Co je tou změnou, kterou Slováci očekávají od možné nové prezidentky?
V minimalistické variantě je to pokračovat ve všem, co dělal Andrej Kiska ve smyslu dobré reprezentace země navenek a vnášení naděje do společnosti. Tedy že země se může vyvíjet i jiným směrem než tím, který určují vládní Směr - sociální demokracie a Slovenská národní strana. Zároveň lidé čekají, že ona bude pojistkou toho, aby země nepropadla do oligarchického modelu, který je typický pro Rusko nebo Ukrajinu. Asi to nejdůležitější je změna atmosféry v zemi, která opravdu vře.
Jak se to projevuje?
Jsou tu dvě stránky: pozitivní představovaná tím, jak Zuzana Čaputová mluví o lásce, o uklidnění situace. A potom je druhá stránka společenského konfliktu, která je plná nenávisti a už je to nebezpečné. Očekával bych, že se Čaputová pokusí uklidnit společnost prostřednictvím dlouhodobějšího vystupování. Příkladem toho druhého mohou být dvě tiskové konference expremiéra Roberta Fica z minulého týdne, které byly nenávistné a brutální. Je zvláštní, do jaké míry nepochopil, že na tohle objednávka není. Jeho vlastní voliči už nežádají to, co dělá.
Zuzana Čaputová se prezentuje jako liberálka, spousta jejích názorů ve slovenské společnosti může být kontroverzních. Jako prezidentka za sebou určitě příští rok v parlamentních volbách vytáhne svoji stranu Progresivní Slovensko. Nemůže tím ona přispět k polarizaci společnosti? Formuje se totiž druhý pól, tedy antisystémové politické síly reprezentované hlasy pro mečiarovského soudce Štefana Harabina a neonacistu Mariana Kotlebu - tedy 25 procent hlasů z prvního kola prezidentské volby.
Nemyslím si, že by se tento konflikt vyhrotil, protože - krutě řečeno - už je to vyhrocené do úrovně velmi studené občanské války, v níž obě strany vlastně vůbec nekomunikují. Ti, kteří představují oněch 25 procent, mají vlastní média a je to opravdu paralelní vesmír. Oni si pojedou svoje bez ohledu na to, co se bude dít jinde. Takže si nemyslím, že k tomu Čaputová přispěje. Když vycházím z toho, že ve volbách vyhraje, tak bude pokračovat v linii, kterou měl Andrej Kiska. Ale bude to dělat ještě přijatelnější formou.
Co se tedy bude dít s těmi pětadvaceti procenty slovenských voličů? Založí třeba Štefan Harabin stranu?
Těžko říci, i pro nás je to nový fenomén, který pozorujeme posledních pár dní i s jistým pobavením. Od vyhlášení výsledků prvního kola sledujeme, jak alternativní média jako Svobodný vysílač, Hlavní zprávy a další začala velmi ostře útočit na Kotlebu a obviňovat ho, že kvůli němu není Harabin ve druhém kole. Kotleba si dělá svoje. Roste, v prezidentských volbách si splnil všechny cíle, jeho strana LSNS jede na vlně, která stoupá. Už dnes mají podporu patnáct procent pro příští parlamentní volby. Nezůstával bych u jedenáctky, kterou ukazují dnešní průzkumy. Přibývají nové, takzvaně zapomenuté části země, kde rostou. Tam, kde Kotleba nedostával žádné hlasy, se najednou objevují první zisky. Podpora mu klesá pouze ve větších městech. Takže on se mění na alternativní, ale venkovskou možnost pro slovenského voliče.
Čím to je?
Důvodů je víc. Stále platí, že jsou to ti, kteří na transformaci země jen ztráceli. Zároveň je velmi pozoruhodné, že Kotleba systematicky podchytil mladou generaci už od útlého věku. Vysvětluje jim, aby nečetli a nesledovali mainstreamová média. Říká: Čtěte jen naši facebookovou stránku a naše média. A je v tom velmi úspěšný. Už léta tak získává nekriticky přemýšlející mladé lidi. Je to vlastně o naprostém selhávání vzdělávacího systému. Když vidíme, jak je jeho podpora rozšířená mezi mladými ve věku 15 až 18 let, tak už dnes umíme říci, že za rok v parlamentních volbách bude mít ještě víc. Mezi patnáctiletými je jeho podpora 30, 35 procent. S extremismem se bojuje jen přes potlačování jeho projevů, které jsou trestnými činy, v tom je policie velmi konzistentní. Ale už přes dva roky leží na Nejvyšším soudu poměrně přesně vyargumentovaný návrh na rozpuštění Kotlebovy strany. Mimochodem, Harabin je soudce Nejvyššího soudu. Není to tak, že by se všichni v zemi zbláznili, ale návrh tam leží a nic se kolem toho neděje.
Fico evidentně jednal s Kotlebou, někteří lidé z opozice jednali s Kotlebou. Takže jeho strana začala být na politické scéně přijímaná. Voliči pak neberou vážně argument, že to jsou extremisti a fašisti. Když se lidí zeptáte, proč volí extremisty, odpověď zní: "Kdyby to byli extremisté, tak by už přece byli zakázaní."
A nehraje v boji proti extrému roli to, že Kotleba v roce 2017 prohrál volby župana (obdoba českého hejtmana) tím, že se proti němu všichni ostatní spojili a podpořili demokratického kandidáta Jána Luntera? Není to příklad, jak extrém porazit v politickém boji?
Upřímně řečeno ne, protože velká část společnosti nevnímá Kotlebu jako skutečné nebezpečí. Jistá část společnosti bagatelizuje to, co on říká a dělá. Domnívají se, že on to nemyslí vážně, že třeba fašizoidní projevy jako šeky na 1488 eur jsou jen předvolební provokace. Mnozí lidé na politické scéně v podstatě říkají měkčí formou to samé, co on - vymezují se vůči migrantům, vůči Romům, hovoří o nesouhlasu s Evropskou komisí a podobně. Společnost není tak citlivá, aby se vůči němu jednoznačně vymezila. Kdyby to tak nebylo, tak je Kotlebova strana dávno rozpuštěná.
Může sehrát úlohu v boji proti extremismu nová prezidentka? Ona nehraje obvyklou hru na konflikt v politice a během kampaně si říkala svoje, snažila se být pozitivní…
Myslím si, že ano. Osobně právě v tomto ohledu očekávám její silnou roli. Působí jako osoba, která umí zmírňovat napětí a chce, aby si lidé věci vydiskutovali. Navíc tím, že je právnička, tak těm věcem rozumí možná víc než neprávníci. Lidé jako Čaputová - kombinující aktivistku, právničku, vnějškem působící spíš jako konzervativní než liberální žena - by mohli sehrát pozitivní roli.
Dá se nějak srovnat její předpokládané vítězství s tím, co dokázal Ján Lunter v Banské Bystrici - odstoupení demokratických kandidátů a sjednocení demokratických sil?
Na první pohled ano, ale není to vymezení se vůči extremismu. Na celostátní úrovni jsou v podstatě tři tábory. Jeden antisystémový, druhý demokratický a třetí vlastně také demokratický, ale představující svět 20. století - oligarchizovaného Slovenska, které je velmi zahleděné do kvality života měřené výlučně materiálně a finančně. Čaputová přináší dimenzi, která je jiná. Ano, finanční a materiální dimenze kvality života je důležitá, ale jsou tu i jiné, ale na ty jsme my Slováci zapomněli nebo nám je někdo sebral. Objednávka na tohle je dnes vyšší než ona linie zvyšování minimální mzdy a podobně. Funguje to sice pořád jako silné téma, ale nedají se s ním na Slovensku vyhrát volby.
A můžeme porovnávat její situaci s nástupem nové generace primátorů po loňských místních volbách například v Bratislavě, Žilině nebo Nitře?
Jen do jisté míry. Dá se to srovnávat s tím, že ona jede na stejné vítězné vlně nespokojenosti s oligarchizovaným modelem Slovenska. Směr prohrává jedny volby za druhými. Teď to vypadá už na čtvrté za sebou. Stále je silný, ale v každých dalších volbách slabší.
Z čeho tedy pramení ono stále nejsilnější postavení Směru jako strany, která má podporu v tuto chvíli kolem 20 procent?
Mají stabilizované voličstvo, jejich příznivci jsou poměrně nekritičtí, spíš starší, spíš méně vzdělaní, spíš venkovští a mimořádně se podobají voličům bývalého HZDS expremiéra Vladimíra Mečiara. Dřív byli ve Směru vidět i bývalí komunisté, ale dnes už mnohem méně. Kdyby tento volič měl Směr opustit, tak se objeví někde, kde najde autoritářského, silného lídra, který bude naplňovat tu samou objednávku jako kdysi Mečiar a teď Fico.
To jsou v podstatě všechny slovenské politické strany díky volebnímu systému, v němž je Slovensko jeden volební obvod, a tudíž stačí jedna osobnost a jedna kandidátka. Nebo ne?
V tomto smyslu ano. Vaše poznámka je mimořádně důležitá. Když Mečiar změnil v 90. letech volební zákon, tak tehdy opoziční strany tvrdily, že to změní nazpět, až se dostanou k moci. Nic takového se nestalo, protože mnozí zjistili, že jim to vyhovuje.
Video: Poslední televizní a veřejné debaty před druhým kolem prezidentských voleb ukázaly, že favoritkou zůstala Zuzana Čaputová
