"Od pobytu ve vězení mám problémy s páteří a mám zpřetrhané všechny šlachy na nohou. Necítím chodidla," líčí Abdelmagid deníku Aktuálně.cz následky drsného zacházení, kterému jsou vězni v Súdánu vystaveni. V mnoha případech se přitom za mříže dostanou nevinní lidé. Jen proto, že nesouhlasí s režimem.
Od konce 80. let v muslimském Súdánu vládne autoritářský prezident Umar Bašír. Ten v zemi v roce 1989 provedl vojenský převrat a následně zavedl přísné islámské právo šária. Nepohodlnou vrstvou se pro něj stali mimo jiné lidé, kteří měli blízko k súdánskému expremiérovi Sádikovi Mahdíovi. Právě jeho vládu Bašír v roce 1989 svrhl pučem.
Na "černou listinu" se tak dostal i Abubakr Abdelmagid, který ještě před převratem působil jako sekretář předsedy strany Mahdího a současně i jako sekretář Mahdího Lidové strany Umma. V obou funkcích setrval i po roce 1989 (s výjimkou let 1989-1991, kdy byl Mahdí ve vězení - pozn. red.) a na své politické působení tvrdě doplatil.
"Prostě si pro mě přišli do práce a už si mě tam (ve vězení) nechali," popisuje muž ze súdánské metropole Chartúm. Za mřížemi skončil za posledních třicet let opakovaně. Naposledy strávil ve vězení v Chártúmu šest let.
Cela dvakrát na dva metry
Musel vytrpět zasouvání kovových drátků do přirození, jindy ho zase vězeňský personál postříkal vodou z hadice a nechal ho kutálet se po zemi, zatímco ho dozorci hadicemi mlátili. "Dva nebo tři dny jsme museli jen klečet. Nesměli jsme si lehnout, ani dělat nic jiného," říká Abdelmagid.
Kdo je Abubakr Abdelmagid?
Patřil k politicky aktivním lidem v Súdánu před vojenským pučem v roce 1989 i po něm. Kvůli blízkým vazbám na opozičního vůdce Sádika Mahdího byl opakovaně ve vězení. V minulosti pobýval v exilu v Egyptu a Eritreji.
Po udělení amnestie se v listopadu 2018 dostal na svobodu a díky manželce, která je držitelkou občanství EU, odcestoval do České republiky.
Narodil se v roce 1962 v súdánské metropoli Chartúmu. V Egyptě vystudoval vysokou školu a v současné době žije v Praze, kde s manželkou vychovává čtyři děti a navštěvuje kurzy českého jazyka.
Když byl v 90. letech zatčen poprvé, pobýval spolu s dalšími pěti lidmi v cele o rozloze dvakrát dva metry. Stísněný prostor opouštěli jen zřídkakdy, i jídlo jim podávali skrze dvířka od cely. V koupelně pak nemohli strávit více než jednu minutu.
Nebýt amnestie, díky které byli během minulého roku v Súdánu propuštěni všichni političtí vězni, musel by Abdelmagid kruté podmínky snášet dál.
Z posledního pobytu za mřížemi se dostal loni v říjnu. Od poloviny listopadu pobývá v České republice. Dostal se sem díky své ženě Aishe Hamzové, která má české občanství. Žije v Praze už několik let, její otec pocházel ze Súdánu, matka je Češka. Abdelmagid jí potkal právě v africké zemi, kde Hamzová studovala na vysoké škole. V Praze může legálně pobývat díky zákonu, který umožňuje slučování rodin.
Podle Abdelmagida měl na loňské amnestii velkou zásluhu Mahdí, který za její prosazení velmi bojoval. Bývalý premiér stále platí za klíčového opozičního vůdce a podle Abdelmagida, který v roce 1996 krátce pobýval v exilu v Egyptě a v roce 2000 v Eritreji, by ho lidé rádi znovu viděli u moci, kdyby se podařilo svrhnout současný autoritářský režim.
Došla mouka a lidé se vzbouřili
V Súdánu od 19. prosince probíhají masové demonstrace, jejímž impulsem byla katastrofální hospodářská situace, která vyvrcholila tím, že v zemi došla i tak základní surovina, jakou je mouka. "Všechno to začalo tím, že přestala být mouka, a tedy i chléb," líčí Abdelmagid a jeho žena Aisha Hamzová vysvětluje, že pro Súdánce je chleba nejběžnější příloha, stejně jako pro Čechy třeba rýže nebo brambory.
"Teď už jsou ti lidé opravdu bezradní. Je jim už skoro jedno, jestli umřou při demonstracích, nebo hlady," myslí si Hamzová. Podle jejího manžela jsou současné demonstrace mnohem silnější než kterékoliv předchozí.
Lidé v ulicích se postupně objevili i v dalších městech a teď už protesty zuří po celém státě. Abdelmagid vysvětluje, že na tom mají velkou zásluhu i sociální sítě, na kterých Súdánci burcují k protestům nejčastěji pod hashtagem #SudanUprising (súdánská vzpoura - pozn. red.). Skrze aplikace jako WhatsApp, Instagram, Facebook nebo Twitter se také snaží šířit informace o protestech včetně fotografií a videí, které zachycují těžce zraněné lidi. Režim se sice snaží dostat pod kontrolu i internet, ale není schopen veškeré komunikační kanály stoprocentně monitorovat.
Súdán se pod vládou Umara Bašíra potýká s obrovskými humanitárními i ekonomickými problémy. Server Index Mundi uvádí, že necelá polovina z asi 40 milionu obyvatel žije pod hranicí chudoby.
Súdán se navíc nachází na americkém seznamu sponzorů terorismu, obdobně jako například Írán nebo Sýrie. Zemi příliš nepomohlo ani to, když Spojené státy před rokem zrušily po dvaceti letech obchodní sankce proti Súdánu. Ekonomové, investoři i banky si od afrického státu stále drží odstup. V roce 2011 se navíc od Súdánu odtrhl jih území, který má tři čtvrtiny zásob ropy. Vznikl tak Jižní Súdán, ve kterém od roku 2013 panuje občanská válka.
Návrat do Súdánu
"V Súdánu je problém s odpadem a kanalizací. V poslední době se objevilo také velké množství onemocnění rakovinou. Říká se, že část kanalizace odtéká i přímo do Nilu, odkud se bere pitná voda. Problémy už přiznala i sama vláda a neví, co s tím," popisuje poměry v zemi Abdelmagidova manželka Hamzová s tím, že lidé se nedostanou pomalu ani k lékaři.
Už nyní vláda proti demonstrantům tvrdě zasahuje, zatýká je i zabíjí. Podle Abdelmagida mohly být zatčeny dva až tři tisíce osob, přesné statistiky ale neexistují.
Šestapadesátiletý Abubakr Abdelmagid proto nyní o návratu do rodné země vůbec neuvažuje. Pravděpodobně by ho zatkli hned na letišti po přistání. Po možném pádu nynějšího režimu by ale změnil názor. "Cítím, že mám obrovský deficit vůči své rodině, pro kterou jsem tady šest let nebyl," říká Abdelmagid s tím, že ho ale trápí, že zatím neumí český jazyk a vyhlídky na českém trhu práce pro něj také nejsou moc příznivé.
