Varšava - Polské loděnice v Gdaňsku, Gdyni a Štětíně mají mimořádné postavení v novodobých dějinách Polska.
V docích na pobřeží Baltského moře se na konci sedmdesátých let zrodilo odborové hnutí Solidarita. Symbol odporu dělníků proti režimu, který tvrdil, že hájí právě jejich zájmy.
Z loděnic také vyšel první polský postkomunistický prezident. Bývalý elektrikář a vůdce Solidarity Lech Walesa.
Dvacet let po pádu totality ale v polských přístavech nálada na oslavy není. Loděnice nevydělávají, nemají zakázky a dostávaly státní pomoc v rozporu s pravidly Evropské unie.
Ta zakazují státní dotace firmám. Povolena je restrukturalizace, potřebná pro jejich privatizací.
Realita je taková, že polské loděnice, které v posledních letech zaměstnávaly patnáct tisíc lidí, umírají. Nejblíže ke konci má ta v Gdyni. Tento týden tam spustili na vodu zřejmě dvě poslední plavidla. Jednu nákladní loď pro kontejnery a jednu upravenou pro přepravu automobilů.
Další už asi z přístavu neodplují. V květnu se má výroba zastavit. Odcházející zaměstnanci dostanou odškodné a práci si musí najít jinde.
Polská vláda ustoupila tlaku Evropské unie a vzala zpět pomoc ve výši téměř tří miliard eur, poskytnutou podnikům.
"Nedovedu si představit Polsko bez loděnic a lodí. Vždyť Baltské moře bylo pro nás vždy oknem do světa," řekl při téměř smutečním obřadu spouštění posledních lodí na vodu Zenon Burchardt, který v gdyňských docích pracuje osmnáct let.
Kvůli Solidaritě a odvážným dělnickým vzpourám a stávkám mají Gdaňsk, Gdyně a Štětín pro Poláky význam jako historické symboly, ale to k záchraně kdysi rozsáhlé průmyslového odvětí v zemi stačit nebude.
82 procent akcií loděnice v Gdaňsku, kde kdysi pracoval Walesa, koupila ukrajinská firma IDS, jejímž majitelem je miliardář a jeden z nejbohatších Ukrajinců Sergej Taruta.
Zda se alespoň tady výroba lodí udrží, není jasné. Dělníci s dlouholetou praxí odcházejí za lepšími platy do Norska. A vrácení státních dotací z posledních let požaduje Evropská komise i v případě Gdaňsku.
