V srpnu 2011 zbytky libyjské armády, loajální Kaddáfímu, v boji s povstalci ztratily hlavní město Tripolis. Rebelové prohledávali podzemní bunkry pod diktátorovým sídlem Báb al-Azízíja v naději, že ho tam najdou ukrytého. Neúspěšně. Ještě před pádem města s jedním ze svých synů a věrnými bodyguardy v konvoji několika aut Tripolis opustil a zamířil do Syrty, svého rodiště.
O dva měsíce později ale rebelové obklíčili i toto město, Kaddáfí musel znovu prchat. Přesně před deseti lety, 20. října 2011, si ozbrojenci všimli podezřelého konvoje na silnici, takže spustili palbu. Libyjský vládce doprovázený už jen několika nejvěrnějšími strážci zamířil do kanálu pod silnicí, odkud už ale neměl šanci dostat se pryč.
Rebelové k místu dojeli, diktátora vytáhli za vlasy a bez milosti bili. Jeden z povstalců - údajně osmnáctiletý muž - neudržel nervy a svrženého vůdce postřelil do stehna a krku. Drastické scény několik lidí nahrávalo mobilním telefonem, takže ještě týž den obletěly svět.
Zakrvavený a zmatený Kaddáfí se ptá: "Co se děje? Co jsem vám udělal? Co chcete?" Na záběrech byl také slyšet hlas jednoho z velitelů povstalců, který křičel, ať na Kaddáfího nikdo nestřílí, že musí zůstat naživu. Tělo diktátora pak naložili na korbu dodávky a odvezli ho pryč. Buď zemřel cestou, nebo byl mrtvý už v té době. To se nikdy nezjistilo.
"Říkal o nás, že jsme krysy. Ale podívejte se, kde jsme našli jeho," říkal novinářům u kanálu vítězoslavně Ahmad Šahátí, člen povstaleckého komanda, které vůdce objevilo.
Pomsta kmene
Ozbrojenci Kaddáfího tělo nakonec umístili do mrazáku ve městě Misuráta. Několik dní tam proudili Libyjci, aby si ho prohlédli. Většinou ti, kteří ho nenáviděli, a tak si tento pohled užívali. "Nebo se chtěli na vlastní oči přesvědčit, že skutečně zemřel. Po tolika letech, kdy rozhodoval o životě Libyjců, tomu mnozí nebyli schopni uvěřit," napsal tehdy z místa zpravodaj agentury Reuters.
Příběh diktátorovy dramatické smrti 20. října 2011 ale měl ještě pokračování. Oním velitelem povstalců, který dostal ze Syrty informaci o útěku Kaddáfího, zastavil jeho konvoj a nařídil prohledat kanál, byl tehdy jednadvacetiletý Umar Šabán z Misuráty.
Třetí největší libyjské město hned na začátku protestů v únoru 2011 povstalo proti režimu a v bojích bylo nejvíce poškozené. Zoufalé útoky Kaddáfího jednotek na centrum města ve snaze ho dobýt neuspěly, ale Misuráta zaplatila za svůj vzdor obrovskou cenu. Téměř celá byla zdevastována a rozstřílena.
150 kilometrů od Misuráty leží Baní Valíd, které naopak zůstalo až do konce loajální Kaddáfímu. Ve městě žije kmen Varfallá, z něhož se rekrutovalo mnoho důstojníků armády a tajných služeb bývalého režimu. A právě lidé z tohoto kmene se rozhodli, že se muži, který Kaddáfího dopadl, pomstí. Šabán byl zachycen na fotografiích a videích z místa smrti diktátora a všichni jej znali.
"Chceme zničit Baní Valíd"
Příležitost k vyřízení účtů se naskytla v červenci 2012. Šabán projížděl v autě blízko Baní Valíd, když jej zastavila skupina ozbrojenců. Věděli, o koho se jedná. Další týden strávil v zajetí, jeho věznitelé jej mučili, a dokonce postřelili. Tehdejší předseda libyjského parlamentu vyjednal propuštění Šabána za výkupné.
Vrátil se ale v příšerném stavu. Francie mu udělila z humanitárních důvodů vízum, aby mohl být převezen na kliniku v Paříži. Ztratil ale mnoho krve a sil, zachránit se jej nepodařilo. V říjnu 2012 v Paříži zemřel. Jeho pohřbu se na fotbalovém stadionu v Misurátě zúčastnilo deset tisíc lidí. "Chceme zničit Baní Valíd," volal dav, toužící se pomstít znepřátelenému městu.
K tomu sice nedošlo, ale Libye i tak upadla do chaosu občanské války. Mnohaleté boje uzavřelo až loni příměří, letos 24. prosince se mají podle plánu Organizace spojených národů konečně uskutečnit parlamentní volby.
