Kyjev - Ještě nedávno patřil k největším mediálním hvězdám Ruska. Loni v dubnu - po ruské anexi Krymu - ale Jevgenij Kiseljov ostře kritizoval Kreml kvůli Ukrajině. "Odmítám být součástí země, která organizuje vůči Ukrajině agresi. Jsem ruským občanem, ale stydím se za to," prohlásil tehdy.
O čtyři měsíce později Kiseljov podepsal prohlášení s požadavkem "zastavit agresivní dobrodružství: stáhnout z území Ukrajiny ruská vojska a přerušit propagandistickou, materiální i vojenskou podporu separatistům na jižní Ukrajině".
Po tlaku ruského prezidenta Kiseljov opustil televizi NTV a odjel na Ukrajinu, kde vysílá pro rusky mluvící diváky.
Od začátku ukrajinské krize je jako "vlastizrádce" terčem ostrých výpadů ruských médií - a zvláště pak vládnoucích elit. S Aktuálně.cz mluvil o sovětské okupaci Československa 21. srpna 1968.
V rozhovoru nachází až vzácnou podobnost s ruskou okupací ukrajinského Krymu, ale i s chováním Kremlu na východě Ukrajiny.
Aktuálně.cz: Patříte ke generaci, která zažila intervenci států Varšavské smlouvy do Československa. Co jste si tehdy myslel?
Jevgenij Kiseljov: V roce 1968 mi bylo dvanáct let. A zejména pod vlivem rodičů jsem rychle pochopil, že se stalo něco hrozného... ale rozhodně ne to, čím nás masírovali v rozhlase a televizi. V následujících letech jsem pak už vůbec nepochyboval, že vstup sovětských vojsk do Československa není nic jiného než okupace.
Agrese, která zastavila demokratizaci vaší společnosti, které se tehdy říkalo socialismus - respektive komunismus - s lidskou tváří, jakkoliv je dnes jasné, že něco takového je neproveditelné. Reálná naopak je normální demokratická společnost.
Víte... v poslední době mě stále více trápí jedna věc: chování Putinova Kremlu se v podstatě neodlišuje od toho brežněvovského v roce 1968.
Putinovi nevěří jen deset procent Rusů
A.cz: To se za těch sedmačtyřicet let opravdu nic ve vedení Ruska nezměnilo?
V zásadě opravdu nic. Jakkoliv jsou dnešní technické a mediální možnosti s rokem osmašedesát nesrovnatelné. Obsah je stejný - vylepšily se jen formy vymývání mozků.
Ruská státní propaganda je i dnes velmi promyšlená a většinou i efektivní. Dokazují to ostatně čísla: jen deset procent Rusů nevěří oficiální propagandě. Shodou okolností to odpovídá roku osmašedesát - i tehdy nevěřilo sovětské ideologické mašinerii deset procent lidí.
Takže říkám: od okupace Československa před sedmačtyřiceti lety se ve způsobech Kremlu při vymývání mozků Rusů nezměnilo zhola nic.
A.cz: Jak to vysvětlit?
Problém je i v tom, že v Rusku byli chytří a vzdělaní lidé vždy ve výrazné menšině. Vždy a ve všech dobách.
Velmi dobře si pamatuji na vojenský puč proti tehdejšímu sovětskému prezidentovi Gorbačovovi v jedenadevadesátém roce. I tehdy vyšlo do ulic moc málo lidí - třebaže se jednalo o osud země.
Jen v Moskvě, Petrohradu a v Kyjevě to bylo o něco lepší. V patnáctimilionové Moskvě protestoval pouhý půlmilion lidí! Všude jinde čekali, jak to dopadne.
A.cz: Proč oněch deset procent lidí stále odolává?
Rodiče je tak vychovali. Vypěstovali ve svých potomcích jakousi genetickou imunitu vůči státní propagandě. Takoví byli i mí rodiče. Pořád je to ale pouhá kapka v moři a má to své příčiny.
A.cz: Jaké například?
Musíte si především uvědomit, že Rusko je unikátní zemí, kde téměř sto let vládne negativní státní selekce.
Hra o vděčnou většinu
A.cz: Negativní státní selekce? To mi vysvětlete.
Ruská společnost se od roku 1917 (od svrhnutí carského režimu - pozn. red.) vyvíjí tak, že ty nejvíce nezávislé, svobodomyslné a talentované občany systematicky ničí, šikanuje, vězní, zadupává do země, likviduje anebo nutí k emigraci. Stát se tak nechoval snad jen v období několika velmi krátkých let.
Jeho brutální tlak zeslábl na chvíli ve dvacátých letech minulého století, pak na krátko po druhé světové válce anebo za vlády Nikity Chruščova či Gorbačova. Pokaždé se to ale vrátilo do dřívějších kolejí. Kolejí sofistikovaných perzekucí.
Hodláš se tomu postavit? Dobře. Pak ti ale zlomíme kariéru, zničíme osobní život... a jestli to nepomůže, tak tě šoupneme za mříže... anebo přinutíme k emigraci. I já s vámi teď ostatně mluvím z ciziny - Ukrajiny. A po pravdě řečeno, nejsem z života v emigraci nijak nadšen.
Víte, co je podmínkou úspěšnosti každé státní propagandy?
Válka informací. Seriál
Aktuálně.cz se v novém seriálu pokouší přiblížit fungování médií a roli propagandy v současném Rusku. A vysvětlit, proč na ni Rusové tolik slyší.
Stalin byl dobrý manažer, Kyjev je zlo. Jak Rusy ovládly lži. Rozhovor s Galinou Timčenko
Slova, která zabíjí. Ruská státní média jsou vojenská zbraň. Rozhovor s Josefem Pazderkou
Kreml se od okupace 1968 nezměnil. Exkluzivní rozhovor s předním ruským novinářem Jevgenijem Kiseljovem.
Je děsivé nesmět věřit tomu, co vidíte. Rozhovor Aktuálně.cz s generálním ředitelem tiskové agentury Interfax-Ukrajina Oleksandrem Martynenkem.
A.cz: Co máte na mysli?
Vstřícné a vděčné obecenstvo. Bylo tomu tak v éře Sovětského svazu a platí to, bohužel, i pro současné Rusko. Mluvím tu o přičinlivé, poslušné a případ od případu i velmi agresivní většině, která přivykla tomu, že stát se o ně a vše postará.
Právě tahle proputinovská - v roce 1968 probrežněvovská - většina je důsledkem oné stoleté negativní selekce. I proto - až na vzácné a hrdinské výjimky - v Rusku proti okupaci Československa nikdo neprotestoval a naopak věřil, že Sovětský svaz vaši zemi brání před agresí NATO. No a ze stejných důvodů to nebylo o mnoho lepší ani při okupaci Krymu. Rusové politiku svého prezidenta Putina v drtivé většině podpořili.
A.cz: Jednomu nerozumím - v osmašedesátém roce oddělovala Sovětský svaz, stejně jako jeho satelity, od vnějšího světa železná opona se vším, co k ní patřilo. Včetně "odstřihnutí" od objektivních a nezávislých informací. V době internetu si ale mohu cokoliv ověřit a tím pádem se nenechat "oblbnout" státní propagandou. A přesto podle vás ta kremelská na Rusy zabírá. Čím to?
I v éře Sovětského svazu bylo možné naladit Hlas Ameriky či BBC - nehledě na silné rušení těchto stanic. Když chcete, tak si objektivní informace vždy - třebaže s obtížemi - seženete.
Zdá se mi však, že přeceňujete roli internetu. I s jeho přispěním dnes najdete spoustu informací. Záleží ovšem na tom, jaké hledáte. Jestli ty, jimiž si chcete ověřit státní propagandistickou mašinerii - v našem případě až obludné nesmysly -, anebo vás zajímá více nabídka zboží či ještě pestřejší pornografické stránky. I tohle je smutný případ "hladu" po informacích v dnešním Rusku.
