reklama
 
 

Ukrajina rok poté: Pomeranč, co zahnívá

22. 11. 2005 12:41
Foto: Reuters
Užhorod / Praha - Pamatují si ji všichni, ale jen málokdo na ni vzpomíná s nadšením, připomínajícím byť jen vzdáleně její mrazivé noci.

Oranžová revoluce, která na Ukrajině ukončila vládu promoskevského a zkorumpovaného režimu prezidenta Kučmy, stihla za pouhý rok pozřít některé ze svých dětí, především však připravila Ukrajince o iluze.

"Skutečné reformy zatím ještě nezačaly. Lidé tu pořád mají strach," stěžuje si obyvatel Užhorodu Ivan Latko. Část jeho rodiny žije v České republice na Sokolovsku, a tak má možnost srovnávat. Při pohledu na půdu ležící ladem za městem trochu rezignovaně říká: "Většina pořád patří státu. To není jako u vás, tady se lidé bojí požádat buď o vrácení půdy nebo o její privatizaci. Stále tu fungují kolchozy."

Kdo necestuje za prací na západ od ukrajinských hranic, tak si v Zakarpatí vydělá přibližně 500 hřiven měsíčně, což je v přepočtu sto dolarů. Průměrný důchodce má měsíčně na živobytí kolem 300 hřiven, přičemž kilo vepřového pořídí za 32 hřiven.

Korupce se vrátila

Tíživá ekonomická situace však není ani zdaleka jediné, co Ukrajince rok po oranžové revoluci trápí. Politici, kteří loni v listopadu a prosinci stáli svorně před davy lidí na náměstích, začali velmi brzy hrát vlastní zákulisní hry.

Průběh oranžové revoluce si připomeňte ZDE.

Viktor Juščenko, vítěz opakovaných prezidentských voleb, si vybral za premiérku "první dámu revoluce" Juliji Tymošenkovou. Společně vyhlásili boj s korupcí, který měl začít nápravou pochybné privatizace z dob Kučmovy vlády. Skončil dřív, než stihl nabrat dech. Juščenko a Tymošenková kvůli obavám podnikatelů i investorů podepsali memorandum o platnosti privatizace.

Stejně rychle začaly novou ukrajinskou politickou elitu svírat množící se skandály. První, spíš nevinný případ měl na svědomí ministr spravedlnosti Roman Zvaryč, který lhal ohledně svého vzdělání. Následovaly spekulace o tom, že Juščenkovu předvolební kampaň sponzoroval exilový ruský magnát Boris Berezovskij. Vládní krizi pak naplno rozpoutal dnes již bývalý šéf prezidentské kanceláře Oleksandr Zinčenko, který při odchodu z funkce počátkem září obvinil několik nejvyšších státních úředníků, včetně šéfa vlivné Rady národní bezpečnosti Petra Porošenka, z korupce.

Několik dní poté Viktor Juščenko kvůli údajnému nedostatku "týmového ducha" odvolal vládu Julije Tymošenkové. Místo ní dosadil do premiérského křesla málo známého gubernátora Dněpropetrovské oblasti Jurije Jechanurova. Musel však kvůli tomu uzavřít v parlamentu spojenectví se svým nepřítelem z "oranžové revoluce" Viktorem Janukovyčem.

Mít jistotu, že nám zůstane svoboda

Mnozí z těch, kteří před rokem mrzli na demonstracích ukrajinských měst mu to nemohou zapomenout. "Loni ten pomeranč voněl hezky, ale dnes nám nějak zahnívá," hodnotí rok od oranžové revoluce starosta Užhorodu.

Očekávání lidí přitom nejsou přehnaná. Na Zakarpatí je všude cítit silná touha patřit alespoň symbolicky k Západu. Místní lidé se proto upínají k vnějším symbolům západního světa. Obdivují značkové oblečení, byť o jeho originálním původu se dá na tržnicích úspěšně pochybovat, všude jsou vidět herny plné blikajících hracích automatů.

"Chtěli bychom patřit k Evropě. Nemusíme být hned přímo členy Evropské unie, ale chceme normálně obchodovat jako jiné země," říká Jurij Marjatin, který žije několik kilometrů východně od Chustu. Po krátké odmlce přidává ještě jedno nemateriální přání: "A mít jistotu, že ta svoboda nám zůstane. Politici to slibují, ale zatím to nikdo nesplnil."

autor: David Macháček, Pavel Tomášek | 22. 11. 2005 12:41

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama