Pobýval zhruba pět kilometrů od americké základy ve své rodné provincii Zábul na jihu země. Zemřel na následky nemoci v roce 2013, Tálibán jeho smrt tajil a potvrdil ji až po dvou letech.
Nizozemka Damová knihu napsala na základě rozhovorů, jež pět let dělala se členy Tálibánu. Dostal se i k Džabbárovi Umarímu, který se stal Umarovým strážcem, když se po porážce Tálibánu v roce 2001 začal zakladatel tohoto hnutí skrývat.
Podle zjištění Damové žil Umar v tajných místnostech domu, který američtí vojáci prohledali, avšak skrýš neobjevili. Později se přestěhoval, avšak znovu do blízkosti jiné základny, na níž sloužilo 1000 Američanů.
Ze svých úkrytů údajně nemohl Tálibán řídit, i když to radikálové tvrdili. Souhlasil ale s ustavením úřadu Tálibánu v Kataru, kde nyní američtí představitelé s Tálibánem vyjednávají o ukončení konfliktu.
Kniha Damové vyšla v únoru v holandštině a brzy se má objevit v anglickém překladu. Tvrdí se v ní, že mulla Umar předal kontrolu nad Tálibánem svému ministru obrany Ubajdulláhovi Achundovi v roce 2001.
Mulla Umar žil v izolaci, odmítal i návštěvy příbuzných a pokrýval prý své notesy zápisky, když vymýšlel vlastní jazyk. Tálibán přitom tvrdil, že řídí bojové operace. Aby se vyhnul americkým hlídkám, schovával se někdy v zavlažovacích kanálech. Poslouchal večerní zprávy BBC v paštštině, avšak nechával je bez komentáře. Bylo tomu tak, i když se dověděl o smrti vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina, jehož Američané zabili v Pákistánu. Atentáty bin Ládinových lidí na USA vedly k invazi do Afghánistánu a porážce Tálibánu. Mulla Umar zemřel 23. dubna 2013, pochován byl bez rakve a v neoznačeném hrobě.
