Analýza - Apokalyptická slova použil na mezinárodní bezpečností konferenci v Mnichově ruský premiér Dmitrij Medveděv
Varoval, že pokud do konfliktu v Sýrii vstoupí další země, hrozí "totální a dlouhá" válka, a současnou situaci ve světě nazval novou studenou válkou.
Krátce poté turecké dělostřelectvo zaútočilo na pozice syrských Kurdů. Ti spolupracují s Ruskem a stejně jako armáda režimu syrského prezidenta Bašára Asada získávají díky ruským náletům území na úkor povstalců. Jak islamistických, tak i umírněných ze Svobodné syrské armády (FSA) a dalších skupin.
Damašek dokonce tvrdí, že o víkendu překročila turecko-syrskou hranici zhruba stovka mužů s obrněnými vozidly a zbraněmi, kteří se zapojili do bojů proti syrským jednotkám, postupujícím za intenzivního ruského bombardování.
Nedosti na tom. Sami Turci potvrdili, že Saúdská Arábie poslala první čtyři letouny F-16 na tureckou leteckou základnu Incirlik. Saúdové avizovali, že jsou ochotni vyslat do Sýrie pozemní síly, aby se zapojily do bojů proti teroristické organizaci Islámský stát (IS).
Tento krok však analytici sledující Blízký východ interpretují spíše jako snahu zachránit pro povstalce, co se ještě zachránit dá. Protože Asad postupuje od začátku roku na mnoha frontách, na zemi mu pomáhají íránské Revoluční gardy a libanonský Hizballáh.
Válka se internacionalizuje
Saúdské nabídce zásahu v Sýrii zpočátku málokdo věřil, protože Saúdové už jsou vojensky angažováni v Jemenu a existují také pochybnosti, zda budou riskovat vstup do konfliktu, v němž figuruje ruské letectvo a ruský systém protiletadlové obrany S-400.
Přílet prvních saúdských letadel na základnu ale potvrdil turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu. Incirlik je vzdálena vzdušnou čarou pouhých 160 kilometrů od syrské základny Hmejmím, ze které vzlétají ruské bombardéry.
Dochází tedy k čím dál větší "internacionalizaci" syrské války. Zapojují se stále další a další státy, které mají zájem, aby ten či onen ve válce neprohrál nebo aby alespoň neztratil všechno. Zatím poslední je Polsko, jehož stíhací letouny F-16 budou monitorovat oblasti kontrolované džihádisty z IS.
Rusko, Írán a Hizballáh dělají vše pro to, aby Asadův režim zvítězil, ne se pouze udržel. Rusové dodávají syrským jednotkám podle médií zbraně už zdarma, včetně moderních tanků T-90. Ty dosud syrská armáda neměla.
Saúdská Arábie a Turecko chtějí, aby zvítězila opozice. Zatímco Asadův režim se opírá o náboženskou komunitu alávitů, spřízněnou se šíitským islámem (také proto Asada podporují Írán a Hizballáh - pozn. red.), proti režimu bojují sunnité, za jejichž hlavního obhájce na Blízkém východě se považuje Saúdská Arábie.
Pro Turecko má stále se rozšiřující konflikt další rozměr. Syrští Kurdové jsou de facto nezávislí, představují dnes už velkou vojenskou sílu. Jakékoliv zmínky u kurdské nezávislosti tak posilují strach tureckých politických elit z kurdského separatismu i na východě Turecka.
USA versus Turecko
Turkolog Petr Kučera minulý týden v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že turecká armáda může do Sýrie vstoupit právě kvůli pocitu ohrožení ze strany Kurdů. Jeho předpověď se tedy splnila už za několik dní.
"Otázkou je, zda Turecko podnikne dlouhodobou invazi. Dříve bych řekl, že by se Turecko nenechalo do tak složitého konfliktu vtáhnout, ale v souvislosti s posledním vývojem, sestřelením ruského letadla a tvrdou rétorikou prezidenta Erdogana si dnes už tak jistý nejsem. Takovou, řekněme, červenou linií, za kterou je vývoj pro Turecko nepřijatelný, je určitě vytvoření kurdského státu na severu Sýrie. Zvláště pokud by se syrští a iráčtí Kurdové spojili a vypadlo by to na vytvoření velkého kurdského státu. Tedy státu, který by nějakým způsobem mohl destabilizovat Turecko prostřednictvím tureckých Kurdů," uvedl Kučera.
Vývoj ale proti sobě staví dva spojence NATO - Spojené státy a Turecko. Američané syrským Kurdům - stejně jako Rusové - pomáhají, protože bojují proti Islámskému státu.
Odmítají je označit za teroristy, jak to žádá turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.
S počtem několika desítek letadel a provládními jednotkami na postupu však má zatím v Sýrii hlavní slovo Rusko, a nikoliv Spojené státy nebo Turecko.
"Rusko drží v ruce trumfy, protože má v Sýrii přítomnou vojenskou sílu, která mu umožňuje lepší vyjednávací pozici," řekl agentuře Reuters Norbert Röttgen, předseda zahraničního výboru německého Bundestagu a poradce kancléřky Angely Merkelové.
