Země se podle afghánského novináře z Rádia Svoboda Muhammada Sarvára před plánovaným odchodem vojáků NATO nachází v kritické situaci a upadá do velké občanské války.
"Tálibán postupuje, je stále sebevědomější, troufalejší a nabuzenější," říká Sarvár v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
V posledních týdnech sledujeme velkou ofenzivu Tálibánu na mnoha místech Afghánistánu. Mnohé zprávy si protiřečí a nelze je ověřit, ale vypadá to, že v některých oblastech se afghánská armáda ocitla pod palbou a velkým tlakem. Překvapilo vás, že islamisté začnou v takové míře útočit ještě před úplným stažením Američanů?
Dalo se to očekávat, protože střety mezi Tálibánem a afghánskou armádou v určité míře existovaly ještě před oznámením odchodu zahraničních vojáků. Afghánistán se celkově nachází v kritické situaci - válka se rozhořívá stále víc a navíc čelí další vlně pandemie koronaviru. Deník Wall Street Journal nedávno zveřejnil analýzu amerických tajných služeb, podle níž může afghánská vláda padnout a zkolabovat do půl roku.
Vypadá to, že země upadá do velké občanské války, ale jsou i pozitivní zprávy. Mezinárodní společenství a okolní svět se o Afghánistán zajímá a snaží se všechny strany přimět ke klidu zbraní, k jednání. To je velký rozdíl oproti devadesátým rokům, kdy svět Afghánistán nechal úplně napospas a výsledkem byla krvavá občanská válka s vítězstvím Tálibánu. Tentokrát to tak není. Američané říkají, že budou nadále vládě poskytovat finanční a vojenskou pomoc. Například dodají tři miliony vakcín Johnson & Johnson.
Zmínil jste analýzu amerických zpravodajských služeb o možném pádu vlády a dobytí Kábulu Tálibánem. Zdá se vám to přehnané?
Názory na to jsou i mezi samotnými Afghánci různé. Jedna věc je ale jasná: Tálibán postupuje, je stále sebevědomější, troufalejší a nabuzenější. Od chvíle, kdy se Američané a další zahraniční vojáci začali letos v květnu stahovat, dobyl mnoho území. Pevně v rukou má nyní zhruba třetinu Afghánistánu. Obsadil několik strategicky důležitých hraničních přechodů do Pákistánu, Íránu a Tádžikistánu. Na druhé straně je ale také třeba říci, že některé oblasti dobyla armáda zpět. Má k dispozici vzdušné síly, letadla a vrtulníky, což hraje roli. Předpovídat, co bude následovat a kdo kde bude mít navrch, je nyní opravdu obtížné.
Tálibán tvrdí, že se změnil. Že už není tak tvrdě islamistický a že nebude opakovat excesy, jako byl zákaz hudby a filmů nebo školní výuky pro dívky. Lze tomu věřit?
Tálibánci sami tvrdí, že se změnili. Že se snaží komunikovat s jinými zeměmi a jsou ochotní dodržovat lidská práva. Zároveň se ale chtějí řídit islámem a afghánskou tradicí.
Nedávno jsme několikrát mluvili s některými lidmi, kteří žijí v Afghánistánu na územích kontrolovaných Tálibánem. A jejich výpovědi o tamních poměrech jsou jiné než tvrzení Tálibánu, že se změnil. V provinciích Balch a Badachšán lidé hlásí, že Tálibánci zavírají školy pro dívky a neumožňují ženám chodit po ulici bez doprovodu mužského příbuzného. A vyhrožují všem, kdo nechtějí jejich nařízení respektovat. V Badachšánu znovu Tálibán nařídil všem ženám nosit burku (Oděv, který zakrývá i tvář, ponechává pouze látkovou mřížku před očima - pozn. red.).
Dá se vůbec říci, jak velká je popularita Tálibánu? Podporují ho nějaké vrstvy obyvatelstva nebo některé regiony více než jiné?
Těžko říci, protože data a čísla v tomto směru nejsou k dispozici. Mnoho lidí chce hlavně žít v klidu, bez střílení a války, cítit se bezpečně, vést normální život. Nicméně po roce 2001 vyrostla generace mladých a vzdělaných Afghánců ve velkých městech, kteří se obávají návratu Tálibánu k moci. Miliony dívek normálně chodily do škol, měly možnost pracovat. V některých venkovských oblastech zase lidé dávají přednost Tálibánu.
V devadesátých letech se Tálibán dostal k moci s vydatnou pomocí sousedního Pákistánu. Trvá tato podpora nadále?
Afghánská vláda uvádí, že Pákistán podporuje Tálibán vojensky i finančně. Pákistánci to odmítají a tvrdí, že chtějí hlavně mír v Afghánistánu a snaží se Tálibán přimět k jednání. Afghánistán je do jisté míry bojištěm mezi Pákistánem a Indií. Oba tito nepřátelé se snaží si zde zajistit vliv, Indie v posledních letech investovala v Afghánistánu miliardy dolarů. Faktem je, že v porovnání s devadesátými lety se Tálibán snaží o uznání v zahraničí. Jeho zástupci létají jednat do Ruska, Číny, Íránu či středoasijských republik.
Čína má velký zájem na přístupu k afghánským nerostným zdrojům, a proto je pro ni partnerem jak afghánská vláda, tak Tálibán. Totální občanská válka není v zájmu nikoho z okolních nebo blízkých zemí, nikdo nechce vidět další mohutnou migrační vlnu, která by zřejmě znovu dosáhla i do Evropy.
