Praha - "Je to velmi silná žena," řekl Ámer o své manželce v roce 2009.
Na sedm let starých záběrech mu na klíně sedí nejmladší ze tří synů. On i oba jeho bratři si mámu připomínají pouze z fotografií - a mluvit s ní mohou jen přes telefon.
Raghda totiž sedí už po několikáté ve vězení za kritiku syrského režimu.
Dokumentární film britského režiséra Seana McAllistera, který na festivalu Jeden svět vyhrál Cenu za nejlepší film, začíná jen několik měsíců před vypuknutím protestů, které stejně jako Sýrii zasáhly i většinu dalších arabských zemí. A kterým se začalo říkat arabské jaro.
Láska za zdmi vězení
Situace v Sýrii byla v té době nejistá, popisuje Ámer. Nikdo z aktivistů nemohl vědět, kdy ho sebere policie.
Věděl o tom své. Sám se s Raghdou poprvé seznámil za zdmi vězení.
Raghda byla neoblomná a Ámerovi nezbylo nic jiného než na ni čekat a vychovávat jejich tři syny sám. Když pak arabské jaro dorazilo i do Sýrie, byla to pro něj především šance, jak Raghdu z vězení dostat ven.
V centru Damašku propukly protesty a lidé požadovali svržení prezidenta Bašára Asada. Unikátní autentické záběry ze skryté kamery přímo z místa demonstrací se střídají s televizními sestřihy z prezidentova vystupování na veřejnosti.
Asad protesty ustál a u moci zůstal, několik politických vězňů ale vláda pod tlakem přece jen propustila. Byla mezi nimi i Raghda.
Projekce vítězných filmů
Vítězné filmy 18. ročníku festivalu Jeden svět budou ve středu 16. března uvedeny v následujících pražských kinech:
ATLAS
19:00 Neúplatní
21:30 Hooligan Sparrow
LUCERNA
17:00 a 22:00 Syrská love story
SVĚTOZOR
19:30 Behemoth
22:00 Co se nenosí
Represe na vlastní kůži
Když britský režisér Sean McAllister přijel do Sýrie, nechtěl vidět jen to, co mu bylo - stejně jako dalším turistům - ukazováno. Věděl o represích Asadova režimu a chtěl, aby se o nich dozvěděl celý svět.
Když mu cestu zkřížil Ámer se svou rodinou, netušil, že se mu naskytla šance, kterou hledal. A že represe syrského režimu sám "ochutná".
"Zavázali mi oči a posadili mě do auta," popisuje režisér, jak ho zatkly syrské bezpečnostní složky. "Strčili mě do místnosti, ve které jsem skrze zdi mohl slyšet křik, řev a neustálé rány."
Ve vězení strávil Sean McAllister pět dní. Protože mu ale policie vzala kameru, na které byly zachyceny záběry Ámera a Raghdy, ocitla se celá jejich rodina v nebezpečí.
Nezbývalo než na revoluci zapomenout - a odstěhovat se.
V roce 2012 odjeli Ámer s Raghdou a svými dětmi do Libanonu, krátce nato se znovu stěhují do Francie.
Poslední a nejtěžší zkouška
Dostali se do bezpečí. Najednou mohli žít jen pro sebe jako opravdová rodina.
Se ztrátou společného nepřítele ale jako by Ámer s Raghdou ztratili i to, co je spojovalo. Jejich soukromé drama pokračovalo, změnily se jen kulisy.
Život v bezpečí se proměnil v život ve stereotypu, který jejich láska, zrozená ve vězení a živená revolucí, nedokázala ustát.
Neshody a pochybnosti je rozdělovaly mnohem silněji než zdi syrského vězení.
Raghda zůstala silnou ženou, kterou vždycky bývala. Vedle matky je i politickou aktivistkou. "Nemůžu se změnit," vypráví v roce 2015 v kavárně v Turecku, odkud spolupracuje se syrskou opozicí.
"Stále v sobě mám naději pro lidskost, svobodu a pro svoji zemi," vysvětluje. Když ale mluví o svých dětech, které zůstaly s Ámerem ve Francii, oči jí zvlhnou ve snaze zastavit slzy.
"Jsem za svoje děti ráda, mají tam dobré školy a bezpečný domov. Já mám v sobě ale pořád spoustu otázek," uzavírá.
Syrská love story končí tak, jak příběh začal. Zatímco Ámer vede rodinný život, Raghda je daleko od rodiny i svého domova, hnaná touhou pomoci své zemi. "Dělám správnou věc," trvá na svém.
A Syrian Love Story (Syrská love story). Sean McAllister. Aktivisté Raghda a Ámer se poznali ve vězení. Skrze díru ve zdi. Zamilovali se do sebe, vzali a narodili se jim tři synové. Známý dokumentarista Sean McAllister začal točit jejich příběh v roce 2009. Raghda je v té době znovu ve vězení a starost o rodinu padá na Ámera. Když Raghdu konečně propustí, jde do vězení sám dokumentarista. Rodina je v bezprostředním ohrožení, takže Ámer nakonec přesvědčí váhající Raghdu, aby Sýrii opustili. Prchají nejprve do Libanonu a odtud do Francie. Raghda v exilu bojuje se svou dvojí identitou – je manželkou a matkou i politickou aktivistkou. Sny se rozplývají, láska se mění ve vztek a zoufalství. A manželství se zdá stejně křehké jako situace v Sýrii.
