(Od naší zvláštní zpravodajky) Desítky stánků rozestavěných na velkém prostranství připomínaly náměstí uprostřed ničeho. Ke konci loňského roku, kdy se festival konal, tu mohli návštěvníci ochutnat různobarevné pokrmy vyrobené ze sóji.
K pojídaní jim z pódia hrálo pěvecké duo v pokročilém věku, navlečené do zářivého oblečení a se silnou vrstvou make-upu. Jejich vystoupení připomínalo československé televizní estrády. Na rozdíl od nich ale probíhalo jen pár kilometrů od demilitarizované zóny, oblasti nikoho mezi Severní a Jižní Koreou.
Hranice dělí dvě země z jednoho souostroví, které jsou spolu od padesátých let minulého století ve válečném stavu.
V jihokorejském městě Pchadžu jsou během dne vidět na ulicích jen staří lidé, případně děti školního věku. Většina ostatních pracuje na polích rozesetých podél silnic nebo za městem, další dojíždějí do třicet kilometrů vzdálené metropole Soul.
Pohraniční město láká turisty, a to nejen zahraniční, ale také domácí. Obě skupiny mívají podobný cíl: navštívit demilitarizované pásmo nebo Observatoř sjednocení Odusan, ze které lze dohlédnout do KLDR. Občas jsou z dalekohledů vidět i Severokorejci při běžných denních aktivitách.
Válka na každém kroku
Právě kvůli blízkosti dvou zemí jsou u řeky ostnaté dráty, ve městě stojí několik vojenských základen a svoji misi zde mají i Američané. Stále trvající válečný stav je všudypřítomný.
"Od mého domu k vojenské základně to trvá autem méně než pět minut. Na dálnici stojí konstrukce, která má zabránit tankům ze Severní Koreje, aby mohly volně projet. A když jdu do parku nebo do hor, občas narazím na zákopy, které byly použity za korejské války," popisuje pro online deník Aktuálně.cz pětadvacetiletá Kim, která pracuje na jedné z místních univerzit.
Přesto mladá žena říká, že běžně nepřemýšlí nad těsnou blízkostí Severní Koreje. Většinu raket, které diktátorský režim v čele s Kim Čong-unem odpálí, míří do moře, a obyvatelé jižní části korejského poloostrova jsou proto v relativním klidu. "Armáda střeží město, takže zabezpečení je na vysoké úrovni. To ale zároveň znamená, že Pchadžu je v první linii, a pokud bude válka, tak hlavním cílem budou sociální zařízení ve městě," domnívá se.
"Zaplavily by nás střely a kulky. Moc šancí bychom neměli," obává se. "Jenom doufám, že pokud budou Pchadžu ničit tanky nebo střely a já umřu, bude moje smrt pokojná."
Město velkých kaváren
Příprava na možný útok ze severu ale není podle ní prioritou ani pro místní správu. "Pchadžu teď investuje do budování nových čtvrtí, takže se sem nedávno přistěhovalo mnoho mladých párů a rodin. Tyhle oblasti přitom vznikají na severu města, takže ještě blíž Severní Koreji," uvádí Kim.
Pchadžu nechce být vnímáno jen jako město poblíž KLDR. Je zde i umělecká čtvrť, tři vysoké školy a "vesnička" připomínající Velkou Británii, kam se jezdí děti učit anglicky nebo kde se konají různé akce jako zmíněný festival sójových bobů.
O víkendech sem navíc jezdí obyvatelé Soulu. "Každý víkend do Pchadžu jezdí mladí lidé do velkých a krásných kaváren. Takové v Soulu nemáme, protože pronájem je drahý," říká Hong, který bydlí až za hlavním městem. "V Pchadžu jsou také velkoobchody s outletovým zbožím," dodává.
Reportáže z Jižní Koreje
- Testy raket z KLDR nás nezajímají, říkají Jihokorejci. Zaujala je však Kimova dcera
- Foto: Ulička smrti v Soulu připomíná tragédii. Zůstaly tu vlasy i škrábance od nehtů
- Vezli mě na veřejnou popravu. Severokorejec popisuje, jak utekl z vlaku smrti
- Foto: Úzké uličky se stinnou minulostí. Turisticky oblíbené korejské městečko vymírá
