Známka zaručené tradiční speciality má spotřebiteli garantovat, že potravina či pokrm byl připraven podle registrovaných receptur a postupů. Výroba se pak může uskutečnit i mimo stát, který o registraci požádal. V Česku mají tuto značku například pražská šunka, spišské párky či tradiční lovecký salám, tuto ochranu má i neapolská pizza či šunka jamón serrano. Registrovat je možné potraviny či jídla, jež se vyrábí podle jedné receptury alespoň 30 let. Za zneužití chráněného názvu pak hrozí pokuty.
Žádost o registraci podala mezinárodní federace výrobců kebabů v Istanbulu a ke konci dubna byla zveřejněna v unijním věstníku. Tím odstartovala tříměsíční lhůta na podání námitek. Turečtí výrobci tvrdí, že první zmínky o jídle, které by se dalo označit za kebab, sahají do 15. století. Do Evropy se tento pokrm rozšířil po druhé světové válce díky masové migraci Turků do Německa. První döner kebab byl podle žádosti připraven v Berlíně v roce 1972.
Právě v Německu, kde je kebab velmi oblíbeným pouličním jídlem, však turecká žádost budí rozpaky. Ve vyjádření pro deník Hurriyet německé ministerstvo zemědělství označuje kebaby za "německou národní pochoutku". "Vytvoření nových standardů pro výrobu kebabů by mohlo podkopat jeho jedinečnou adaptaci v Německu," uvedlo podle deníku ministerstvo.
Z turecké iniciativy není podle deníku nadšená ani část výrobců v Německu, pro které by schválení ochranné známky znamenalo další byrokracii. "V Turecku nedělají dönery, jako my tady," tvrdí Arif Keleş, který připravuje tento pokrm v Berlíně. Podle něj by dodržovaní parametrů obsažených v žádosti bylo výzvou.
