Rusové jsou pár desítek kilometrů před druhým největším ukrajinským městem. Usilují o dobytí Charkova?
Nemyslím si. Rusové vstoupili do nárazníkového pásma, kde Ukrajinci nemají příliš silnou obranu. Pro mě je to logické. V nárazníkovém pásmu se díváte nepříteli přímo očí a prvním zásahem zasáhnou vás. Když jste trochu hlouběji, dává vám to čas na reakci. O Charkov podle mě vůbec nejde.
O co tedy?
O opotřebení. Rusové chtějí vyčerpat ukrajinské síly. A je jedno, kde k tomu právě dochází. Ukrajinci jsou schopni reagovat jen na útočící jednotky. Pošlou pár dronů, vystřelí několik raket, ale velmi omezeně. Nejsou schopni taktických zásahů. Rusko má mnohem větší palebnou sílu. Má dvakrát až desetkrát víc dělostřelecké munice na vojáka než my ve strukturách NATO a než Ukrajina. Řekl bych, že Rusové mohou zůstat v obraně s polovinou lidí, které mají - 200 tisíc vojáků s obrovským dělostřelectvem. Zbytek si může jít oddechnout, užít si léto.
Západ nedovoluje Ukrajincům zasahovat cíle v Rusku západními raketami. Naposledy o víkendu to kritizoval ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Kdyby mohli, změnilo by to situaci na bojišti?
Spojené státy a Velká Británie tvrdí, že už svůj zákaz stáhly. Rusům to změní plánování, protože když najednou v týlu ztratíte velmi cennou jednotku, musíte plánovat znovu. To Rusy zpomalí. Rusko ale vede vyhlazovací válku proti Ukrajině a slovy ukrajinského generála Zalužného je proto potřeba zabít všechny ruské vojáky na ukrajinském území. Na to je i dělostřelectvo velmi užitečné.
Jaký je váš recept na ukrajinské vítězství? Poslat vojáky NATO na Ukrajinu, jak řekl francouzský prezident Emmanuel Macron?
Macron neřekl, že půjdeme do přímého boje na Ukrajinu. Mluvil o tom, že převezmeme některé funkce, které uvolní Ukrajincům ruce, a měl pravdu. Jde konkrétně o výcvik ukrajinských vojáků. Demolici výbušnin, léky, lékařské týmy, letecký dozor, údržbu vybavení. I tak banální věc, jako je údržba vojenské techniky, můžeme my dělat mnohem rychleji, protože jsme specialisté. Na tohle všechno máme vybavení i lidi.
Na co čekáte? Na to, až vám vaše premiérka Kaja Kallasová řekne "jdeme do toho"?
V podstatě ano. Za mě Kaja Kallasová, za NATO Severoatlantická rada. Pokud jeden z nich řekne "jděte", jdeme. Jsme připravení.
Kolik estonských vojáků a do čeho přesně by se na Ukrajině zapojili?
Nemluvili jsme zatím o přesných počtech. Hovořili jsme o typu zapojení - o pyrotechnicích a systémech na demolici výbušnin, zdravotnících, leteckém dozoru. Víme, jak to na Ukrajině vypadá, sám jsem tam byl, tři kilometry od fronty. Není rozdíl v tom poslat naše vojáky do Iráku, Kosova nebo na Ukrajinu.
Mohou tedy Ukrajinci ještě vyhrát válku? A co to je vyhrát válku z vojenského hlediska?
Mohou, ale musí zásadně zvýšit svoji palebnou sílu, dostat víc zbraní a munice, podnikat taktické útoky. A co je vítězství? Samozřejmě opětovný zisk obsazených území.
Včetně Krymu?
To je na ukrajinské společnosti, aby to vyhodnotila. Dokonce ani ne na vládě, ale na celé společnosti. Pokud by Rusové nevrátili všechna území, musí s tím Ukrajinci souhlasit. Mírová dohoda, kterou obyvatelé nepřijmou, není vítězství. Riskovali bychom později občanskou válku na Ukrajině nebo minimálně velmi nestabilní stát.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podle mnohých chyboval, když nevyhlásil dřívější a širší mobilizaci. Udělal chybu?
Zelenskyj se rozhodl nemobilizovat lidi mladší 27 let - nyní 25 let - , aby zachránil celou jednu generaci. Pokud se podaří situaci na bojišti udržet s dobrovolníky a nezavádět povinné odvody, tak je to skvělé a půjde o ojedinělý krok v rámci mobilizací. Nevycvičený dobrovolník je lepší než trénovaný člověk, který ale nechce bojovat a myslí jen na to, jak utéct. Bylo by jistě chytřejší neotálet s další mobilizací a začít s ní třeba v lednu. Ale pokud se mě ptáte, co Ukrajinci potřebují víc, jestli palebnou sílu, nebo lidi, tak tvrdím, že palebnou sílu. Zbraně, rakety, protiletadlové systémy, munici. Všechno. To potřebovali už před rokem.
Martin Herem
Od roku 2018 působí jako velitel estonských obranných sil, což je obdoba českého náčelníka generálního štábu. Vystudoval vojenskou akademii a do služeb armády této pobaltské země nastoupil hned poté. V roce 2006 byl nasazen do Iráku v rámci spojenecké operace Irácká svoboda. Obdržel několik estonských vyznamenání. Uplynulý víkend byl jedním z vystupujících na bezpečnostní konferenci Lennart Meri Conference v Tallinnu, kde byla také redaktorka Aktuálně.cz.
Čí je chyba, že to nemají? Západu?
Myslím, že ano.
Jak zajistit dlouhodobé dodávky zbraní na Ukrajinu? Státy EU slíbily dodat do letošního března milion kusů nábojů, nakonec dodaly zhruba polovinu.
Chybí nám politická vůle. Evropa má peníze. V době covidu jsme našli stovky miliard eur na řešení pandemie, Ukrajinu jsme podpořili mnohem méně penězi. Munice, včetně té sovětského kalibru, kterou Ukrajinci potřebují, je na světě k dispozici dost. Když mi teď dáte miliardu eur, utratím ji za střelivo do pár měsíců. Je k dostání v Africe, ve Spojených státech, Asii, dokonce i v Evropě. Otázkou je jen její cena. Žádný politik nechce, aby peníze odcházely z jeho země pryč. Bude raději doporučovat, aby se náboje nakupovaly u Rheinmetallu nebo Nexteru a dalších evropských zbrojovek, ne v Africe. Zdá se ale, že se teď tohle začíná měnit.
Česko shání munici pro Ukrajinu v mimoevropských zemích. Změní 800 tisíc kusů nábojů situaci na bojišti?
Ukrajinci s tím mohou zabít hodně vojáků, vzhledem k tomu, že denně vystřelí jen několik tisíc ran, protože musí náboji šetřit. Získají tím čas, ale nemyslím si, že mohou vyhrát válku s jedním milionem navíc. Rusko vyrobí tři miliony kusů munice ročně, teď dostalo přes milion ze Severní Koreje. Ruský zbrojní průmysl běží velmi dobře, Rusové mohou vyrábět ještě víc. Nevíme jen, jak dlouho. Jsou materiály, které jim v jednu chvíli dojdou, třeba trhavina TNT.
Pobaltí hlásí už několik týdnů rušení signálu GPS, letecké společnosti musely opakovaně přejít na záložní režim. Stojí za incidenty Rusko? A jak moc je to vážné?
Víme, že GPS narušují Rusové. Víme, jak to dělají a odkud to dělají. Nevíme ale, proč přesně. Na radarech teď docela často vidíme, že něco letí blízko našich hranic. Většinou jsou to ale jen ptáci. Estonsko leží na trase pro tažné ptáky a vždycky na jaře a na podzim je nad námi rušno. Je možné, že Rusové také vidí na radarech ptáky mířící do Estonska, pošlou s nimi svoje drony a zapnou rušičky. Jestli jde ale o kybernetický boj proti nám, nebo jsou to jenom vedlejší škody, nevíme. Já jsem přesvědčený, že Rusko se tím snaží chránit svoje vlastní objekty typu vojenské základny.
Zvažovali jste nějakou odvetu? Není to akce, která může vyvolat aktivaci článku 5 smlouvy o NATO, tedy společné obrany napadeného členského státu?
Diskutovalo se o tom. Ale protože se má za to, že to není namířeno přímo proti nám, tak s tím žijeme. Letadla dokážou létat i bez GPS. Kdyby to byl neznámý objekt během ozbrojeného útoku proti nám, nechal bych ho okamžitě sestřelit.
Teď probíhá cvičení NATO Jarní bouře, kterého se účastní i Estonsko, na jeho území se pohybuje zhruba 13 tisíc vojáků z různých zemí aliance. Jak je na tom východní křídlo NATO ve srovnání se stavem před ruskou invazí? Kolik vojáků aliance máte na svém území?
Přibližně dva tisíce lidí, kteří bojují. Před únorem 2022 to bylo okolo 1200.
A jste tedy lépe připraveni?
Pořád jsme spíš prvoligoví fotbalisti na letním soustředění. Přijdeme na hřiště, všichni běháme stovku pod deset vteřin, předvádíme skvělé triky, máme dobré vybavení. Ale nemáme představu o kombinaci. Nevíme, kdo bude v první jedenáctce a kdo bude střídat. Kdo bude brankář, kdo útočník, kdo kapitán. Připravenost není jen o tom, jak rychle můžete někam přesunout jednotky, ale také o tom, jak rychle je můžete včlenit do společné obrany. Jsme na tom lépe než před dvěma lety. Ale je před námi ještě dlouhá cesta. V tomhle mají Rusové náskok.
Jak z vašeho pohledu vypadá ruská hrozba?
Jsem rád, že se na to ptáte. V představách mnoha mých západních kolegů to je ruský postup na Tallinn, na Prahu, na Varšavu. Tak to ale není. Rusku nejde o vojenské vítězství vůči NATO, to není fyzicky možné. Nedosáhli ho ani na mnohem menší Ukrajině. Stačí se ale dostat deset, třicet, padesát kilometrů do nitra našeho území, zabít několik stovek Estonců nebo Litevců a pak se stáhnout. Jaký dopad to bude mít na naši společnost? Lidé budou zdevastovaní, zavládne deziluze a začne se uvažovat, že bychom měli s Ruskem jednat jinak, naslouchat mu, být zdvořilejší, abychom ho nedráždili. Vojensky bude tedy Rusko poraženo, psychologicky ale vyhraje. Rozloží naše společnosti zevnitř. Také proto nesmí Rusko na Ukrajině vyhrát.
Jaká je nálada obyvatel v Estonsku? Bojí se provokace ze strany Ruska, kterou jste naznačil?
Máme 339 kilometrů společných hranic s Ruskem a na zhruba 120 kilometrech stavíme plot. Máme povinnou základní vojenskou službu, armáda trénuje, pracujeme na tom, zvýšit naši vlastní palebnou sílu, protože jsme většinu odevzdali Ukrajině. Lidem říkám, že ruská válka proti nám je možná, ale že dokud je Rusko na Ukrajině, máme čas se připravit, a že bychom se měli bát spíše vlastní nepřipravenosti než samotné války. Lidé mají obavy, to ano. Ale nepropadají panice.
