Pasadena - Americká vesmírná sonda New Horizons (Nové obzory) v úterý dokončila to, co lidstvo před více než půlstoletím začalo.
Pozdvihla oponu posledního neznámého světa ve sluneční soustavě - dostala se do bezprostřední blízkosti Pluta a sytému jeho měsíců, čímž završila poslední etapu výzkumu našeho planetárního systému.
Den, kdy se sci-fi stalo skutečností
"Zní to jako vědecká fikce, ale není. Vesmírné plavidlo Spojených států proletí systémem planety Pluto a zapíše se do historie. A musím vám říct, že data, jež díky tomu získáme, budou darem lidstvu pro celé příští generace," shrnul před manévrem šéf mise New Horizons Alan Stern z NASA.
Robot o velikosti většího klavíru (2,1 na 2,7 na 1,8 m) se v úterý přesně ve 13:49:57 našeho času přiblížil na vzdálenost 12 500 kilometrů od povrchu trpasličí planety. Kromě prvních ostrých snímků jeho sedm vědeckých přístrojů na palubě zaznamenalo nedocenitelná data o atmosféře, teplotě, geologickém složení a dalších základních vlastnostech zmrzlého světa.
Držte si klobouky, čeká nás první rendez-vous
"Během pouhých čtyřiadvaceti hodin rozlišení našich snímků skokově vzroste ze zhruba 15 kilometrů na pixel na méně než 100 metrů na pixel. Takže si držte klobouky, New Horizons právě přilétá do systému Pluta," neskrýval před dnem D nadšení šéf mise Alan Stern.
Získaná data jsou nedocenitelná proto, že jde o úplně první svého druhu, která budou mít astronomové o nejmenší planetě sluneční soustavy k dispozici. Jinými slovy: lidstvo planetu Pluto ještě nezná a New Horizons mu zprostředkovala první letmé setkání.
Zapomeňte, co jste se o Plutu učili
Sami vědci připouštějí, že to, co na Plutu nebo jeho měsících (zejména na největším Charónu) můžeme objevit, má potenciál od základu změnit naše chápání tohoto zmrzlého světa.
Ostatně, když sonda Mariner 2 průletem kolem Venuše v roce 1962 planetární výzkum zahájila, vyrazila astronomům dech. Vyvrátila totiž teorii o přívětivém prostředí, které měla podle tehdejších domněnek skrývat pod hávem husté oblačnosti.
Z vesmírné sestry Země, o níž se předpokládalo, že je ve věku pozemských druhohor a jednou by mohla být stejně pohostinná jako modrá planeta, se tehdy vyklubal suchý a prašný svět obalený extrémně hustou atmosférou, kterou z 96 procent tvoří dusivý oxid uhličitý.
A podobné překvapení - možná v opačném gardu - by nám teď mohlo připravit Pluto. Kýžené informace ale budou vědci dostávat jen velmi pomalu. Radiový signál putuje od Pluta k Zemi 4,5 hodiny. Aby ho astronomové vůbec zachytili, musejí využívat přesně namířené radioteleskopy o průměru 60 metrů.
I při využití nejmodernějších technologií nepřesáhne rychlost přenosu dat 1 kilobit za vteřinu. Pro představu: dnes běžně sdílený obrázek složený z 1024 pixelů by se při takové rychlosti připojení na obrazovce počítače otevíral asi 40 minut. Získaná data proto bude New Horizons vysílat na Zemi po dobu šestnácti měsíců.
Právě na snímky povrchu Pluta přitom NASA dychtivě čeká. Až doposud nejkvalitnější snímky pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled. Byly ale tak rozmazané, že z nich nelze vyčíst takřka nic.
Putování k 4,8 miliardy kilometrů vzdálenému Plutu trvalo sondě devět let a odysea malého robota odvážným přiblížením k jeho povrchu nekončí.
Po blízkém setkání s trpasličí planetou, kterou minul rychlostí 49 000 kilometrů za hodinu, se vydá až na samotnou hranici sluneční soustavy, kde by měl jako první těleso vyrobené člověkem prozkoumat Kuiperův pás, což je mysteriózní shluk těles podobný hlavnímu pásu planetek, který vznikl v době formování sluneční soustavy.
Závěrem dlužno dodat, že Pluto není tak úplně tou poslední destinací, kam by se lidé ve sluneční soustavě měli vydat. Za dráhou Pluta se totiž pohybují další nadmíru zajímavá tělesa, jako je Sedna nebo Quaoar.
