Filmařka v souvislosti s invazí na Ukrajinu na konci loňského roku Rusko natrvalo opustila a usadila se s rodinou v Gruzii. Kromě jiného se obává toho, že Putin nebude schopen akceptovat porážku a neúspěch na Ukrajině.
Ksenija Sacharnovová v rozhovoru také popisuje, jak ruská propaganda přitvrdila. "Tak agresivní rétorika nebyla snad ani za Sovětského svazu. V některých pořadech oslavují Stalina," tvrdí.
Proč přesně jste se rozhodla odjet z Ruska do Gruzie?
Přemýšlela jsem o tom dlouho. Už v roce 2014 jsme dospěli k názoru, že poměry a moc v Rusku se nezmění, navíc začalo být patrné napětí s Ukrajinou, uskutečnila se anexe Krymu a tak dále. Mluvili jsme o tom, diskutovali. Ale bylo složité se rozhodnout, navíc se mi tehdy narodilo dítě.
Letos 24. února, kdy začala totální válka, jsme byli v šoku. Nebyli jsme dost prozíraví, abychom to předpokládali. Byli jsme, řekla bych, až naivní.
Rok 2022 byl špatný: zavřeli opozičníka Alexeje Navalného, zakázali organizaci Memorial, přesto jsme si ale nemysleli, že vypukne taková válka. Moje sestra shodou okolností žije v Irpini u Kyjeva. To je město, které dnes kvůli bojům všichni znají. Telefonovali jsme spolu předtím, než začala invaze a říkala jsem jí, ať se nebojí války, že tak daleko to nezajde.
A pak se to stalo…
Noční můra se stala skutečností. Palba zasáhla sestřin dům a ona i se svým synem odešla z Ukrajiny. Pro mě je všechno těžké, protože mám také ukrajinské kořeny. Další měsíce jsem nebyla schopná mít z čehokoliv radost.
Trávili jsme dny jen sledováním vojenských hlášení a kontaktováním příbuzných z Ukrajiny. V Rusku byla v prvních měsících války uzavřena všechna opoziční média jako televize Dožď, deník Novaja Gazeta a rozhlasová stanice Echo Moskvy. Všichni lidé, kteří nesouhlasili s vládou, byli prohlašováni za zahraniční agenty, což se rovnalo označení nepřítel lidu ze Stalinových dob.
Když Putin vyhlásil 21. září mobilizaci, můj manžel byl zrovna pracovně v Gruzii. Řekla jsem mu, ať tam zůstane, že za ním přijedeme. Když jsme to pak udělali, cítila jsem úlevu, že nevidím plakáty a billboardy, které oslavovaly takzvanou "speciální vojenskou operaci" s písmenem Z. V Moskvě visí všude.
V Rusku je přitom pořád dost lidí, kteří by třeba chtěli odjet, ale z nějakých důvodů - například rodinných - nemohou. A obnovuje se to, čemu se za sovětských časů říkalo kuchyně. Nekritizujete věci nahlas a veřejně, ale povídáte si o tom doma v kuchyni. Pokud si dnes někdo v Rusku dovolí veřejnou kritiku režimu a jeho politiky, musí počítat s pokutou, zatčením, prostě velkými problémy.
Jak moc podle vás v Rusku lidé věří tomu, že válka byla nutná a že Rusko musí nad Ukrajinou zvítězit?
Propaganda pracuje hlavně s tím, že nás ohrožuje NATO, čemuž bohužel dost lidí věří. V ruské televizi se tím neustále zaobírají. Snažím se vysílání vyhýbat, ale nedávno jsem byla na návštěvě a náhodou jsem tam zrovna viděla nějakou politickou debatu po dlouhé době a spadla mi čelist. Tak agresivní rétorika nebyla snad ani za Sovětského svazu.
V některých pořadech oslavují Stalina a naopak jsem viděla nějakou reportáž, kde očerňovali spisovatele Borise Pasternaka, autora románu Doktor Živago, kterého sovětský režim donutil odmítnout Nobelovu cenu za literaturu. Smutné je, že mnoho lidí se na takové věci dívá a přijímá je tak, jak jim jsou ukazovány. I někteří moji příbuzní a známí.
Jak náladu v zemi ovlivnila mobilizace, o které jste se už zmínila?
Řekla bych, že snížila podporu válce na Ukrajině. Z Ruska po jejím oznámení odjížděli i lidé, kteří invazi podporovali, ale sami v ní nechtěli bojovat a rozhodně v ní nechtěli zemřít. Víc Rusů začalo zastávat názor, že by se měla vést s Ukrajinou nějaká mírová jednání, protože samozřejmě vidí, že muži jedou bojovat a mnozí se prostě nevrátili nebo už nevrátí.
Jsou podle vás věrohodná svědectví a tvrzení, že Putin a lidé v jeho okolí se domnívali, že válka bude rychlá, potrvá několik dní a Ukrajina nebude klást velký odpor? Prostě se strašlivým způsobem zmýlili…
Myslím si, že takto nějak opravdu uvažovali. Možná ne, že válka potrvá několik dní, ale že rychle získají převahu a nějakým způsobem se jim podaří Ukrajinu ovládnout. Viděli před sebou hlavně to, že potřebují ukázat vítězství a zvýšit si doma popularitu.
A bude Putin ochoten smířit se s tím, že třeba válku nevyhraje?
S porážkou se nesmíří a to je to, z čeho mám strach. Protože co vlastně může válku v takovém případě zastavit?
Může někdo z Putinových spolupracovníků šéfovi Kremlu říct: "Tak dost, už stačilo"?
Nikdo takový tam není. Je to podobné jako ve Stalinově éře, o které jsem mnoho četla a dost se jí věnuji. Kdo se tehdy mohl postavit Stalinovi? Molotov, nebo Vorošilov? V žádném případě. Nikdo. Obávám se, že Putin přestane válčit až tehdy, když mu dojdou zdroje a prostředky.
Jak vás vlastně přijala Gruzie? Cítíte se tam dobře?
Jsem Gruzii v první řadě vděčná. Cítíme se tu dobře, nesetkala jsem se s žádným otevřeným nepřátelstvím. Na zdech se tady občas objevují nápisy typu "Rusové, táhněte domů", ale trochu s nadsázkou se tu říká, že to možná píšou sami někteří Rusové.
Začali jsme žít nový život a je těžké něco plánovat dopředu. Ve spolupráci s českými kolegy jsme natočili film Disidentem k zbláznění o nedávno zesnulém Viktoru Fajnbergovi, který protestoval v roce 1968 v Moskvě proti okupaci Československa, což je vzhledem k událostem loňského roku znovu aktuální téma. Snímek bude mít premiéru za týden v Izraeli a já bych byla moc ráda, kdybych ho mohla uvést také v Česku a na Slovensku.
