Nakolik jsou cesty vysokých státních představitelů na Tchaj-wan běžné?
Jsou vzácností. A spolu s postavením daného politika roste také síla čínské reakce, ať už se jedná o cizince cestující na Tchaj-wan, nebo Tchajwance na návštěvě v ostatních zemích. Spojené státy tam například neposílají členy vlády, jen ve velmi výjimečných případech. Natož viceprezidenta.
Takže se takhle prudká reakce z čínské strany dala očekávat?
Ano.
Jsou podobné výhrůžky běžné?
Čína takhle vyhrožovala už v řadě případů. Například když jde o rozhodnutí o roli čínské firmy Huawei ve výstavbě 5G sítí. Nejčastěji takovou taktiku ale uplatňuje právě v otázkách vlastní státní suverenity a lidských práv. To zahrnuje setkání světových lídrů s dalajlamou (tibetský duchovní vůdce, který se pravidelně ohrazuje proti útlaku ze strany Pekingu, pozn. red.) nebo udělení Nobelovy ceny míru disidentovi Liou Siao-poovi (jeden z vůdců studentského povstání na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, pozn. red.).
V případě Tchaj-wanu se to děje méně často, z toho prostého důvodu, že je jen velmi málo zemí, které se odhodlají k tomu, co navrhoval pan Kubera. Také je neobvyklé výhrůžky vidět tak výslovně sepsané v dopisu. Obvykle je zachována určitá nejednoznačnost ohledně toho, jakou formu odvetná opatření budou mít. Tenhle dopis je neobyčejně hrubý a explicitní.
Čím se to dá vysvětlit?
Čína se stává stále lhostejnější k tomu, jak země na podobný postup reagují. Úředníci tamního ministerstva zahraničí považují za bezpečnější, když zaujmou výslovně výhružnou a nacionalistickou pozici, a to i ve státech, kde by dřív jednali citlivěji, třeba v Itálii, Švédsku, Německu nebo jinde.
Je podle vás vhodné na takovou výhrůžku nereagovat, nebo ji dokonce v tichosti předat tomu, koho se týká, jako se to stalo v českém případě?
Myslím, že v takových případech by hlavy států a vlád měly jasně prohlásit, že podobné výhrůžky nejsou přípustné. I kdyby dopis nepublikovaly samy, a udělaly to až poté, co celý případ zveřejní někdo jiný.
Výhrůžky jsou realistické
Jak by byl vlastně předseda českého senátu na Tchaj-wanu přijat?
I od níže postavených úředníků se očekává, že se tam setkají s každou vysoce postavenou osobou, včetně prezidentky. Nicméně vzhledem k tomu, že Tchaj-wan ostatní státy neuznávají, řídily by se tyto schůzky jiným protokolem než při návštěvě příslušníků oboustranně uznaných zemí.
Proč je Tchaj-wan pro pevninskou Čínu tak palčivým tématem?
Pro mnohé v Číně - i mimo komunistickou stranu - je to fundamentální otázka státní suverenity, dovršení jednoty země. Z toho pak plyne způsob chování.
Peking dodnes nedokončil kampaň za to, aby Čínskou lidovou republiku (ČLR) uznaly všechny státy, které jsou členy Organizace spojených národů, jako tu jedinou správnou Čínu (ostrov Tchaj-wan, celým názvem Čínskou republiku, uznávají například Guatemala, Paraguay, Honduras nebo Vatikán, pozn. red.). I to je jeden z důvodů, proč se ČLR dlouhodobě snaží vynutit si řadu omezujících diplomatických norem upravujících styky ostatních států s Tchaj-wanem.
Změnilo se něco v postoji ČLR po lednových volbách na Tchaj-wanu? Svůj mandát v nich obhájila prezidentka Jíng-wen Cchajová, která vystupuje jako ochránkyně autonomie vůči tlaku pevninské Číny.
Jen se potvrdilo, že taktika Číny, tedy ekonomický a diplomatický nátlak na Tchaj-wan, ničeho nedosáhla. Je to dneska stabilní a úspěšná demokracie.
Do jaké míry může Peking dostát svým slovům a skutečně poškodit třeba soukromé české firmy, kterým v dopise vyhrožuje?
Ty výhrůžky jsou realistické. Čína se už v podobných případech v minulosti k odvetě uchýlila. Dělá to často důmyslně tak, že neporušuje pravidla Světové obchodní organizace. Podporuje bojkot nebo zavádí netarifní opatření (požadavky na kvalitu nebo označení, které komplikují zahraniční obchod, pozn. red.). Obvykle to ale netrvá dlouho.
Čína má také výhodu v tom, že takhle může cílit na jednotlivé země. Třeba pro Evropskou unii by bylo mnohem těžší, kdyby svůj zahraničněobchodní postoj muselo změnit víc nebo rovnou všechny členské státy najednou.
Kdo je Andrew Small
Andrew Small působí jako expert na zahraniční a ekonomickou politiku v americkém think-tanku German Marshall Fund of the United States a evropském European Council on Foreign Relations. Specializuje se na vztahy Číny se Spojenými státy a Evropou a čínskou zahraniční politiku.
Je reálná i hrozba, že by se český předseda Senátu po návštěvě Tchaj-wanu už nikdy nepodíval do ČLR? Dopis zmiňuje případ Jacquese Brotchiho, belgického politika, kterému se to vloni údajně stalo.
V některých případech Čína trestá jednotlivce - hlavně když cestu chápe jako jejich vlastní iniciativu. Například když se německý ministr zahraničí Heiko Maas setkal s hongkongským aktivistou Joshuou Wongem. Jindy ale trestá celou vládu, jako když se britský premiér David Cameron setkal s dalajlamou. Opět to ale trvalo jen chvíli a Británii "bylo odpuštěno".
Je důvod, proč by Česko mělo mít pro Čínu zvláštní důležitost?
Česko má v tuto chvíli skutečně určitý význam. Hraje důležitou roli při řešení 5G sítí v Evropě a stává se stále aktivnější - i když ne třeba na celostátní úrovni - v otázkách lidských práv a suverenity. Tedy přesně těch otázkách, které Číně vadí nejvíc. Čína ráda trestá země, které takhle vyčnívají. Ty výhrůžky by ale neměly být přeceňované.
Jak by se tedy měly země, na které Čína vyvíjí takový nátlak, zachovat?
Čím lépe se dokáže zkoordinovat nějaká skupina států, tím lépe. Čína podobné ekonomické donucování používá stále častěji a mnoho zemí, které si myslí, že se mu dokážou vyhnout, najednou zjistí, že se staly terčem.
Ideálně by tahle koordinace měla probíhat na úrovni Evropské unie. Realistické je podle mne vytvoření skupinky několika málo zemí, které se tomu postaví. Čím víc jich projeví vzájemnou solidaritu v případech, jako je tento, tím těžší bude pro Peking uspět.
Také je rozhodně prospěšné, když se o hrozbách píše v médiích, hovoří v parlamentech a na veřejnosti. Úspěch Číňanů závisí na tom, aby mohli postupovat diskrétně a aby pocit zodpovědnosti za obranu proti nim mělo jen několik málo úředníků.
Dlouhodobou otázkou je také to, jakou míru závislosti na čínském trhu si chceme zachovávat. Čím častěji se tohle v očích Číny ukáže jako příležitost k nátlaku, tím víc je relevantní se ptát, jakou cenu jsme ochotni zaplatit za to, že ekonomické vztahy s Čínou narušují naše domácí politické hodnoty.
