Také média v návaznosti na výměny politiků či generálů začala mluvit o čistkách v místní komunistické straně. "Znamená to, že Si Ťin-pching nemá důvěru ve své podřízené velitele a že interní boje o moc neskončily. Možná byli odstraněni proto, že ho nepodporovali tak, jak by si představoval," míní bývalý admirál tchajwanského námořnictva Lee Hsi-min.
V pozici analytika výzkumného centra DSET navštívil Česko na pozvání think-tanku Evropské hodnoty a při té příležitosti poskytl deníku Aktuálně.cz rozhovor. Čínskou hrozbou se zabývá dlouhodobě.
Analytik zdůrazňuje, že nikdo přesně neví, co se v nejužším vedení Pekingu děje. "Probíhá to stejně jako čistky za Stalina," hodnotí s odkazem na sovětského diktátora.
Podpora, kterou Si u svých stranických kolegů hledal, mohla souviset s upevňováním moci. Nejvýše postavený muž Pekingu vládne už třetí volební období, navzdory tomu že po zkušenostech s diktátorem Mao Ce-tungem se strana rozhodla zavést maximálně dvě. V roce 2018 ale čínský parlament schválil změnu ústavy, která omezení vykonávat post prezidenta nejvýše deset let zrušila. V Pekingu byl navíc ve funkci nahrazen i druhý nejvýše postavený muž, který prezidenta po vypršení mandátu tradičně střídá.
"V takovém politickém prostředí musíte být silný. Ne kvůli svým ambicím, ale kvůli své osobní bezpečnosti. Si vyhnal spoustu lidí, určitě ho proto hodně lidí nesnáší. V takovém prostředí to ale nikdo neřekne, protože to jde proti jejich osobní bezpečnosti. Ale až jednou prezident odstoupí, nebude mít žádnou moc, včetně ochrany, které se mu dostává nyní," míní admirál.
"Realita pro něj bude krutější. To je důvod, proč nechce odstoupit a trvá na tom, že zůstane u moci. Je důvodné si myslet, že bude u moci, dokud neumře," je přesvědčen Lee.
Si bez opozice jako Putin
Do té doby by Si mohl chtít naplnit jeden ze svých cílů - udělat ze sousedního ostrova Tchaj-wan s nezávislou demokratickou vládou své území. Kroku, který Peking obhajuje historickým nárokem, je asijská velmoc ochotná docílit i vojenskou silou.
Tohle rozhodnutí by se však nemuselo Pekingu vyplatit - například kvůli možným sankcím ze Západu, které by zemi potýkající se s ekonomickými problémy mohly ještě víc ohrozit. Když se ale Si zbaví lidí s jiným názorem, mohl by dopadnout jako ruský prezident Vladimir Putin, myslí si admirál. "Kdyby měl Si silného protivníka na domácí půdě, bylo by to něco naprosto odlišného. Nikdo s ním ale nesmí soupeřit. Nikdo mu neřekne 'nedělej to', stejně jako to neřekli Putinovi," zdůrazňuje Lee.
Debatu o případném napadení Tchaj-wanu by přitom podle admirála měla vést celá země. "Nemělo by to stát na rozhodnutí jediného muže, Čína ale v takové situaci je," obává se.
Dodává, že není jisté, jak stabilní je pozice Si Ťin-pchinga. Pokud se o svou moc bojí, podle admirála by mohl zapochybovat a rozhodnutí o sjednocení s Tchaj-wanem odložit. Nevylučuje ale ani, že by čínský prezident v takovém případě naopak mohl podniknout vojenský útok.
Asijská obdoba NATO
Tchaj-wan není jediným cílem Pekingu, v první linii čínského zájmu jsou také Japonsko a Filipíny. Obě země čelí rostoucímu počtu čínských letadel a lodí přibližujících se nebo i překračujících jejich námořní hranice. Řešením by podle Leeho mohla být vzájemná užší spolupráce.
"Nejlepší pro Tchaj-wan by bylo vytvoření aliance podobné NATO, která by pomohla zajistit dlouhodobý mír v regionu, jehož součástí by byly i Spojené státy," domnívá se tchajwanský admirál. O ničem takovém se však podle něj v současnosti nejedná.
Vysvětluje, že kvůli historii nemůže Jižní Korea spolupracovat s Japonskem a Filipíny se zase bojí vytvořit si s Tchaj-wanem blízký vztah, aby nenaštvaly Čínu. "Proto je tak těžké spolupracovat a bránit se čínské invazi," uzavírá.
Video: Bez Číny Rusko okamžitě prohraje. Je cesta, jak tomu pomoci, říká sinoložka Lomová (29. 7. 2024)
