Na fotografii s názvem Oběd na vrcholu mrakodrapu sedí jedenáct mužů v pracovním oblečení na traverze a nohy se jim kymácí ve výšce 260 metrů, přibližně tam, kde se v současnosti nachází sedmdesáté patro newyorské budovy 30 Rockefeller Plaza, kterou před více než osmdesáti lety stavěli.
Někteří z nich jedí oběd z krabičky, další kouří nebo popíjejí. Obědová pauza, kterou přesně 20. září 1932 fotograf zachytil, ale podle historiků není tím, čím se zdá. "Jakmile snímek jednou vidíte, už na něj nezapomenete," řekla americkému deníku The Washington Post archivářka Rockefellerova centra Christine Rousselová. "Nejzábavnější částí fotografií ale je, že byly vytvořené pro publicitu," dodává.
Mrakodrap, který dělníci stavěli devět let, byl ve své době největší soukromý stavební projekt, pracovalo na něm až třicet tisíc lidí. Přesto pronájmy kanceláří této nabídce neodpovídaly, USA se nacházely v těžké hospodářské krizi. Jedním ze způsobů, jakým chtěli majitelé poptávku ještě před dokončením budovy zvýšit, bylo zveřejnění fotografií v novinách.
Pár měsíců před dokončením stavby se proto na místo vydali tři fotografové - Charles Ebbets, Thomas Kelley a William Leftwich. Ti dělníkům vymysleli různé pózy a situace, které měli před fotoaparátem zahrát. Kromě oběda na traverze vznikly i fotografie, kde dělníci na stejném místě odpočívají, mávají na kameru, drží vlajku nebo hrají fotbal. Fotografové se fotili i navzájem a často si sami na traverzy stoupali. Který z nich je však autorem nejznámějšího snímku, není jisté.
Ačkoliv aktivity zachycené na fotografiích vypadají vzhledem k výšce budovy nebezpečně, Washington Post uvádí, že pravděpodobně i toto je jen iluze. Pod dělníky totiž bylo dostavěné patro. Kdyby uklouzli, padali by jen několik metrů.
Slavní a neznámí
Identita většiny mužů na fotografii zůstává na rozdíl od jejich tváří dodnes neznámá. Dělníci byli migranti pocházející většinou z Evropy, především z Německa, Irska či Itálie, nebo šlo o původní obyvatele. Jména až čtyřiceti tisíc stavbařů se neobjevují ani v žádných oficiálních dokumentech, nikdo je v té době nevedl, uvádí americký server Mental Floss.
Construction Workers/ Rockefeller Center. pic.twitter.com/nnyOm2cxYs
— History Pics (@EarthHistoryPix) December 14, 2015
"Myslím, že je smutné, že nevíme, kdo ti muži jsou, protože všichni ostatní jsou ocenění. A lidé, kteří budovu skutečně postavili, jsou zapomenuti," říká ve videu amerického magazínu TIME archivářka Rockefellerova centra Christine Rousselová.
Větší výsledky nepřinesla ani výzva v amerických novinách, aby se muži nebo jejich příbuzní ozvali. S úspěchem se nesetkalo ani pátrání filmařů, kteří své putování začali v jedné irské hospodě s fotografií s dopsaným nápisem: "Ten nejvíc vpravo je můj táta a můj strýc je ten nejvíc vlevo." Dokument s názvem Men at Lunch (Muži na obědě), který pátrání zachycuje, nakonec odhaluje jen dvě jména dělníků - Joe Curtis a Joseph Eckner. Bližší informace o nich ale nepřináší.
Režisér dokumentu Seán Ó Cualáin to ale nebere jako neúspěch. "Může to být kdokoliv. Všichni si můžeme představit, že na nosníku sedíme sami. Myslím, že právě proto fotografie funguje," cituje ho oficiální magazín amerického Smithsonianova výzkumného institutu.
Nejslavnější Slovák 20. století
Ještě k jednomu obličeji z fotografie je ale přiřazené i jméno. Gustáv Popovič, dřevorubec a tesař ze slovenské vesnice Vyšný Slavkov v Prešovském kraji, sedí na konci řady vpravo. "Na místním hřbitově se nachází hrob, ve kterém je pochovaný Gusti Popovič (1880-1945), nejslavnější Slovák 20. století z fotografie Oběd na vrcholu mrakodrapu," cituje z obecní tabule slovenský deník SME.
Na stejném místě jsou uvedeny i detaily z Popovičova života. Do Spojených států jel za prací celkem třikrát a při jedné z těchto příležitostí poslal domů pohled, který ho na traverze zachycuje. "Ničeho se neboj, moje milá Mariško, jak vidíš, jsem pořád s flaškou. Tvůj Gusti," stojí na zadní straně pohledu. Popovič tak svou milou možná nejen vystrašil pohledem na propast pod sebou, ale možná i pobavil - whisky, kterou drží v ruce, byla v té době v Americe zakázaná, vládla totiž prohibice.
Popovič nakonec zemřel ve své rodné obci, když ho cestou z hospody zasáhl granát. Dodnes v obci žije jeho vnuk Marek. Další vnuk Ivan je známým výtvarníkem.
