velmi silná.
V Sevastopolu kotví už stovky let ruská černomořská flotila, a ačkoli ji mnozí Ukrajinci vidí jako vadu na suverenitě státu, nemálo místních žádá její setrvání v přístavu i po roce 2017, kdy skončí platnost mezistátní smlouvy, která přítomnost ruských válečných lodí upravuje.
"Smlouvu je třeba obnovit, protože ta flotila sem patří. A Sevastopol je ruské město s ruským duchem," říká student Serhij.
Jeho kolegové jdou ještě dál. Michail tvrdí, že připojení Krymu k Ukrajině byl "Chruščovův politováníhodný omyl," a Ljubov míní, že by "bylo lepší, kdyby Krym zase patřil k Rusku".
Komplikovanou situaci na Krymu dokládá i fakt, že ze dvou milionů obyvatel se plných 58 procent, tedy většina, hlásí k ruské národnosti, zatímco obyvatel ukrajinské národnosti je jen 24 procent a dalších 12 procent jsou krymští Tataři. Ti se zpět na Krym vrátili po pádu Sovětského svazu z Asie, kam je deportoval Salin.
Krym: Násilná ukrajinizace, nebo upevňování národní identity?
Vzrušená diskuze panuje na Krymu také kolem jazyka, přestože používání ruštiny je na zdejších regionálních úřadech oficiálně zaručeno. Ruská komunita poukazuje na "nucenou ukrajinizaci", jejímž čerstvým důkazem má být rozhodnutí zavést ukrajinštinu na soudech.
Úřady "se snaží vymazat celou naši minulost..., abychom nenáviděli Rusy a milovali Američany," prohlašuje předák ruské komunity Sergej Cekov s poukazem na to, že z ruštiny se stal na Krymu až druhý úřední jazyk za ukrajinštinou.
Pro Ukrajince to ale znamená opak - opětné nastolení národní identity v oblasti, kde je z celkového počtu 600 škol pouze 15 tatarských a pět ukrajinských a kde ze 1200 místních periodik vycházejí pouze tři v ukrajinštině.
Kam se otočí "siamské dvojče" Ukrajina?
Předvolební Ukrajina se zmítá mezi vlivem západních států a touhou Ukrajinců vstoupit do NATO a tradičně silným vlivem Ruska, které v ní vidí jeden z opěrných bodů svých velmocenských pozic.
Nedělní volby ukáží, kterým směrem se země nakloní. Ovšem už teď je jisté, že do značné míry budou obě síly v zemi soupeři dál.
Jak řekl ruský poslanec Viktor Alksins, Ukrajina po patnácti letech samostatnosti stále vypadá jako siamská dvojčata se dvěma hlavami, z nichž "jedna hledí směrem k Moskvě a druhá na Západ". A jak dodává, tyto hlavy "nelze oddělit".
