Náboženská sekta na něj zaútočila v metru sarinem. Japonec teď o útoku natočil film

Jana Václavíková Jana Václavíková
17. 10. 2020 14:09
Jedno z nejčastěji připomínaných výročí v Japonsku připadá na 20. března. V ten den roku 1995 náboženská sekta Óm šinrikjó spáchala sérii teroristických útoků v tokijském metru nervovým plynem sarin. Připravila o život třináct lidí a další tisíce musely být hospitalizovány. Jedním z nich byl i Acuši Sakahara, který natočil o útoku dokument Já a vůdce sekty.
Útok sarinem v tokijském metru. | Video: Reuters

Události z 20. března 1995 si Sakahara pamatuje dodnes velmi přesně. Byl slunečný den a on, tehdy 29letý, spěchal do práce na důležitou prezentaci.

Pamatuje si i jednoho z cestujících v metru, staršího muže, který vypadal, že podřimuje. Pod ním ležel plastový sáček obalený novinami, ze kterého se vylévala nějaká tekutina. "Normálně mi nevadí ani sedět v nočním metru vedle zvratků, ale tehdy jsem si sedl jinam," vzpomíná na osudovou jízdu nyní čtyřiapadesátiletý Japonec Sakahara.  

"V metru jsem si četl noviny, kde byl článek o zatčení jednoho z členů sekty Óm šinrikjó. Pak jsem začal mít problémy s vnímáním, myslel jsem si, že jsem přepracovaný nebo že jsem si špatně vyčistil kontaktní čočky. Až později jsem ucítil zvláštní zápach, takový ovocný, jako je cítit nátěrová barva. Bylo to nepříjemné," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Přesedl si proto do vedlejšího vagonu. 

O pár stanic dál podřimující muž omdlel a vlak se zastavil. "Měl jsem jeden z těch momentů, kdy si všechno spojíte - sáček na zemi, článek, co jsem právě četl, a taky několik týdnů starou zprávu o tom, že se Óm snažila provést už v létě útok sarinem," vysvětluje Sakahara, proč metro raději opustil a jel taxíkem.

"Když jsem přijel do práce, necítil jsem se dobře a přišlo mi, že se postupně zatahuje nebo že máme nějaké problémy s elektřinou," popisuje své první zdravotní potíže. Šel proto do nemocnice, která ale byla plná lidí - dalších pasažérů z metra.

Problémy s očima ho dodnes neopustily, ani čtvrt století po útoku. "Rychle se mi unaví a musím pravidelně používat speciální kapky na recept, které jsou docela drahé," říká s tím, že malá lahvička ho vyjde v přepočtu na 350 korun. "Kvůli tomu si musím chodit pravidelně lehnout, třeba i dvakrát nebo třikrát denně, takže nemůžu mít normální práci. Dělám, co se dá - píšu knihy a točím filmy. To můžu dělat ve svém tempu," vysvětluje autor sedmi publikací.   

Otázky, na které se těžko odpovídá

Jeho debutový celovečerní film, na kterém posledních několik let pracoval, měl premiéru letos a představí se i na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Ten nakonec kvůli pandemii koronaviru proběhne pouze on-line. Více než 220 filmů a živých debat bude po dobu konání festivalu, od 27. října do 8. listopadu, k vidění na portálu Dafilms za 350 korun.

Sakahara ve snímku "Já a vůdce sekty - současná zpráva o banalitě zla" nepopisuje, jak teroristický útok probíhal a jak si na něj pamatuje, ale snaží se pochopit, proč některé lidi láká přidat se do sekty a vzdát se všeho, co dosud znali. Členové Óm šinrikjó museli opustit své rodiny, přátele, pohodlí i peníze. 

Režisér dokumentu Acuši Sakahara (vlevo) s mluvčím sekty Arakim Hirošim.
Režisér dokumentu Acuši Sakahara (vlevo) s mluvčím sekty Arakim Hirošim. | Foto: Záběry z dokumentu Já a vůdce sekty / MDFD Ji:hlava

Odpovědi hledá spolu s Arakim Hirošim, současným mluvčím sekty. Ta pod změněným názvem Aleph funguje dodnes, přestože její zakladatel a organizátor útoku Asahara Šókó byl odsouzen k trestu smrti, který byl před dvěma lety vykonán.

S Hirošim má režisér mnoho společného - oba jsou podobného věku, pocházejí ze stejné oblasti a studovali na stejné univerzitě. Ve filmu navštěvují místa, která je spojují, a Sakahara svému druhovi pokládá řadu otázek. Hiroši ale odpovědi někdy nenachází, jako v případě, proč sekta útok vůbec spáchala.

"Beru ho jako kamaráda, ale nevím, jestli on bere mě stejně. Občas jsem z něj frustrovaný a občas jsem na něj naštvaný za to, že nevyužívá svůj život pro něco lepšího. Mimo kameru jsem mu navrhoval, že by měl sektu opustit. Pomohl bych mu," popisuje vzájemný vztah režisér. "Tlačil jsem na něj, určitě víc než jeho rodiče a bratr, možná jsem k němu byl i krutý." Jak ale dodává, žádný vliv to nemělo.

Doživotní stigma 

Araki Hiroši není prvním členem sekty, se kterým se Acuši Sahakara zná. Pár let po útoku si vzal ženu, která dříve v sektě byla a řekla mu to jen pár dní před svatbou. Jejich manželství však záhy skončilo. "I když nebyla do útoku zapojena, pořád cítila vinu. Poté co jsme se vzali, získala práci v Lucembursku, protože ovládala spoustu jazyků - japonštinu, angličtinu, francouzštinu, řečtinu i latinu. Nakonec jsme ale neodjeli, protože se její jméno objevilo na seznamu lidí spojených se sektou, a byla proto vnímaná jako teroristka. Začala z toho být frustrovaná," popisuje. 

Sakahara proto doufá, že film bude částečně působit i jako obhajoba lidí, kteří po opuštění sekty mají v životě problémy. "Nechci, aby se tyhle věci opakovaly i v životě jiných lidí," říká. 

S tím se shoduje s japonskou vládou, která sektu po útoku nezakázala, ale neustále ji monitoruje. "Máme svobodu víru, takže je vláda nemůže zakázat. Kdyby to navíc udělala, tak by se členové rozprchli po Japonsku a šlo by je hůř kontrolovat. Vláda proto čas od času schválí nařízení, které jí umožní nechat prohledat sídla sekty, zkontrolovat situaci uvnitř a prostudovat finanční výpisy," dodává Sakahara. 

Na čem se ale filmař s vládou neshodne, je postoj k obětem útoku, které podobně jako on dodnes trpí zdravotními problémy. Původně jim měly pomáhat organizace napojené na vládu, podle Sakahary už ale nefungují nebo se starají jen o zlomek obětí. "Nikdo nás neposlouchal. Pak mi jeden novinář řekl, že když budu slavný, nikdo mě už nebude moct ignorovat. I proto jsem natočil tento dokument," vysvětluje svou motivaci režisér. 

Koncem letošního října chce popsat své zkušenosti na tiskové konferenci a představit konkrétní výsledky vědeckých studií, které sledovaly dlouhodobé následky. Doufá, že to pomůže situaci obětí změnit. "Strávil jsem na tom pět let, a tak cítím velkou odpovědnost, protože mnoho lidí stále trpí. Pro tenhle film není podstatné, na jaké festivaly se dostane, je ale důležitý kvůli obětem," dodává. 

Podívejte se na trailer k dokumentu:

Já a vůdce sekty | Video: MFDF Ji.hlava
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 11 minutami

Překážkář Warholm a běžkyně Hassanová jsou nejlepšími atlety Evropy

Světový rekordman a olympijský šampion na 400 metrů překážek Karsten Warholm a univerzální nizozemská běžkyně Sifan Hassanová, která získala tři medaile na olympijských hrách v Tokiu, jsou nejlepšími atlety Evropy za rok 2021. Warholm v anketě Golden Tracks Evropské atletiky obhájil vítězství z roku 2019, Hassanová triumfovala poprvé. Loni se ceny kvůli koronaviru nevyhlašovaly.

Warholm vyhrál díky fantastické sezoně, v níž v Oslu časem 46,70 překonal bezmála tři desítky let starý světový rekord Kevina Younga a pak v nevídaném olympijském finále posunul hranici lidských možností na jednom okruhu s překážkami pod 46 sekund. Jeho výkon 45,94 by byl kvalitní i na hladké čtvrtce. Sám se na olympijský závod podíval několikrát ze záznamu v různých jazycích. "Poslouchal jsem jen ty emoce. Ty byly hlavní, i když jsem moc nerozuměl. Myslím, že to bylo dobré," usmíval se při slavnostním ceremoniálu.

Třetí rok za sebou pětadvacetiletý Nor ve své hlavní disciplíně neprohrál. Triumfoval i ve finále Diamantové ligy v Curychu. "Vždycky si myslím, že se mohu ještě zlepšit, ale teď už to bude těžší," uznal. Vzápětí ale doplnil, že motivace mu rozhodně nechybí. Ve finále evropského atletického ocenění předčil dva jiné olympijské vítěze - švédského tyčkaře Armanda Duplantise a italského sprintera Marcella Jacobse.

Hassanová v Tokiu útočila na tři zlaté medaile. Vyhrála závody na 5000 a 10.000 metrů, ale na patnáctistovce skončila třetí. Na jaře byla krátce světovou rekordmankou na 10.000 metrů. Její čas 29:06,82 z Hengela ale jen o dva dny později překonala Etiopanka Letesenbet Gideyová. Osmadvacetiletá Nizozemka na trůnu vystřídala ruskou výškařku Marii Lasickeneovou, která se díky triumfu na olympijských hrách a ve finále Diamantové ligy dostala mezi finalistky i tentokrát. Stejně jako olympijská vítězka v hodu kladivem Anita Wlodarczyková z Polska ale na hvězdnou Nizozemku nestačila.

Úspěch ženské nizozemské atletiky podtrhla překážkářka Femke Bolová, která získala cenu pro vycházející hvězdu vyhlašovanou českým viceprezidentem Evropské atletiky Liborem Varhaníkem. Jednadvacetiletá Nizozemka na své hlavní trati vyhrála všechny závody s výjimkou bleskurychlého olympijského finále, kde nestačila na americké hvězdy Sydney McLaughlinovou a Dalilah Muhammadovou. Ty se dostaly pod hranici bývalého světového rekordu, Bolová časem 52,03 překonala evropský rekord a zařadila se za ně na třetí místo historických tabulek.

Totéž ocenění v mužské kategorii si odnesl devatenáctiletý Francouz Sasha Zhoya. Na mistrovství světa juniorů dvakrát překonal juniorský světový rekord na 110 metrů překážek. Posunul ho celkem o 27 setin na 12,72 sekundy.

Zdroj: ČTK
před 19 minutami

V Itálii začala lyžařská sezóna. Lyžaři musejí mít covidový pas

V Itálii dnes začala zimní lyžařská sezona. Jako první zprovoznilo své vleky alpské středisko Breuil - Cervinia, které má sjezdovky na italské i švýcarské straně Alp, napsal deník La Repubblica. Loňskou zimní sezonu silně poznamenala epidemie covidu-19. I letos lyžaři musí dodržovat celou řadu opatření.

Podle stávajících pravidel se při vstupu do areálu musí návštěvníci prokázat covidovým pasem. Ten získají, pokud jsou naočkovaní alespoň první dávkou vakcíny proti covidu-19, mají negativní test či se uzdravili maximálně před šesti měsíci z nemoci covid-19. V areálu musí mít lyžaři také nasazenou roušku či respirátor.

Podle šéfa střediska Herberta Tovagliariho byl zájem o lyžování dnes dosti vysoký. Covidové certifikáty kontrolovali zaměstnanci ručně, fronty však nebyly moc dlouhé. V příštích týdnech chce provozovatel nainstalovat automatizovanou kontrolu certifikátů, která by odbavení měla urychlit. Systém by měl být připravený do Vánoc, kdy se do hor obvykle vypraví velký počet lidí.

Loňská zimní sezona v mnoha alpských střediscích v Itálii prakticky neodstartovala. Po dlouhou dobu platil vládní zákaz provozu vleků i cestování mezi regiony. Tehdejší kabinet premiéra Giuseppa Conteho pak provozovatelé areálů kritizovali za to, že datum spuštění vleků opakovaně odkládal. Někdy se tak stalo jen několik málo dnů před plánovaným startem. Vleky a lanovky se nakonec mohly rozjet až pozdě na jaře. Některé areály pak nabízely na ledovcích takzvané letní lyžování.

Provozovatelé lyžařských areálů však letos mají naději na lepší sezonu také díky vývoji epidemie covidu-19. Podle Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) je většina severoitalských regionů v nejnižším, zeleném, stupni rizika. Jedinou výjimkou je Benátsko, kde leží například Cortina d´Ampezzo, které je ve středním, oranžovém, stupni rizika. I tam by se ale vleky měly rozjet, až to počasí umožní.

Další zprávy